Průvody postapokalyptického gangu festivalem už patří ke koloritu metalové slavnosti, která trvá do nedělního rána.
„Nejsme připravenci na apokalypsu a určitě si nezakopáváme v lese plechovky s jídlem. Snažíme se přiblížit romantizované představě světa po apokalypse. Bloudíme pustinou, kde toho už moc nezbylo, a sbíráme, co by se nám v budoucnu mohlo hodit nebo co se nám líbí,“ vysvětluje metaforicky Petr Vaněk, jenž před třemi lety Convoy spoluzaložil.
Na sobě má kožené kalhoty, motokrosové chrániče pobité plechem, za opaskem pistoli a v pouzdře láhev na pití. Z jeho vesty visí křesadlo, špunty do uší, náboje i další propriety.
Největší inspirací jsou filmy Šílený Max, Vodní svět, Cesta nebo počítačová hra Fallout. „Nenapodobujeme konkrétní postavy, ale každý kostým je otiskem jeho nositele,“ upozorňuje.
V souladu s postapokalyptickou filozofií převleky vyrábějí z použitých věcí. Právě tvůrčí aspekt a fantazie jsou pro členy uskupení zásadní. Kostýmy se snaží neustále vylepšovat a doplňovat.
„Dělám to, co mám ráda, jsem kreativní a baví mě, že se pořád můžu posouvat dál a dál,“ přiznává Lucie Kameníková. Má svářečské brýle, sukni ušitou ze starého vojenského batohu, prázdný nábojový pás z kulometu, kožené rukavice i řetěz se zavěšenými hlavičkami panenek.
Trinitrotoluen na těle
Další dívka má na kůži hennou napsané návody na výrobu trhaviny trinitrotoluenu. „I to se může hodit. To neztratíš, nikdo ti to nevezme, pokud ti nevezme život,“ poznamenává Petr Vaněk.
Samozřejmostí jsou nápadné účesy a líčení. Některé převleky nahánějí hrůzu. Jeden ze členů „komanda“ připomíná Jasona Voorheese, postavu z kultovního hororu Pátek třináctého. Obličej mu zakrývá černá hokejová maska s červeným křížem, v ruce má rezavou pilu, kterou při průvodu bije do dopravní značky „Stop“.
Miroslava Pánková zase při výrobě kostýmu a doplňků beze zbytku zpracovala staré brusle. Jeden nůž má jako obrannou zbraň připevněn na předloktí, další nože se staly základem pro palcát.
„Člověk v postapokalyptickém světě musí využít úplně všechno. Ze stejné brusle, ze které jsem vzala nože, mám korzet,“ vykládá. Uplatnění dokonce našly i tkaničky a jazyk z boty.
Profesí laborantka původně vyráběla kostýmy podle postav z japonských animovaných seriálů. Když před časem objevila komunitu „postapáků“, dalo jí to více tvůrčí volnosti a svobody.
„Nacházím v tom hlavně kreativní vyžití. Zároveň mě baví přemýšlet, co se může stát, kdyby nastal konec světa. Je to dobré téma k diskusi u piva, když se sejdeme s kamarády,“ dodává.
Pro Simonu Krausovou je poetika, inspirovaná koncem světa, způsobem sebevyjádření. „Apokalypsa je totální punk, ale zároveň svoboda. Je to dekadence a úpadek, ve kterém člověk z odpadu staví něco nového, svého. Umělecky to pro mě je naprosto svobodné,“ říká vystudovaná sochařka.
Motor jako hudební nástroj
Poprvé na Brutal Assault se skupina nadšenců, které fascinuje postapokalyptická estetika, objevila před třemi lety. Letos se jich v Josefově sešlo třicet. V Bastionu X si vybudovali vlastní svět, který by z fleku mohl posloužit jako kulisy pro natáčení dalšího dílu Šíleného Maxe.
Na travnatém plácku před kasematami jsou z lešenářských trubek postaveny věže, plechové barely a kanystry, sochy příšer ze starého šrotu, repliky zbraní nebo stánek s lebkami. Přehlédnout nelze ani vozový park: upravené motorky a hlavně náklaďák, který vyrobil Petr Vaněk. Nafta je v sudech od piva na korbě, volant svařen z řetězu a ojnic. Víc než tunu vážící motor z Tatry 815 se při rituálních tancích, které zakončují korzo mezi festivalovými návštěvníky, mění v hudební nástroj. Performeři při jeho rytmickém túrování křepčí, poskakují v kruhu a nad hlavy zvedají vlajku a zbraně.
V Bastionu X tráví celý festival, dokonce tu i přespávají. V bývalých stájích si postavili přístřešky ze stanových dílců, tyček, plachet, pytloviny a starých dek. Improvizované brlohy připomínají chatrče v chudinské čtvrti. Stylové kulisy tvoří zavěšené lebky, paroží, plynové masky či vlajky vyjadřující příslušnost nocležníků ke gangu.
Na Brutal Assault kromě průvodů a „motorového“ tance pořádá Convoy každý den workshopy, kde si zájemci mohou vyrobit drobnosti z kůže, dále bubenickou show a v pátek i postapokalyptické olympijské hry. Účastníci skáčou přes překážky nebo hází hlavou z balistického gelu na cíl.
„Jsme takové ochotnické divadlo, naším úkolem je bavit lidi,“ říká Petr Vaněk.
