Na své tři děti včetně nejmladšího němého chlapce je Martina Řičářová sama. S péčí o Oskara, jehož životní cesta je silně ovlivněna dětským autismem a mentálním postižením, jí párkrát do měsíce vypomáhá takzvaná hostitelka.
Ve volném čase s dvanáctiletým hochem chodí do bazénu nebo do 3D kina, společně vaří nebo nakupují. Obě ženy se seznámily přes homesharing: službu, která i v Libereckém kraji spojuje rodiny s lidmi, kteří jsou ochotní jim alespoň dvakrát v měsíci zajistit hlídání.
„Oskar dokáže podle nálady vydávat zvuky, smát se a dávat najevo emoce. Ve škole je neklidný, netrpělivý, nevydrží dlouho prakticky u ničeho. Je to takový lev v kleci,“ líčí Oskarova matka Martina Řičářová.
Díky homesharingu získala pár vzácných hodin pro sebe i pro ostatní dvě děti, kterým se dříve nemohla věnovat. „Je mi líto, že tu tato služba nebyla dříve, snažila jsem se využívat i jiné sociální služby, ale Oskar neměl o nic zájem. Byl prostě svůj,“ vysvětluje. Homesharing mu však sedí, protože tráví čas s hostitelem v přirozeném prostředí tam, kde to má rád.
Liberecký a nově Ústecký kraj
Homesharing, tedy sdílená péče o děti a dospělé s autismem, intelektovým znevýhodněním a dalšími hendikepy, se začal v Česku rozvíjet po roce 2017. Tehdy jej v tuzemsku rozšiřovali zástupci pražské organizace Naděje pro děti úplňku s podporou nadačního fondu Abakus.
Od roku 2021 zprostředkovává homesharing na území Libereckého kraje organizace Líp a spolu. Nově služby nabízí i v Ústeckém kraji, zatímco v ostatních regionech Česka působí další organizace.
„Děti poznávají jiné prostředí, zažívají nové situace. Získávají další přátele, zkušenosti a dovednosti. Hostitelé mají příležitost rozvíjet svou empatii, pochopení a kreativitu. Mohou se podívat na svět novýma očima,“ popisuje přínosy služby Radka Ondrušková, předsedkyně spolku Líp a spolu a současně koordinátorka homesharingu. Rodiče si během hlídání mohou zařídit běžné záležitosti, na které jindy nemají čas. Nebo si odpočinout.
Hostitelem může být jednotlivec i rodina
Aktuálně má své hostitele kolem devadesáti dětí v celé republice, tři sta rodin na ně zatím čeká. V Libereckém kraji je s hostiteli spárováno osm rodin, dalších třicet rodin je hledá. Hostitelem může být jednotlivec, pár i celá rodina.
„Stále hledáme další lidi s dobrým srdcem, kteří mají chuť stát se kamarády dětí s mentálním znevýhodněním a obohatit život jim i sobě,“ konstatuje Ondrušková.
Hostitelem se může stát dospělý člověk, který má čistý trestní rejstřík a zvládne úspěšně absolvovat přípravu. Nadto by měl mít respektující vztah k lidem s intelektovým znevýhodněním a chuť jim věnovat část svého volného času. Rodiny i zájemci o hostitelství se mohou jednoduše registrovat na webových stránkách organizací, které homesharing zprostředkovávají. V Libereckém kraji je to web www.lipaspolu.cz.
„Každé setkání je trochu jiné“
Organizace se nejprve s oběma účastníky seznámí a poté je připravuje na samostatný homesharing. Provází je touto zkušeností po celou dobu. „Tak je zajištěna co největší míra bezpečí a podpory pro všechny zúčastněné,“ míní Ondrušková.
Hostitelka Veronika Pavlíková se s Oskarem vídá přibližně dvakrát měsíčně v odpoledních hodinách, tráví spolu dvě až čtyři hodiny. Každé setkání je prý trochu jiné, dozvídají se na nich o sobě vždy něco nového.
Pavlíková sice působí ve speciální škole a má vystudovaný pedagogicky zaměřený obor, během prvního kontaktu s Oskarem však usoudila, že speciální vzdělání není nutné. „Naopak jsem měla pocit, že jsou mi všechny ty znalosti trochu na škodu,“ přiznává. Současně povzbuzuje potenciální hostitele: „Běžte do toho! Myslím, že vás to moc obohatí, a rodině na druhé straně v mnoha situacích pomůže.
„K homesharingu se dostala přes vlastní zkušenosti z domova. „Vyrůstala jsem s mladší sestrou, které diagnostikovali atypický autismus a mentální retardaci. Naše rodina dostala nabídku zapojit se do homesharingu, a najít tak hostitele pro moji sestřičku. Když jsem viděla, jaké benefity to přináší naší celé rodině, rozhodla jsem se sama zapojit jako hostitelka,“ popisuje svou motivaci. Schůzky s Oskarem ji naučily zpomalit a užívat si s ním společný čas naplno. Vnímat vše intenzivněji a těšit se z maličkostí.
Rodinám chybí informace
„Myslím, že tyto věci jsou v dnešní době opravdu cenné. A ať přemýšlím sebevíc, nedokážu si vybavit jedinou věc, kterou by mi homesharing snad sebral,“ dodává Pavlíková, jejíž péči si matka Oskara velice pochvaluje. Od jara 2023, kdy Martina Řičářová coby zájemce o homesharing absolvovala první online schůzku, musely obě ujít ještě kus cesty, aby se mohly v jejím pomyslném středu setkat.
„Proces přípravy a párování s hostitelem byl poměrně dlouhý, ale dalo mi to dobrý pocit a jistotu, že náš hostitel bude nějakým způsobem prověřený,“ svěřuje se samoživitelka. „Myslím, že vůbec nejde o to, jestli rodina váhá s homesharingem. Ona třeba ani neví, že něco takového vůbec existuje. Málo se o této možnosti trávení času s hostitelem mluví. Rodiny nemají informace,“ domnívá se Řičářová. Celkově podle ní chybí osvěta a provázanost služeb pro rodiče a děti s poruchami autistického spektra.
Organizace Líp a spolu uspořádala koncem září víkendový pobyt v hotelu Port u Máchova jezera, na nějž pozvala rodiny, pro které hledá v kraji vhodné hostitele, dále budoucí hostitelku a rodinu, která je již do homesharingu dlouhodobě zapojená. Dětem se část pobytu věnovaly asistentky, aby jejich rodiče měli čas na sdílení svých zkušeností i na odpočinek. Nadto si mohli s odbornicí promluvit o možnostech, očekáváních i obavách, která v souvislosti s homesharingem mají.
