„Zážitek z nalezení doteď nedokážu popsat. Bylo to něco úžasného,“ popisuje první momenty objevení pokladu předseda spolku Pavel Podrazký.
Tři bedny se nacházely na pozemcích zámku Nový Falkenburk, kde je dnes dětský domov. Poklad nebyl zakopaný v parku, jak se hledači původně domnívali, ale až v zahradní části, kam se vozil odpad.
 |
„Postupně jsme procházeli pozemek, až jsme došli k takzvanému zámeckému smeťáku. Archeologové nám řekli, že tam už se nedá nic pokazit, tak nám bylo poprvé povoleno hrábnout do země. A ejhle, 18. října ve čtyři hodiny odpoledne jsme poklad našli,“ pokračuje předseda.
Cesta k nalezení pokladu ale trvala několik desítek let. „Na začátku příběhu byl Josef Mužík, legenda v hledání pokladů. V roce 1996 byl kontaktován jedním členem rodiny Liebiegů, že na zámku Nový Falkenburk se nachází jejich rodinný poklad, který ve spěchu na konci války zakopali, protože museli rychle prchat,“ pokračuje Podrazký.
Pak se dlouhé roky nedělo nic. „Až v roce 2023 vznikl spolek Lokace artefaktů, který dal dohromady Josef Mužík. Věděl, že se mu čas krátí a že nestihne najít všechny poklady, o kterých věděl. Předával nám příběhy, z nichž jeden byl o pokladu na zámku Nový Falkenburk.“
Poslední šance
Ani v tuto chvíli neměl spolek vyhráno. Po získání povolení majitele zámku, kterým je krajský úřad, začala mravenčí práce pomocí radarů a 3D skenerů. Hledači vycházeli především z informací nalezených v libereckém archivu. Smetiště, kde poklad nakonec našli, bylo vůbec posledním místem, na němž plánovali hledat.
Liebiegové
|
„Bedny byly zakopané přibližně ve dvou metrech. Původně přitom byly jen deset dvacet čísel hluboko. Ale díky smeťáku, kdy se na to místo všechno odhazovalo, to za ty roky narostlo,“ upřesňuje Podrazký.
Podle Petra Brestovanského, archeologa Severočeského muzea, má poklad nevyčíslitelnou hodnotu.
„Je to jedinečná upomínka na každodenní i společenský život nejvyšší vrstvy. Ten soubor je pestrý. Některé příbory jsou z druhé půlky 19. století, mezi tím jsou starší předměty, které si rodina schovávala po staletí. Nález je poměrně dobře zachován, protože stříbro se výborně konzervuje. Ovšem věci, které byly z organických materiálů, například dlouhé palné zbraně, mají bohužel zničené dřevěné části,“ zmiňuje Brestovanský, který by chtěl poklad zařadit mezi stálé expozice Severočeského muzea.
Právě tam se stovky větších či menších předmětů přesunuly. A to včetně lahví vína. „Nejstarší ročník je 1907, ostatní jsou ze třicátých let. Abychom zjistili, jestli je obsah poživatelný, budeme muset použít jehlu. Ale to nás teprve čeká. Už teď ale víme, že na vinětách je baronský znak Liebiegů,“ dodává Brestovanský.
Odhalení pokladu se zúčastnila i Angelika Wiegner, členka rodiny Liebiegů, která jako malá trávila na zámku nejedny prázdniny. „Mám velikou radost z toho, že se tyto věci našly. Rodina o ně usilovat nebude, měly by zůstat v muzeu,“ míní.
