Okolím chaty Kristýna v Jedlové u Deštného v Orlických horách se rozléhá psí štěkání. Zdejší areál je domovem musherů už skoro tři dekády. Velká část z nich přijíždí opakovaně a stejně tak i návštěvníci, kteří se v pozdním odpoledni brodí vysokou vrstvou navezeného prašanu k parkovišti za chatou. Občas zavrávorají, protože pod sypkou vrstvou je uklouzaný led.
Před velkoplošnou obrazovkou tam již probíhá slavnostní zahájení závodu. V minulosti se startovalo pod sjezdovkami v Deštném, ale kvůli nedostatku sněhu i rozvoji zdejšího lyžařského střediska se start už dříve přesunul do Jedlové, kde je hlavní zázemí závodu.
„Každá lokalita má své plusy. Tady je vše na jednom místě, je to víc rodinné a i závodníkům to víc vyhovuje,“ přemítá starostka Deštného Simona Vlková (Žijme pro Deštné).
Po několika oficialitách a proslovech hostů se pozornost přesouvá na sousední sjezdovku. Zatímco dole byl navezený sníh kvůli saním, tady už je jen tvrdá zledovatělá vrstva sněhu. Sem tam se někdo odporoučí k zemi, ale náladu to nikomu nekazí. Ve tmě jsou vidět obrysy psů, které tu a tam osvěcují silné čelovky musherů a pomocníků.
Kousek od startovní brány se na závod připravuje několik spřežení. Se psy pomáhá musherům i několik pomocníků. Natěšení hafani povykují a je na nich vidět, že by se už rádi viděli na trati.
„Jsem tady pošesté, ale letos poprvé jedu delší kategorii. Poprvé tady vyrážím do tmy, ale to nevadí. Často v noci trénujeme. Psi snad v noci dokonce utíkají lépe, ani nevím proč,“ říká Martin Svoboda z Prostějovska.
O kousek dál stojí Švýcarka Christine Amstutz. I ta přijela na long už pošesté a na trať se velmi těší: „Je to umrzlé, tvrdé, takže to bude rychlá jízda,“ soudí těsně před vyjetím.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
U startovní brány se podél bariér naštosovaly desítky lidí. Dlouhý špalír sahá až do míst, kam pro tmu není vidět. První metry závodu lemují pochodně. První závodníci se na start vydávají v 17:30. Kvůli oblevě a následným mrazům je čeká zkrácená etapa. Místo původních 58 ji organizátoři upravili na 41 kilometrů.
„Před týdnem bylo nádherně, ale pak přišlo oteplení, mráz a všechno je zledovatělé. Museli jsme předělávat trasy, někde i dohazovat sníh. Dva dny jsme to upravovali. Počasí je pro nás vždycky velký otazník,“ přiznává hlavní organizátor Pavel Kučera.
„Trasu jsme trochu změnili, protože to bylo zledovatělé. I běžecké trasy jsou na ledu, to se nedá nic dělat. Kvůli bezpečnosti psů a musherů jsme vybrali tu nejlepší trasu,“ pokračuje.
„Povrch je dobrý, tvrdý, ale musíte dávat pozor, protože se nechcete zranit a hlavně zranit psy. Opatrnost je vždycky namístě. Závodnické ego zkrátka musí jít stranou, pokud to chcete absolvovat ve zdraví,“ uvědomuje si musher Radek Heller, který jezdí Šediváčkův long už od roku 1999. Pamatuje ještě roky, kdy se jezdil jen jako mid. Od doby, kdy zahrnuje i 300kilometrovou kategorii, se pravidelně hlásí do longu.
Po trénincích v bahně je nádhera vyjet se psy na sníh, říká musherský náčelník |
Závěr první etapy kvůli ledu nekončí zpátky na sjezdovce, ale už u kostela sv. Matouše. Dolů mohou musheři buď sjet auty, nebo odvést psy po zledovatělé louce. Už několik let také organizátoři zcela vynechávají průjezd Deštným v Orlických horách a trasy po levé straně střediska.
„Je tam zástavba a musel by napadnout čerstvý sníh, abychom ho zvládli nahrnout na silnice mezi domy. Navíc by nám to vzalo spoustu sil a pomocníků, které potřebujeme jinde,“ vysvětluje Kučera.
Na Šediváčkův long se letos přihlásilo téměř 100 účastníků. Téměř osm desítek jsou musheři, 14 závodníků vyrazí na trať na kolech se širokými pneumatikami a 11 na lyžích tažených psy. Závod zahrnuje podle kategorie jeden až dva bivaky v přírodě a končí v sobotu v Jedlové.
