„Využíváme tyto prostory k tomu, abychom vojáky cvičili v boji v zastavěném prostoru, kterému se v armádě říká FIBUA (Fighting in Built-Up Areas – boj v zastavěných oblastech) nebo CQB (Close Quarters Battle – boj v těsných prostorách na krátkou vzdálenost),“ vysvětluje kapitán Petr Pokorný, velitel roty 191. praporu územní obrany. Výcviku se účastní celkem 35 lidí, z nichž většinu tvoří právě záložníci z Vysočiny, doplnění o instruktory a profesionální vojáky z Jihlavy i Zlína.
Moderní bojiště se mění
Pro vojáky je pístovský areál s vybydlenými domy a přilehlým lesíkem ideálním polygonem. Mohou si zde vyzkoušet plynulé přechody z otevřeného terénu přímo do městské zástavby. Podle kapitána Pokorného se totiž povaha válčení v posledních letech dramaticky proměnila.
„Bojiště se vyvinulo jiným směrem, než všichni čekali. Každý byl zvyklý na válku v Afghánistánu, ale s Ukrajinou vidíme, že se to ubírá úplně jiným směrem a i taktika se musí v mnoha věcech měnit,“ upozorňuje velitel. Boj se přesouvá do ulic a domů, což vyžaduje specifický dril. Od úterý navíc výcvik přitvrdí – ke slovu přijde imitační materiál, dýmovnice a cvičná munice, aby byla navozena co největší reálnost.
Svalová paměť pod palbou
Podle kapitána Pokorného je tento typ tréninku fyzicky i psychicky extrémně náročný. Nejde jen o běhání s puškou, ale o milimetrovou přesnost v manipulaci. „Lidé musí mít perfektně zmáklou manipulaci se zbraní. Nosí ji pořád v pohotovostní poloze, což je opravdu náročné na ramena a ruce,“ popisuje velitel.
Cílem je vytvořit u vojáků takzvanou svalovou paměť. „Musí si to naturálně odšlapat, aby to dostali do krve a sžili se s kolektivem,“ vysvětluje jeden z účastníků, pan Radek. „Když se pak člověk dostane do stresu, svalová paměť funguje tak, že už dělá naučené úkony automaticky. V krizové situaci pak nezmatkuje, ale přepne na základní věci, které se od něj chtějí,“ dodává záložník.
Obrana domova v rukou záloh
Význam aktivních záloh roste i kvůli mezinárodní situaci. V případě rozsáhlejšího konfliktu by to byly právě tyto jednotky, na kterých by ležela hlavní tíha obrany českého území a kritické infrastruktury, jako jsou mosty, elektrárny či nádraží.
Jaký je rozdíl mezi FIBUA a CQB?Ačkoliv oba termíny označují boj v obydlených oblastech, vojáci mezi nimi dělají jasnou dělicí čáru. Rozdíl je především v měřítku a vzdálenosti.
Zjednodušeně: FIBUA je o tom, jak se k domu bezpečně dostat a obklíčit ho. CQB je o tom, jak vtrhnout dovnitř a vyčistit jednotlivé pokoje. |
„Kdyby se opravdu stal konflikt většího ražení, celá naše profesionální armáda by šla posílit východní křídlo Aliance. Obranu teritoria České republiky by měly na starost jen aktivní zálohy,“ vysvětluje Pokorný. Záložníci by tak tvořili páteř bezpečnosti přímo v krajích, zatímco vojáci z povolání by zaujali postavení na hranicích Aliance, například v Pobaltí.
Důchodci radí studentům
Složení jednotky je pestré. Vedle sebe zde cvičí studenti z VUT či ČVUT i muži v předdůchodovém věku. Armáda se snaží civilní odbornost záložníků využít – vysokoškolákům nabízí pozice u spojařů, v logistice nebo u informačních systémů. „Máme i operátory na drony, ale v současné době čekáme na jejich nákup, takže jsou zatím bez techniky,“ přiznává kapitán.
Zkušení záložníci, kteří ještě zažili povinnou vojnu, pak tvoří důležitý tmel jednotky. „My starší jsme tu od toho, abychom kolektiv podpořili, předali zkušenosti a kamarádsky poradili. Ti mladí to po nás musí jednou přebrat, protože kdo potom dál?“ zamýšlí se Radek.
Logistika bez polních stanů
Zajímavostí je, že vojáci tentokrát nespí v polních podmínkách přímo v Pístově. Logisticky je výcvik napojen přímo na Jihlavu. „Využíváme ubytovnu Policie ČR naproti Krajskému vojenskému velitelství. Je to skvělé v tom, že nemusíme řešit složitou dopravu a trénujeme přímo v místě posádky,“ pochvaluje si velitel roty. Výcvik probíhá intenzivně každý den od sedmi ráno do šesti večer, noční akce v plánu nejsou.
