„Cílem projektu je zhodnotit podmínky k pohybovým a sportovním aktivitám ve školách a nabídnout školám manuál s příklady dobré praxe a doporučeními, jak děti k pohybu pozitivně motivovat,“ nastínil vedoucí katedry tělesné výchovy a sportu na TUL Lukáš Rubín, který je zároveň hlavním organizátorem projektu v kraji.
Na konceptu Aktivní školy se podílely všechny sportovní fakulty v regionech. „Cesta je v proměně výuky tělesné výchovy, rozšíření tělesných aktivit, delší přestávce nebo třeba v pohybových prvcích, na kterých si děti mohou hrát,“ vylíčil předseda Národní sportovní agentury Karel Kovář.
Cesta do školy i aktivní přestávky
Organizátoři budou klást důraz třeba na aktivní přestávky, aktivní výuku mimo hodiny tělesné výchovy, ale také na aktivity před a po vyučování. „Projekt také řeší, jestli škola podporuje děti a mládež k aktivní dopravě do školy na koloběžce nebo na kole, a další parametry. Způsobů podpory, které si vedení škol někdy třeba ani neuvědomuje, je celá škála,“ dodala krajská radní pro školství a sport Jitka Skalická.
Podle garanta metodiky a vedoucího katedry rekreologie z olomoucké Univerzity Palackého Zdeňka Hamříka jsou právě aktivní přestávky velmi efektivní.
„Z hlediska intenzity může být výrazně efektivnější, než je třeba třetí hodina tělesné výchovy,“ prozradil s tím, že třeba na prvním stupni základní školy není ani třeba nic organizovat.
„Jde o to vytvořit bezpečný prostor, děti mají spontánní potřebu se pohybovat. Stačí, když otevřete tělocvičnu a rozhodíte tam míče nebo otevřete venkovní atrium.“
Lépe skáčou, špatně házejí. Děti jsou na tom s kondicí jako před sto lety |
Do projektu se chce zapojit třeba gymnázium v Tanvaldu. „Studenti jsou schopní propařit na počítači takřka celou noc a potom přicházejí od lékaře s žádostí o uvolnění z tělesné výchovy, protože je bolí záda. To, že se nehýbou, může mít dopad nejen na jejich estetický vzhled, ale má to i další dopady, daleko vážnější,“ obává se tamní ředitel Jan Kohoutek.
Podobně to vidí i ředitel liberecké ZŠ Broumovská Martin Mikuš. „Hodně se nám tu rozevírají nůžky mezi těmi dobrými sportovci, kteří chodí do oddílů a mají výkony, ale pořád se zvyšuje podíl žáků, kteří nesportují vůbec,“ popsal s tím, že je dobře, že se Aktivní škola zaměřuje právě na tuto skupinu dětí, a ne na podporu sportovců.
Podle Mikuše některé děti nejsou ke sportu ani vedené doma. „Rodiče jsou schopní se nás ptát, proč by jejich dítě mělo umět lyžovat nebo proč by mělo jet na cyklisťák a podobně. Od projektu očekávám podporu, jak dětem lépe přiblížit sport a obecně pohybové aktivity.“
Zapojí se až 40 škol v kraji
Podpora fyzické aktivity mládeže by měla pomoci před civilizačními chorobami. Výhodnější než jejich léčba je investice do prevence.
„Jednou z cest je tento projekt, protože míří do prostředí, kde mládež tráví většinu svého času, tedy do škol. Uvědomujeme si zhoršující se stav fyzické kondice dětí a mládeže a chceme s tím něco dělat,“ popsal hejtman Martin Půta. Kraj na projekt letos vyčlenil tři miliony korun.
Do projektu by se v letošním roce mělo zapojit třicet základních a deset středních škol v kraji. Organizace bude plně na TUL, součástí týmu budou také vysokoškolští studenti programu sport se zaměřením na zdravý životní styl.
„Podporovat sportovní a pohybové aktivity u mladých lidí je podle mého názoru přirozený a současně společensky významný úkol univerzity. U současné mladé generace ho vnímám dokonce ještě naléhavěji než dříve,“ pověděl rektor TUL Aleš Kocourek.
Driblování, kotoul? Některé děti nezvládnou ani schody, říká ředitel školy |
Projekt jako první zavedl Jihomoravský kraj ve spolupráci s tamní Masarykovou univerzitou. Podle Hamříka se tam setkal s pozitivní zpětnou vazbou. Kromě Libereckého kraje se letos připojil také kraj Pardubický a Královéhradecký. Školy, které mají o projekt zájem, se už mohou do Aktivní školy hlásit online.
„Škola je místem, kde děti tráví podstatnou část dne. Vznikají zde návyky, které ovlivňují jejich zdraví na celý život. Projekt pomáhá školám rozšiřovat příležitosti k pohybu a odstraňovat překážky, které brání dětem se pravidelně hýbat,“ přiblížil Kovář.
Pohybová aktivita by dětem měla pomoci i při učení. „Děti se lépe soustředí a výuka je pak efektivnější. Pohyb potřebujeme dostat i do předmětů, které nejsou primárně pohybového charakteru, jako je výtvarná a hudební výchova nebo jazyky,“ myslí si Hamřík, podle kterého to může být třeba forma projektového učení nebo výuka ve venkovních učebnách.
