Zdenek Rykr má neobvyklé místo narození. Na svět přišel koncem října roku 1900 v chotěbořské nádražní budově. Jeho otec tu totiž sloužil jako úředník severozápadní dráhy, rodina ve služebním bytě žila. Brzy však toto město na severu Vysočiny Rykrovi opustili, otec byl převelen do Kolína, kde Zdenek strávil většinu dětství i studentská léta.
I když se na vysněnou akademii nedostal a získal doktorát na filozofické fakultě, kde studoval dějiny umění a archeologii, své výtvarné umění a cítění zdokonaloval jako samouk. Ještě při studiu, v pouhých jednadvaceti letech, začal pracovat pro firmu nazvanou Výroba orientálních cukrovinek na Královských Vinohradech.
„Navrhl pro ni i logo, čtyřcípou hvězdu. Stalo se tak hned první den, co se s vedením domluvili na spolupráci. Firma se díky tomu přejmenovala na krátký a dobře zapamatovatelný název Orion. Tedy značku, která je dobře známá dodnes,“ připomnělo na svém facebookovém profilu ministerstvo kultury.
V angažmá Orionu byl Rykr takřka dvacet let. Mimo jiné je autorem i dnes známého mouřenína popíjejícího kávu z tyčinek Kofila. Zároveň se však věnoval i své vlastní tvorbě. A spolupracoval rovněž s dalšími průmyslovými giganty své doby, s podniky Baťa, Škoda nebo Zátka.
Život ukončil za války pod koly vlaku
„Byl konzervativní i avantgardní zároveň, zkoušel nové směry. Byl kreativní, odvážný a toužil dobýt svět. Zároveň byl díky svému angažmá pro Orion jedním z nejbohatších tvůrců své doby, ale i tak byl solitér a outsider v kruzích prvorepublikové bohémy,“ uvádí ministerstvo kultury.
Život Zdenka Rykra však skončil předčasně a tragicky už 15. ledna roku 1940 pod koly vlaku na pražském Barrandově. Přesný důvod, proč si vzal život, znám není. Hovoří se o tom, že se obával zatčení gestapem. Coby ředitel První reklamní a inzertní společnosti se totiž snažil před deportací do koncentračních táborů zachránit své židovské kolegy. Nacisté tento záměr odhalili.
Lavička jako cesta. Rezonovala jeho životem
Město Chotěboř letos na podzim v drobném předstihu odhalilo originální pomník umělci. Tvoří ho neobvyklá lavička. Umístěná je v parčíku poblíž nádražní budovy. Jejím autorem je umělecký kovář Richard Rulf, který na díle spolupracoval s Matyášem Habermannem.
Lavička je specifická v tom, že má sedací plochy po obou stranách. „Toto řešení mi přijde praktické vzhledem k prostoru, který doplňuje. Po ideové stránce to má velký význam v podobě celoživotního napojení na rodiče, se kterými si mnohokrát dopisoval z různých koutů světa. Na jedné straně je sedací plocha pro dvě osoby a na druhé straně sedací plocha pro jednu osobu,“ zmínil autor lavičky.
Hlavním námětem, který se do lavičky promítá, je pak cesta. Ta rezonuje celým Rykrovým životem. S cestováním jsou spjata i místa jeho narození a úmrtí. „Tuto část příběhu jsem do lavičky otiskl v podobě opěradla, které se skládá z několika prutů, které na sebe navazují a opisují jedna od druhé tvar – to je mé pojetí jeho cesty,“ popsal Rulf. Na konci nejvyššího bodu je znak Orionu.
Lavičkou odměnila Chotěboř svého rodáka už podruhé. Jedno originální posezení už patří spisovateli, humoristovi a redaktorovi Ignátu Herrmannovi. Ten se roku 1854 narodil v Horním mlýně u Chotěboře. Odhalena byla na počátku srpna 2023 u příležitosti 180 let od založení Knihovny Ignáta Herrmanna.