I když je zájem o zálohy vyšší než dříve, jednotky stále nejsou plné. Zatímco jedna rota je naplněna zhruba z 80 procent, druhá má stav pouze patnáctiprocentní. Celý prapor by v případě válečného stavu čítal kolem 500 vojáků, v dobách míru je však realita skromnější. Jak ale uzavírá kapitán Pokorný: „Oceňuji jejich práci, protože jim bere hrozně moc volného času, který by mohli trávit s rodinami. Přesto přijedou a cvičí, protože věří, že je to správné.“
„Manželka musí mít svatou trpělivost“ Detailní záběr na výstroj a výzbroj záložníka, včetně útočné pušky s kolimátorem a taktických rukavic. (2. března 2026) Zatímco většina jeho kolegů z civilního zaměstnání tráví volné odpoledne na gauči u televize nebo s rodinou, on se v plné polní plazí v prachu vybydlených domů. Radek pracuje jako skladník, ale už jedenáct let patří k těm, kteří ve svém volnu oblékají maskáče. Otevřeně přiznává, že bez silného rodinného zázemí by to nešlo. „Aby člověk mohl dělat tohle, potřebuje hlavně tolerantní manželku. Máme jich tu víc, co mají doma v uvozovkách tichou domácnost, když mají jet na cvičení,“ usmívá se muž, který v civilu hlídá tisíce položek v regálech. Právě oběť, kterou záložníci přinášejí na úkor svých blízkých, vyzdvihuje i jejich velitel, kapitán Petr Pokorný. „Hrozně moc si jich vážím. Ten výcvik jim bere obrovské množství volného času, který by mohli věnovat dětem nebo manželkám. Přesto přijedou, doptávají se, hltají informace a chtějí se neustále zlepšovat. Kolikrát je s nimi upřímně lepší práce než s vojáky z povolání, kteří to občas berou jen jako běžnou šichtu,“ nešetří chválou. Nevyužitý potenciál v časech krizí Radek pro své rozhodnutí sloužit v aktivních zálohách (AZ) hledá slova s rozvahou. „Nevím, jestli je to samaritánství, to asi ne. Ale prostě cítím potřebu pomoct společnosti. Nejsme žádní kluci, co si hrají na vojáčky. My víme, proč tu jsme a proč tu chceme být,“ vysvětluje. Právě v širší pomoci společnosti vidí největší smysl své služby, který je podle něj v Česku stále nedoceněný. „Všichni jsme připraveni nastoupit, když přijdou povodně, lesní požáry nebo jakákoliv civilizační krize. Je škoda, že se armáda v tomto směru nevyužívá víc a častěji,“ zamýšlí se skladník, který v záloze našel pocit sounáležitosti a vlastenectví, které podle něj v dnešní společnosti citelně chybí. Podle Radka by zálohy mohly být mnohem aktivnější složkou záchranného systému, nejen silou čekající v ústraní na velký vojenský konflikt. Problém zvaný žně Být záložníkem ale neznamená jen boj s únavou na cvičení, ale často i se zaměstnavateli. „V civilním sektoru to není vždycky korektní. Představte si, že jste kombajnér a v létě jsou žně. Váš šéf potřebuje, abyste jezdil s kombajnem, ne abyste někde hlídal hranice nebo cvičil v Pístově,“ popisuje Radek realitu mnoha svých kolegů. On sám má štěstí, že mu odskoky ze skladu zatím procházejí, ale vnímá, že půda pro záložníky v českých firmách ještě není úplně potvrzená. Odložený odpočinek Výcvik v Pístově je intenzivní dril od sedmi ráno do šesti do večera. „Kluci jsou unavení, mají toho dost, ale ten kolektiv je nakopne. Tady nikdo nebrblá, že chce pauzu. Naopak, chtějí využít každou minutu, kdy jsou povolaní a sžití s tou technikou a taktikou,“ potvrzuje kapitán Pokorný. Pro Radka je armáda víc než koníček – je to přesvědčení, kterému obětuje dovolené i klidné víkendy. „Když se podívám na ty mladé kluky, co jsou tu s námi, mám dobrý pocit. My starší jim předáme zkušenosti, kamarádsky poradíme a oni to po nás jednou přeberou. Je to o odpovědnosti,“ uzavírá Radek. Pak si upraví popruh útočné pušky a vyráží zpět do útrob betonového skeletu. |
