Přes den se několik desítek bezdomovců schází třeba v Denním centru organizace Naděje v Liberci.
„Je tu teplo, dostaneme stravu, můžeme si uvařit kávu. Spím pod mostem, metr a půl od vody, takže tam teď je zima, ale mám deky a spacáky. Nemám žádný příjem, abych si zaplatil noclehárnu,“ přiblížil svou situaci Alexander Bodnarik, který na ulici tráví devátý rok. „Je to náročné, o víkendu, když je tu zavřeno, se snažím najít nějaké teplé místo, třeba v obchodě.“
Denním centrem za celý loňský rok prošlo více než tři sta lidí. „Za den je tu až padesát lidí. Návštěvnost je ohromná. Jsou to všechno lidé bez standardního bydlení, žen je asi dvacet procent,“ řekl vedoucí denního centra Pavel Matějka.
Někteří bezdomovci využívají přes noc noclehárnu, kterou má organizace v Liberci a v Jablonci. „Mimo to tady ještě jsou dva azylové domy, jeden pro muže, jeden pro ženy, které provozuje organizace Návrat. Obecně je těch lidí ale víc, než je lůžek, hlavně v zimním období,“ pokračoval Matějka. Liberecká noclehárna má 32 lůžek.
„Teď přes zimu tam není vůbec žádné místo. Míst na spaní chybí několik desítek. V Jablonci je kapacita daleko větší, takže část lidí z Liberce jezdí tam,“ nastínil vedoucí denního centra.
Naděje má v Jablonci nad Nisou v mrazivých nocích otevřeno i v tamním denním centru. „Tím, že je to v jednom domě, tak tam je noční služba. Na koho nezbyde postel, může noc přečkat tam. V minulém týdnu to využilo asi patnáct lidí za noc,“ potvrdil Matějka.
Žádné konflikty ani alkohol
Lidé, kteří chtějí v Naději přečkat den nebo noc, musí dodržovat pravidla. Základem je nevyvolávat konflikty, respektovat pokyny personálu, neužívat alkohol nebo drogy a dodržovat hygienu. „Já se koupu skoro každý den, je to lepší,“ potvrzuje Bodnarik.
Tomáš Karlík je na ulici pár měsíců a mrazivé počasí snáší celkem dobře. „Samozřejmě je to pořád ulice, ale nemrznu. Noc trávím venku, mám spacák, deky, pod sebou polystyren. Chodím i do práce, snažím se být alespoň trochu zaopatřený, ale bydlení je masakr, nevydělám na něj,“ svěřil se.
„Je těžké jít ve čtyři hodiny ráno na dvanáctku po noci strávené venku. Bylo to ze dne na den, nedělal jsem žádné blbosti. Jediný, kdo vám pomůže, jsou lidi z tohoto centra, kteří tomu rozumí,“ popsal Karlík.
V Liberci chybí vytápěný stan
Lidé, na které v noclehárně třeba nezbyde volné lůžko, často hledají místa, kde není až taková zima a kde by mohli přespat.
„Chybí tu zařízení nouzového typu na zimní dny. Jinde mají třeba ve městě postavený vytápěný stan. V Praze je speciální zimní noclehárna a aktivně lidi bez domova na ulici vyhledávají,“ objasnil Matějka, který připomněl, že problém nejsou jen extrémní mrazy, ale třeba i teploty kolem nuly.
„O centru jsem dřív nevěděl, doporučil mi ho kamarád. Máme pěkný zateplený stan, zima nám tam není. Tady nám ale pomáhají, vyjdou nám vstříc nebo nás oblékají,“ pochvaloval si Roman Fiala, který do centra chodí přes dva roky.
Pro hendikepované nejsou centra vybavená
Služby denních center nebo nocleháren nemohou využít třeba hendikepovaní lidé bez domova. „Žádné naše zařízení totiž není bezbariérové. Všude máme schody, poschoďové postele, nemáme bezbariérové sociální zařízení. To je ale služba, která chybí celorepublikově,“ přiblížil vedoucí Matějka.
Bez domova je podle Matějky jen v Liberci zhruba pět set lidí. „Ne každý ale na ulici stráví celý rok, pro některé je to jen přechodná epizoda. Dlouhodobě je bez domova třeba stovka lidí. Měsíčně k nám přijdou dva až deset lidí, kteří u nás ještě nikdy nebyli,“ doplnil.
Služby denního centra v Liberci mohou zájemci využít zdarma, za noclehárnu zaplatí padesát korun za noc. „V zimě tu není volná židle. Pomohlo by nám, kdyby tu byly návazné služby, abychom měli co nabídnout. Kapacita je tu nízká, především v zimě,“ konstatoval Matějka.
Útočiště bezdomovcům nabízí taky třeba Dům humanity v České Lípě, kde si mohou uvařit čaj nebo polévku. Přespat tam mohou ženy i muži starší osmnácti let.
