„Byl jsem na festival pozvaný pořadatelem, kterému se líbilo, co dělám. Vyrábím křesadla a různé doplňky pro táborníky. Zabývám se i renovací a výrobou seker. Dělal jsem jednu i pro našeho současného prezidenta,“ popisuje Petr Pěchota z Brandýsa nad Labem. Lidem u svého stánku vysvětluje, jak správně pracovat s křesadlem a pomáhá jim rozdělat oheň.
Jde o první ročník festivalu řemesel ve Fabrice 1861 v Semilech. V bývalé textilce výroba utichla zhruba před patnácti lety, teď se areál postupně proměňuje na velké kulturní centrum. Festival řemesel je zároveň největší letošní akcí, dorazilo na ní přes dva a půl tisíce lidí.
„Před časem jsem se dozvěděl, že je tu snaha opuštěný areál zachránit, tak mě to zajímalo. Je tu vidět kus práce, má to podle mě velký potenciál. Už dnešní akce je opravdu na úrovni, jsem zvědavý, kam se to posune dál,“ hodnotí jeden z návštěvníků Martin Benda, který do Fabriky přijel poprvé.
 |
Historie areálu sahá do 19. století, komplex byl ve své době jednou z největších továren v Evropě. Textilnictví bylo jedním z hlavních řemesel na severu Čech. „My jsme si říkali, že by bylo fajn Fabriku naplnit znovu řemeslem. Nejen textilním, ale i dalšími druhy. A tak vznikl tento festival. Chtěli jsme, aby to bylo pro celé rodiny,“ vysvětluje ředitel Fabriky 1861 Sebastian Kuršel.
Svá díla na festivalu prezentovalo zhruba 65 řemeslníků. K vidění byly keramické nebo skleněné výrobky, háčkované a drátkované předměty, dřevěné dekorace, přírodní kosmetika nebo třeba kreslený modrotisk, který představila Eva Leštinová z Vysokého nad Jizerou.
„Modrotisk je starobylá technika, která k nám přišla z Asie někdy v 18. století. Tiskařskou rezervou se pokreslí nebo potiskne bílé plátno, rezerva musí zaschnout a látka se pak několikrát namáčí do indigové lázně. Za působení kyslíku se potom zabarví do modra,“ přibližuje techniku Leštinová. Všechny její výrobky jsou ruční práce, na výrobu potisku nepoužívá žádná razítka. „Ornamenty na látku kreslím ručně. Všechno jsou originály, nepovede se mi dvakrát nakreslit to samé.“
Největší kulturní centrum mezi Prahou a Berlínem. Fabrika v Semilech ožívá |
Prostor na festivalu dostali i mladí lidé. Třeba Jakub Stránský ještě studuje střední školu, na festivalu ale představuje třeba své ručně dělané rustikální lampičky. „Vyrábím je hlavně z kořenů stromů, které nacházím v místních lesích, třeba kolem Riegrovy nebo Palackého stezky. Když jdu na procházku, tak ho posbírám, pak ho suším a pak z něj dělám lampičky,“ vypráví.
Spoustu řemesel si lidé mohli i vyzkoušet. Kromě toho na návštěvníky čekala také dětská představení a hudební program, který se prolínal několika žánry – od dechovky po rock. „Jako headlinery tu máme Martu Jandovou, Ondřeje Rumla a Šimona Bilinu. Ruml a Bilina tu jsou v rámci projektu Balady Českého ráje, který vymyslel malíř Patrik Rutkovský. Chtěl malbu propojit s hudebním světem,“ představuje Kuršel.
Malíř Rutkovský, který má v areálu ateliér, namaloval sérii 24 obrazů, které jsou inspirované Českým rájem. Ke každému je přizvaný některý z českých interpretů, který pro obraz složí píseň. Obě díla se pak odhalí společně.
Areál v minulosti obsadili nacisté
V rámci festivalu mohli návštěvníci nahlédnout do všech tamních ateliérů. Zároveň se otevřel i jeden úplně nový, malíře Ondřeje Mesteka. Nechyběl ani sochařský ateliér, který stojí v prostoru bývalé zámečnické dílny. „Přímo v těchto dílnách se za druhé světové války, kdy Fabriku zabrali nacisté, sestrojovaly první motory pro proudové bombardéry Messerschmitt,“ dodává Kuršel.
Největší pokrok v opravě areálu je vidět na budově nové přádelny, kterou lidé poznají podle hodinové věže. „Je to náš zatím největší projekt. Z budovy děláme největší kulturní centrum mezi Prahou a Berlínem, otevřeme ho v příštím roce. Lidé tam naleznou velký multifunkční sál, hudební sál, svatební sál a dvě patra pro galerie a výstavnictví,“ nastiňuje ředitel.
Nacisté zřídili v Semilech továrnu s tajným oddělením, odhaluje historik |
Samotná hodinová věž by se do budoucna měla dočkat úpravy v orloj. „Záměrem je, aby to ožilo nejlépe ve spojení se sochařinou a byly tam pak sochařské figury, které budou odkazovat také právě na řemesla a textilnictví. Nevíme, jestli to bude jako v Praze, nebo se sochy budou střídat jiným způsobem, ale měl by to být orloj v pravém slova smyslu,“ popisuje Luboš Denner, marketingový ředitel Fabriky.
Do budoucna by areál bývalé textilky měl nabídnout třeba i restauraci s ubytováním, která se začne stavět v příštím roce. Nebudou chybět ani prostory pro lékaře, veterináře či malý pivovar. V plánu je i kapacitní parkoviště, protože plocha před areálem není dostatečná ani pro současný počet návštěvníků. Do roku 2032 by měl být zrekonstruovaný už celý areál.
Skalním tunelem do údolí zamrzlých vodopádů. Tak kouzlí Riegrova stezka |
„Je to tu moc hezké. Byla jsem tu poprvé před rokem a je vidět velký posun. Vypadá to tu moc pěkně a je tu příjemná atmosféra,“ líčí své dojmy návštěvnice Marie Vlčková. Ředitele Kuršela zájem lidí o festival překvapil.
„Když se člověk podívá na to zaplněné nádvoří a rozjasněné tváře dětí i dospělých, tak člověk v sobě samozřejmě má ten pocit spokojenosti. V Semilech si lidé často stěžují, že tu kultura nežije. Proto se snažíme ty prostory otevírat,“ popisuje. Denner se netají tím, že ambice mají ve Fabrice do budoucna jen ty nejvyšší.
„Kdyby se tu hrály koncerty prvoligových interpretů, byly tu tisícové návštěvy, tak to bychom tu bouchali šampáňa,“ dodává Denner. „Vysněná meta je koncert AC/DC s vystavenou Monou Lisou,“ směje se Kuršel.
