Příkladem z poslední doby je krajský projekt Moravskoslezské vědecké knihovny za 2,6 miliardy korun s magickou přezdívkou Černá kostka. Nová knihovna má sloužit hlavně k technickému vzdělávání, což je skvělá zpráva pro průmyslově založený region, zatím ale slouží spíš jako odstrašující příklad pro ty, kdo kromě pouhé ceny zakázky sledují i jiná kritéria, která přitom považuje za důležitá i Evropská komise či Nejvyšší kontrolní úřad.
Zakázku na sjednaný rámec stavebních prací získalo na základě výběrového řízení konsorcium Metrostav DIZ a brněnská OHLA ŽS s cenou 1,295 miliardy. Konsorcium firem KAMI PROFIT a BBP Stavby sice nabídlo cenu o 70 milionů nižší, nesplnění podmínek tendru z jeho strany ale bylo tak zjevné, že bylo ze soutěže vyloučeno. Výsledek? Kraj dnes čelí trestnímu oznámení, firma se rozhodla podat proti rozhodnutí námitky a celá věc může skončit u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Hrozí tím odklad podpisu smlouvy, vypsání nového výběrového řízení, další odvolání a tak dále.
Zadavatel veřejné zakázky se stává terčem kritiky, protože nevybral to nejlevnější řešení. Tento jev je bohužel v Česku velmi častý, přitom nejlevnější řešení nemusí být vždy také to nejlepší. Důvody pro vyřazení neúspěšného konsorcia byly v tomto případě ty, že nedosahovalo dostatečného ročního obratu ani personálních kapacit. Omezené zdroje na pracovní sílu mohou být skutečně problém, mohou způsobit prodloužení doby výstavby, a proto jsou také v zadávacích podmínkách uvedené nároky na kapacitu. Úředníci nechtějí riskovat budoucí potíže v podobě dodatečných nákladů či prodlouženi stavby.
Odhlédneme ale od výběrového řízení v Ostravě a jeho rozhořčeného účastníka připraveného bránit svou čest všemi dostupnými prostředky. Existují totiž další argumenty, proč nevybírat jen podle ceny. Ta totiž často neodráží celkové náklady spojené se zakázkou.
Dodavatel může nabídnout levnější cenu, ale později v průběhu výstavby se mohou objevit vícenáklady, například kvůli nekvalitním materiálům, časovým průtahům nebo potřebě oprav. Málo se pak mluví o tom, že firmy, které nabídnou nejnižší cenu, často přenášejí tento tlak na své subdodavatele, kteří pak mohou být opět nuceni šetřit na kvalitě materiálů a práce. Nižší kvalita znamená rychlejší degradaci stavby a omezení jejího využívání, pokud nebude dobře plnit svou funkci a bude se muset brzy opravovat.
Kraj poslal Černou kostku a výzkumné centrum do boje o evropské miliardy |
Dodavatel nebo jeho subdodavatelé se mohou dostat do finančních potíží, pokud se ukáže, že projekt za nabídnutou částku nemohou dokončit. To může vést k přerušení prací, nákladným právním sporům nebo nutnosti hledat nového dodavatele, což projekt ještě více prodraží.
To by pochopitelně znamenalo také odklad očekávaných přínosů projektu, ať už jde o městský obchvat, nový úřad či tramvajovou trať. Pro vědeckou knihovnu by to například znamenalo delší setrvání v provizorních podmínkách, které nevyhovují dnešním standardům pro vzdělávání a vědeckou práci.
Někdy se šetřit za každou cenu nevyplácí. Právě tato a podobná rizika vedla k sérii zásadních úprav pravidel pro výběrová řízení. Zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje, a v některých případech také doporučuje, využít kvalitativních hodnotících kritérií. Je na zadavatelích, zda tuto možnost využijí.