Ústavní soud udělal definitivní tečku za jen těžko uvěřitelným případem kšeftování s nemocnými prasaty, která vykupoval a v pronajaté garáži porážel řezník spolu se svým společníkem. Maso, které by za normálních okolností nesmělo přijít konzumentovi na talíř, pak řezník J. P. prodával do restaurací zejména na Liberecku nebo soukromým odběratelům.
„Jednání stěžovatele, jak jej zjistil okresní i krajský soud, lze stručně popsat tak, že od roku 2015 do roku 2017 z vlastních finančních prostředků, vždy po předchozí telefonické domluvě s dalším obviněným a další osobou, odkupoval živá selata a prasnice, přestože si byl vědom, že zvířata nejsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vhodná pro další zpracování,“ stojí v odůvodnění rozsudku Ústavního soudu, který má redakce k dispozici.
Jak dlouho celá organizovaná skupina pracovala, není jasné, ale jisté je, že jejich řeznická historie bude zřejmě delší. Prokázaných nemocných prasat bylo víc než sto. Navíc šlo i o kusy, které se mnohdy nemohly ani hýbat, a to vše odsouzený prodával bez potřebné dokumentace.
„...Aniž by od chovatelů měl zajištěné potvrzení veterinárního lékaře o způsobilosti zvířat k přepravě či informaci o potravinovém řetězci nebo veterinární osvědčení, stěžovatel tato zvířata následně v počtu nejméně 110 kusů živá převezl do pronajatého objektu garáže a s druhým obviněným tato zvířata porazili a dále jejich ostatky zpracovali a uvedli do oběhu jako zdravotně nezávadná,“ cituje rozsudek mluvčí Ústavního soudu Kamila Abbasi.
Marihuana v bourárně
Policie si na muže došlápla 10. ledna 2017 a při domovní prohlídce improvizované bourárny navíc zajistila 184,52 gramu marihuany, takže k obvinění ze zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami se k obžalobě přičetl přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu.
Okresní soud řezníkovi uložil tři roky vězení, ale rozsudek byl podmínečně odložený zkušební dobou v délce čtyř let. Muži také zabavil nalezenou marihuanu, finanční hotovost a řeznické náčiní. Navíc po dobu pěti let nesměl podnikat v oboru.
Odsouzený se s rozsudkem nespokojil a měl dojem, že mu soud zkrátil práva tím, že na počátku procesu neměl advokáta, a to i přes to, že ze spisu vyplývá, že s výslechem souhlasil bez jeho přítomnosti. Spor nakonec skončil u Ústavního soudu, který rozhodl v neprospěch odsouzeného.
„Ústavní soud odmítl stížnost stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost, protože neshledal žádné ústavně relevantní pochybení trestních soudů. Orgány činné v trestním řízení věc posoudily z pohledu Ústavního soudu správně,“ stojí v závěrečném rozsudku, který padl devátého července letošního roku.