Když měl v minulosti pacient nádor ledviny, ve většině případů opouštěl nemocnici bez ní. Po operaci absolvoval v průměru dvanáctidenní hospitalizaci. Robotická operativa v posledních letech v Krajské nemocnici Liberec (KNL) přináší zásadní změny, které pacientům zlepšují život.
„U většiny pacientů, kteří mají nádor ve stadiu T1 nebo T2 do nějaké velikosti, se dá z ledviny roboticky odstranit, dá se to resektovat. A ledvina člověku zůstane zachovaná, což je pro něj velký rozdíl,“ líčí Vladimír Šámal, primář urologického oddělní v KNL, které vzniklo v roce 1956 jako šesté v Československu.
Dříve zde operovali nádory ledvin v pozdějších stádiích, kdy už lidem působily potíže – krváceli a měli bolesti. Dnes se však díky magnetické rezonanci, ultrazvuku nebo CT, kam lidé chodí z jiných důvodů, daří velké množství nádorů odhalit náhodně.
Počet operací strmě narostl
„Člověk sní něco k jídlu, co mu úplně nesedne a má žlučníkovou koliku. Jde na ultrazvuk nebo jiné zobrazovací vyšetření a my u toho třeba objevíme malý nádor ledviny, který potom roboticky odstraníme,“ nastiňuje Šámal. Dříve by pro něj bylo něco podobného nemyslitelné.
„Od roku 2023, kdy je robot da Vinci v provozu, počet operací strmě narostl. Pacienti dneska robotickou operativu vyhledávají,“ říká primář, jenž působí v Liberci třicet let.
Celkový počet robotických operací v krajské nemocnici dosáhl kolem Vánoc tisícovky. Provádějí je zejména urologové, robot pomáhá ale i v dalších oborech, jako jsou chirurgie či gynekologie.
„My děláme zhruba polovinu operací, po čtvrtině připadá na ostatní odbornosti,“ upřesňuje Šámal. Za svůj kariérní život se učil prostatu operovat třemi různými způsoby.
Zpočátku byl u každé robotické operace, časem začali vzdělávat druhý tým a na podzim budou školit třetí. S tím souvisí i plán na pořízení dalšího robotického systému.
Nedostatek urologů
Když Šámal na urologii začínal, propouštěli pacienty po operaci za sedm až osm dní. Dnes mohou po robotické operaci zpravidla za tři až čtyři dny domů.
Nejčastěji v nemocnici léčí – především chirurgicky – onemocnění ledvin, močovodů, močového měchýře a u mužských pacientů zevního genitálu.
Oproti Praze, kde je péče dostupná, protože mají na sto tisíc obyvatel sedm urologů, jsou v Liberci na stejný počet obyvatel pouze tři. Potřeba by jich bylo podle primáře alespoň pět. Důsledek pro pacienty je zřejmý, na urologickou péči musejí několik měsíců čekat. Na urologickém oddělení pracuje třináct lékařů.
„Řada z nich jsou ve specializačním vzdělávání, ale všechno to jsou mladí lidé s chutí do práce a pozitivním vztahem k medicínskému povolání i pacientům,“ konstatuje Šámal, kterého to naplňuje optimismem do budoucna. Na straně druhé totiž stojí jeho zkušenost z Lékařské fakulty v Hradci Králové, kde vidí, že studenti o urologii nemají zájem.
Vítězíme i nad nedávno smrtelnými nádory, říká primář liberecké urologie |
„Když se jich v pátém ročníků zeptám, jestli někdo chce dělat urologii, tak se mi několik let nestalo, že by někdo řekl, že jo,“ popisuje. I když svou otázku zobecní a zjišťuje zájem studentů o chirurgický obor, ani zde se mu nedostává kladné odpovědi.
„Nikdo nechce dělat chirurgii. Je to dlouhá strastiplná cesta. Než se to řemeslo člověk vyučí, tak to trvá. Atestaci má nejdřív za sedm let a než reálně umí nebo může operovat sám, tak to trvá deset patnáct let,“ zamýšlí se. K tomu je třeba připočítat odpovědnost a další zátěž.
„Příslužby, služby… nesete si domů, jestli se to povedlo, nebo nepovedlo, jestli se to zahojí, nebo nezahojí,“ dodává. Podle Šámala studenti dávají přednost kariéře praktiků nebo očních lékařů, což vnímají jako pohodové obory.
