„Téma festivalu je Connection Cultures – vytváření mostů. A my vytváříme výstavou Sklo v přírodě, příroda ve skle minimálně dva mosty. Jednak propojováním s přírodou a vytvářením dialogu mezi tvorbou sklářů a tím, co žije živelně v botanické zahradě. A pak je tam ještě jeden motiv. Díky paní Michaele Roubíčkové navazujeme výstavou na historii umisťování uměleckých děl do veřejného prostoru,“ sdělila kurátorka Lenka Patková.
Současně odkázala na tehdejší Oblastní galerii v Liberci, kde v 60. letech působila jako ředitelka Hana Seifertová, která podle Patkové držela svými činy krok se světovým děním. Pořádala výstavy mimo galerijní síně a důležitou roli při tom sehrála jak botanická zahrada, tak i sklářští výtvarníci manželé René a Miluše Roubíčkovi, rodiče zmiňované Michaely.
 |
„Tím, že se díla manželů Roubíčkových vrací do botanické zahrady, navazujeme i na toto téma z historie,“ uvedla kurátorka.
Rodina Roubíčkova pochází z Prahy, přesto se její členové považovali a považují za lokální patrioty. „Trávili jsme tu každé prázdniny a tatínek tady potom měl trvalé bydliště a pracoval v borských sklárnách,“ vzpomínala Michaela Roubíčková na otce, který se pravidelně podílel i na Libereckých výstavních trzích.
„Vždycky jsme se na to těšili, chodili jsme na jablonecké výstavy perliček i do botanické zahrady. Tak mě potěšilo, že to tam můžeme po smrti rodičů zorganizovat a zopakovat si krásné vzpomínky z dětství, které znamenaly opravdu hodně,“ nastínila grafička, výtvarnice, šperkařka a ilustrátorka, která díla svých rodičů na libereckou výstavu zapůjčila.
Díla s příběhem
Podobné kulturně-pionýrské akce podle ní probíhaly právě v Liberci. Připomněla, že první exteriérovou výstavu uspořádalo Severočeské muzeum v tamější Rajské zahradě.
„To byla maminčina výstava, jmenovala se Kobaltová modrá. František Stehlík, který tam tehdy pracoval (jako památkář a historik umění, pozn. red.), vystavil její sklo mezi kapradím. A tím se odstartovalo dění, které na to dnes navazuje v botanických zahradách,“ poznamenala Roubíčková.
Na aktuální výstavě mohou návštěvníci obdivovat téměř sto objektů a sedm větších instalací od více než pětadvaceti sklářských výtvarníků a skláren.
Mysleli, že Preciosa je drahý kámen. Šperky z českých korálků nosí i indiáni |
Figurují zde třeba výtvarnice Jitka Skuhravá nebo rytečka skla Pavlína Čambalová, designér a brusič skla Lukáš Jabůrek, novoborská sklárna Kolektiv Ateliers či liberecký Kultivar.
„Setkáme se s díly, která explicitně reagují na přírodu, ale jsou tam i experimentální díla; třeba Bára Tydlitátová do skloviny zapojuje odpad nebo suť z Jizerek. Každé dílo má svůj unikátní příběh,“ zve Patková na výstavu, která potrvá do 30. září, tedy i po skončení festivalu skla a bižuterie, který Liberec obsadil minulý týden.
Na 22. září od 17 hodin je naplánovaná i komentovaná prohlídka s tvůrci. Výstava je přístupná v rámci běžného vstupného do botanické.
