Archiv města Ostravy získal kartotéku zhruba 33.000 židovských obyvatel, kteří ve městě a jeho okolí žili od 19. století až do druhé světové války. Předala mu ji dnes badatelka Libuše Salomonovičová, která ji vytvářela déle než čtvrt století.
Ředitelka archivu Hana Šústková řekla, že jde o obrovskou pomoc nejenom pro badatele, kteří budou hledat informace. "Každý týden chodí několik žádostí z celého světa, které jsou velmi často právě od potomků Židů, jejichž prarodiče, praprarodiče měli československé státní občanství. Pak se řízením osudu dostali do zahraničí. Už tím občanstvím nedisponují, ale z různých důvodů ho dneska chtějí mít. Takže žádají o ně zpětně a pomocí archivních materiálů my dokazujeme, zda mají, nebo nemají nárok," řekla Šústková.
Vytvoření kartotéky podle ní stálo obrovské úsilí. "Procházela všechny fondy, ve kterých se může něco k židovské minoritě nalézt, což je obrovské množství fondů a obrovské množství materiálu," řekla ředitelka.
Badatelka potvrdila, že prošla veškeré dostupné fondy. "První to byly domovské matriky. Pak to byly sčítací operáty z roku 1890, 1902, 1910, 1921. Pak to bylo všelijaké zabavení židovského majetku, všecky domy, které byly," řekla Salomonovičová. Když zjistila, že lidé byli různě provázáni sňatky, musela jít i do archivů Českého Těšína, Frýdku-Místku, Opavy i Prahy.
"Asi 33.000 Židů prošlo Ostravou od 19. století do roku 1945. Vrátilo se jich velmi málo, asi 600 lidí, z toho, dá se říct, polovina odešla zpátky do ciziny za svými příbuznými, kterým se podařilo na začátku války ještě emigrovat," řekla Salomonovičová. Uvedla, že vytvořila rodokmeny asi pro 700 lidí, kteří o to žádali. Před válkou Židé tvořili téměř desetinu obyvatel města.
Bývalá muzejní pracovnice, které letos bude 89 let, se vytváření databáze začala věnovat po odchodu do penze. Není Židovka, ale její manžel prošel koncentračními tábory v Osvětimi či Flossenbürgu.
Když ze zdravotních a rodinných důvodů musela bádání zanechat, rozhodla se Salomonovičová kartotéku věnovat ostravskému archivu. Zájem přitom mělo Židovské muzeum v Praze i Muzeum diaspory v Tel Avivu. Badatelka řekla, že práci nepovažuje výhradně za svoji, protože archiv se na ni podílel, a také chce, aby ke kartotéce měli přístup zdejší studenti.
Archiv převzal 34 kartotéčních krabic a další materiál. "Jedná se o fotografie, opisy dokumentů, originály dokumentů, což můžou být závěti, stejně jako fotografie rodinných příslušníků nebo třeba obchodů, hotelů a podobně. To, co se dochovalo a co byli třeba potomci, kteří přežili, ochotni předat buď v kopiích, nebo v originálu," řekla ředitelka. Samotné kartičky obsahují údaje o jednotlivých lidech a odkazy na informační zdroje.
"Badatelka pomohla spojit rodiny rozdělené událostmi druhé světové války a vrátila hlas těm, kteří holokaust nepřežili. Její úsilí bylo korunováno několika knihami, které vyšly v britském nakladatelství Vallentine Mitchell," uvedla mluvčí magistrátu Gabriela Pokorná.
