Poprvé v Česku metodu použili v Beskydech v roce 2020. „V době končící kůrovcové kalamity jsme řešili, co udělat s neuspokojivým stavem, kdy voda odtékala po zhutněných plochách do potoků a pryč,“ vzpomínal Miroslav Kubín, specialista na zadržování vody v krajině ze Správy CHKO Beskydy.
Hlavním problémem jsou v tomto ohledu lesní cesty, svážnice či přibližovací linky, které jsou po průjezdech těžké techniky zhutněné natolik, že dešťovou vodu vsakují jen minimálně, ta místo toho rychle odtéká pryč.
S nápadem, jak problém vyřešit, pomohl v Beskydech slovenský lesník Štefan Valo.
Stejná metoda i v Jeseníkách a v Brdech
„Předvedl infiltrační metodu, jež spočívá v rozrušení zhutněné půdy tak, aby se podařilo zadržet prakticky každou kapku deště, která dopadne na zem. Cílem je, aby vsákla do hloubky, protože pak se méně odpařuje a uchovává se v půdě pro období sucha,“ objasnil Kubín.
V Beskydech tak spolu s lesníky vybrali již nevyužívané přibližovací linky a bagrem v nich vyhloubili řady jam, do nichž se zachytává srážková voda. Během let přibyly další takto upravené cesty a nyní se projekt posunul do další fáze, kdy se začalo stejnou metodou pracovat i v Jeseníkách a v Brdech.
„Agentura ochrany přírody a krajiny nechala v rámci Národního plánu obnovy udělat v CHKO Beskydy, v CHKO Jeseníky a v CHKO Brdy výzkum, který měl zjistit, kolik zhutněných půd připadá na hektar. Pohybuje se to od devíti do čtyřiceti procent, což už je vysoké číslo. Vyskytuje se to zejména na kalamitních holinách, kde byly intenzivní pojezdy těžké techniky,“ popsal Kubín.
Tůně se proti suchu osvědčily, v kraji vznikají desítky dalších |
Připomněl, že příroda si sice se zhutněním půdy umí poradit sama, ale trvá to až čtyřicet let, než dojde k takzvané bioturbaci, tedy rozrušení půdy živočichy, rostlinami či mrazem. „Proto je nutné dělat rozrušení tam, kde je zhutnění největší,“ podotkl ochránce přírody.
Ve spolupráci s Ústavem meliorací a ochrany půdy z Prahy se navíc uskutečnily zadešťovací zkoušky, kdy se zjišťovalo, kolik vody po zhutněných plochách odtéká a naopak kolik vody zadrží již upravené plochy.
„Zjistilo se, že po utlačené půdě odtéká v průměru 70 procent srážek, což je obrovské číslo. Zhutněné části lesa tak fungují jako okapy, které rychle odvádějí vodu do potoků a dále pryč,“ objasnil Kubín. „Jak ukazují další výzkumy, kvůli takové situaci může být nástup povodní až o 50 procent rychlejší.“
Naopak úspěšnost již upravených míst při zadržování srážkové vody byla stoprocentní.
V další etapě se letos v Brdech, Jeseníkách a Beskydech vybraly nejhorší úseky a uskutečnila se jejich revitalizace. „V Beskydech jsme končili minulý týden, letos se podařilo upravit okolo 80 kilometrů lesních cest a přibližovacích linek, v předchozích letech to bylo dohromady asi 20 kilometrů, ale pořád je to málo, cest jsou v Beskydech tisíce kilometrů. Takže pořád jsme v začátku,“ řekl Kubín.
Děkovné dopisy od lidí z Jablunkovska
Už dříve se navíc potvrdil i protipovodňový efekt těchto opatření. „Na Jablunkovsku lidé, kteří bydlí pod jednou z větších přibližovacích linek a pravidelně je odtud zaplavovala voda, tak posílali Lesům ČR děkovný dopis, že mají konečně klid,“ sdělil Kubín.
Jedním ze zapojených jsou i Lesy ČR. „Terénní úpravy nevyužívaných lesních cest, po kterých se dříve přibližovalo dřevo, se osvědčily. Díky nim se daří v lesích zadržet více vody, která by jinak během srážek po udusaných svážnicích a linkách rychle odtekla,“ vyzdvihla mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.
Dodala, že cesty pro úpravu vytipovali revírníci a lesní správci. „Unikátní metoda jáma-hráz-jáma dokáže obnovit propustnost i velmi zhutněným půdám,“ podotkla.
Podle Kubína by bylo ideální, kdyby úpravy zrychlily, protože zhutněné půdy je v českých lesích mnoho. „Jde je dělat i v jednodušší verzi, například u cest, které potřebují lesníci nadále používat. Udělá se terénní vlna, která je vyspádovaná tak, aby všechna voda odtekla do porostu, kde uděláte tůňku nebo vpichy, aby voda lépe vsakovala,“ dodal.
8. června 2020 |
