Zatímco jedni mluví o promarněné šanci na moderní město, druzí varují před astronomickými náklady a ničením historie. „Je to jako začarovaný kruh. Chceme oživit centrum, ale bráníme se moderním řešením,“ říká architekt a koaliční radní David Beke (ODS).
Pro svou vizi oživení náměstí používá příměr z vlastní rodiny. „Moje babička, které je sto let, sem jezdila povozem z Moravských Budějovic. Tehdy se povoz nechal na náměstí, kůň odvedl za město a bylo hotovo. Jenže to, co pro ni byl tehdy den cesty, je dnes hodina. Čas se změnil, ale my se snažíme v roce 2026 žít v kulisách roku 1800,“ vysvětluje.
Právě Beke už v roce 2008 ve své diplomové práci navrhl odvážné řešení: schovat stovky aut pod dlažbu Masarykova náměstí. Podle něj by se tím uvolnil prostor pro lidi, aniž by centrum přišlo o životně důležitou dostupnost pro rezidenty, podnikatele a zákazníky. „Uprostřed náměstí by byly jen nenápadné výstupy a povrch by byl čistý, bez aut. Využít by se daly například plochy, které už v minulosti zničila stavba Prioru, kde žádné historické podzemní chodby nejsou,“ popisuje.
„Středověký návrh“ vs. kompoziční záměr
Jenže realita roku 2026 je jiná. Město se drží vítězného návrhu z architektonické soutěže z roku 2018, který s podzemním parkováním nepočítá a auta nechává na povrchu. „Vybral se ‚středověký‘ návrh, který opomíjí dynamiku dnešního života a uživatelskou přívětivost,“ má jasno Beke. Podle něj je současný stav, kdy automobilová doprava zabírá drtivou většinu plochy náměstí na úkor lidí, dlouhodobě nevhodný.
Autor vítězného konceptu Miroslav Cikán však svou vizi brání. „Respekt k historickým dominantám a jejich akcentace v průhledech není historismus, ale kompoziční záměr posílení viditelnosti v nově nastavených scénách obývaného města,“ vysvětluje. „Když sedím, chci se koukat a užívat si živé staré náměstí a jeho historické kvality, proto tu jsem.“
Cikán zdůrazňuje, že jeho návrh sleduje především přívětivost prostoru: „Soustředíme se na stín pod stromy, hospodaření s vodou a zcelení ploch pro návštěvníky. Jde o citlivou integraci MHD a parkování v rámci obytné a pěší zóny.“ Cílem je podle něj živé město s novou dvojitou alejí, která posílí parter domů i prostranství před nimi.
Beke přesto upozorňuje na nepoměr v užívání veřejného prostoru. „Když si člověk porovná, jaká plocha náměstí je určena pro pohyb aut a jaká pro lidi, je tam velký rozdíl. Motorová doprava je strašně zvýhodňovaná,“ dodává architekt, který v minulosti prosadil i stavbu nové Horácké arény.
Stopka od památkářů: Legislativa, nebo nevůle?
Hlavní překážkou podzemního parkování je podle radnice postoj památkářů. „V tuto chvíli to není reálné, protože z nařízení ministerstva kultury se v jihlavském podzemí nedá nic budovat. Ani tam nemůžeme nic plánovat,“ sdělil primátor Petr Ryška (ODS). Myšlenka se mu líbí, ale považuje ji za legislativně neprůchodnou.
Náměstek Radek Popelka (ANO) je ostřejší: „Na ministerstvu sedí referenti, kteří podzemní parkování v centrech nenávidí. Nemají k tomu racionální důvod, prostě řeknou: nám se to nelíbí. Tím diskuse končí.“
Podle něj by přitom propojení podzemí s obchodním domem Prior mohlo centrum „rozdýchat“ a udržet v něm lidi. David Beke doplňuje, že se o intenzivní dialog s ministerstvem v poslední době nikdo aktivně nepokusil.
Ne všichni jsou ale z vidiny tunelů nadšení. Opoziční zastupitelka Tereza Kafková (Piráti a Fórum Jihlava) patří k odpůrcům. „Nejsem fanouškem vymísťování života pod zem. Když lidé zaparkují v podzemí, zmizí z povrchu náměstí a s nimi i část života,“ namítá. Raději by investovala do oprav ulic nebo parkovacích domů na hradebním prstenci.
A jak to vidí Radek Hošek (STAN)? „Je to skvělá varianta, v Rakousku standard, ale u nás narážíme na finance. Možná by mohl pomoci soukromý sektor,“ uvažuje.
Milion za jedno místo
Beke odhaduje, že jedno parkovací místo v podzemí by dnes vyšlo zhruba na milion korun. Při plánovaných 250 místech jde o čtvrt miliardy korun. Navrhuje proto model PPP projektu: „Dovedu si představit, že by se místa v jednom podlaží rozprodala rezidentům jako garáže. Horní podlaží by pak sloužilo veřejnosti.“
Podle architekta je mýtus, že je podzemí v centru kompletně nepřístupné, a odkazuje na digitální plány a plochy historicky zničené stavbou Prioru. Vjezd by podle něj mohl vést tunelem už ze Znojemské ulice, aby auta na povrch vůbec nevyjela.
Beke varuje, že bez odvahy k modernizaci se z centra stane skanzen. „V roce 1982 bylo centrum vyhlášeno památkovou rezervací, čímž se zastavila přirozená obnova, která tu byla po staletí. Pokud domy nepřizpůsobíme modernímu bydlení a podnikání, lidé odejdou,“ uzavírá.
Architekt Cikán však oponuje, že tahat další dopravu do samotného jádra je chyba. „Další podzemní parkování znamená další statickou dopravní zátěž. Garáže a promyšlené sběrné parkování by měly být po obvodu centra, jako je tomu všude v kulturním světě. Jihlava by měla mít napřed generel dopravy v klidu jako celku, než začne stavět tam, kde to bude zcela jistě nejdražší,“ míní Cikán.
Zatímco se politici přou, čas na změnu projektu první etapy vypršel. Pokud se do země pro auta „nekopne“ nyní, zůstane Masarykovo náměstí pro řidiče v současné podobě na dlouhá desetiletí.
