Linda Nedbalová z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (UK) v Praze, která výzkum v Labském dole vede, upozorňuje, že tento jev v pásmu lesa je na rozdíl od toho v bezlesí polárních či vysokohorských oblastí stále málo známý.
„Sněžné řasy v pásmu lesa jsou celosvětově málo probádané a hlavně, jsou velmi ohrožené dopady klimatické změny,“ řekla Linda Nedbalová. Odebírá vzorky sněhu, kterého v těchto dnech rychle ubývá. Jsou asi tři stupně nad nulou a mezi mraky občas vysvitne slunce.
„Sněžné květy jsou fascinujícím příkladem života v extrémním prostředí,“ uvedla vědkyně.
Lopatkou opatrně odstraňuje svrchní vrstvu sněhu pokrytou jehličím. Pod ní je zeleně zabarvený sníh lépe patrný. Je si dobře vědoma změn. Nynějších sotva půl metru sněhu v tomto období by před dvaceti lety bylo v této lokalitě nemyslitelné.
V tajícím sněhu
Labský důl s řadou lavinových drah a drsnými klimatickými podmínkami je ale nadále pro tyto mikroorganismy libující si v extrému nejlepší laboratoří v Česku pod širým nebem. Chladné klima udržuje sněhovou pokrývku dost dlouho na to, aby řasy narostly tak, že se sníh výrazně zabarví.
„Nemusí trvat dlouho a tento jev i z krkonošských lesů zcela zmizí. Okno pro výskyt sněžných květů v lesním pásmu se vlivem klimatické změny dramaticky zmenšuje. Je to tím, že proces tání sněhu se v nižších nadmořských výškách zrychluje. V Krkonoších se sněžné řasy objevují od března do poloviny dubna, zatímco před deseti lety je bylo možné pozorovat od začátku dubna až do odtání sněhu na konci května,“ řekla Nedbalová.
V Česku se sněžné řasy nevyskytují pouze v Krkonoších, ale také třeba v Jeseníkách. Krkonoše jsou však pro výzkum tohoto jevu podle vědců nejvhodnější i kvůli spolupráci se Správou Krkonošského národního parku (KRNAP).
„Barevný“ sníh je od 800 metrů výš
V nejvyšším českém pohoří byl tento jev poprvé na území ČR také popsán, a to již v 70. letech minulého století. Pracovníci správy jsou často v terénu a mají přehled, kde se „barevné sněhy“ aktuálně vyskytují. V Krkonoších lze na takzvané sněžné květy na jaře narazit od nadmořské výšky od 800 metrů výše, tak jak sníh v jednotlivých výškových stupních postupně odtává.
Vědci se od února do května opakovaně vracejí do Labského dolu na předem vymezenou plochu o rozloze asi půl hektaru v prořídlém horském lese. Instalovali tam řadu měřicích přístrojů například na zaznamenávání meteorologických jevů. Měří i množství tekuté vody ve sněhu, což je pro sněžné řasy klíčový faktor.
Práce pro vědce v terénu končí, když sníh roztaje, což bude zanedlouho. Místo se nachází v nejpřísněji chráněném klidovém území KRNAP, kam je možný vstup jen se speciálním povolením.
„Je to tady pro sněžné řasy ideální místo. Na rovině se mohou lépe vyvinout než ve svahu,“ vysvětluje Nedbalová.
Přezimuje cysta, pak vyklíčí
Zelené skvrny ve sněhu podle ní tvoří obrovské množství řas z řádu Chlamydomonadales. Tyto řasy přezimují jako odolné cysty, aby na jaře vyklíčily a vznikly z nich zeleně zabarvení bičíkovci. Pohyblivé buňky využívají k pohybu vodu vyplňující prostor mezi krystaly tajícího sněhu. Za příhodných podmínek se buňky rychle rozmnožují a barevný efekt se zvyšuje.
„V další fázi vývoje se bičíkovci přemění v cysty bez schopnosti aktivního pohybu, ve kterých se hromadí karotenoidy a sníh získává odstíny oranžové až červené. Karotenoidy pak chrání cysty před sluncem,“ popisuje Nedbalová.
Řasy barvící sníh do červených odstínů jsou z Krkonoš známé zejména z otevřených ploch nad hranicí lesa nebo v lavinových dráhách. „Naopak zelené sněhy se vyskytují převážně na zastíněných lokalitách a jsou méně nápadné,“ řekla badatelka.
Schustlerova zahrádka se vzácnou květenou v Krkonoších zarůstá, na vině jsou i jeleni |
Jedním z míst, kde se vyskytuje červený sníh, je Schustlerova zahrádka, která je přímo nad výzkumnou plochou v Labském dole. Byl zde zaznamenán již v 70. a 80. letech minulého století a poté znovu až v roce 2024 při současném projektu.
Našli nepopsané druhy
Červený sníh je ve střední Evropě často pozorovaným jevem ve vysokohorských oblastech, například Alp, tvoří ho ale jiný druh než v Krkonoších.
„Dosavadní výsledky projektu naznačují, že v krkonošských lesích se skrývá překvapivě velká diverzita sněžných řas. Řada z nalezených druhů není dosud vědecky popsána a zdá se, že jsou vázány pouze na prostředí lesa,“ podotkla Nedbalová.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Současný projekt zaměřený na sněžné řasy v Krkonoších je tříletý, začal v roce 2024 a letos jeho terénní část končí. Jeho cílem je popsat rozmanitost sněžných řas v pásmu lesa, lépe pochopit, jaké podmínky pro svůj růst požadují, a odhalit tak, jak reagují na změny prostředí v důsledku klimatické změny.
„Součástí je také porovnání druhového složení sněžných řas v lesním pásmu v různých oblastech Evropy a v Severní Americe, tedy nejenom v Krkonoších. Tato skupina organismů je v lesním pásmu velice málo popsaná. Sněžné řasy v tomto prostředí jsou extrémně ohrožené klimatickou změnou,“ dodala Nedbalová.
Podle ní je poznání sněžných řas důležité i pro budoucí možné využití, například ve farmacii, lékařství nebo potravinářství.
