Výročí jedné takové tragédie, postřílení deseti Němců, si ve městě připomínají tento týden v úterý.
„Strážní nechali internované nastoupit a rozpočítat na první, druhý. Jednu řadu pak postříleli a hned na místě zahrabali,“ upozornil před časem na jeden z případů, po mnoha letech mlčení oficiálních míst, historik Mečislav Borák.
Zmiňované události se odehrály v takzvaném Elzerově hliníku, v místecké lokalitě Bahno. 10. června 1945 tam byli postříleni lidé z řad internovaných německých civilistů.
 |
V místecké kronice byla událost popsána jako zásah proti devíti nacistům a jednomu kolaborantovi, kteří se chystali na útěk. Pamětníci to však výrazně zpochybňují a mluví o zinscenované vzpouře, která měla sloužit jako záminka k popravě.
Ostatky zastřelených byly zahrabány v lese, případ se však nikdy nevyšetřil. Průměrný věk zastřelených překračoval 60 let.
Dalších 19 lidí
Ještě tragičtější je bilance tzv. Šestnáctky, domu číslo 16 na místeckém náměstí, který sloužil jako internační středisko. Podle historiků a archivních zpráv tam v květnu a červnu 1945 zemřelo devatenáct lidí.
Pouze ve dvou případech byla jako příčina smrti uvedena střelná zbraň. U ostatních se uváděla „slabost srdce“ nebo „tělesná slabost“. Často se však jednalo o lidi, kteří byli krutě biti nebo mučeni.
„Většina z nich se ničím neprovinila. Byli zbiti, ponižováni, jejich majetek byl zkonfiskován,“ shrnul tamní dění ve svém textu dnes již zesnulý historik Mečislav Borák.
S obdobným příběhem se na vlastní kůži setkala i rodina dalšího místeckého historika Jaromíra Poláška.
„Mého otce Waltra Poláška, který pocházel ze smíšené rodiny, lidské bestie z revolučních živlů málem ubily u Evangelického kostela ve Frýdku. A někteří lidé se na to dívali a dobře se bavili... Naštěstí zasáhli slušní lidé. Mému tátovi tehdy táhlo na patnáct,“ upozornil historik na poválečnou atmosféru v dvojměstí, jehož frýdecká část byla výrazně německá.
V ostravském lágru se po válce děly zrůdnosti. Velel mu sexuální deviant |
Poláškův otec později dostal i s rodiči potvrzení o národní spolehlivosti a nemusel do odsunu. Rodina ale přišla o dům, který jí byl zabaven a vrácen až v roce 1955.
Revoluční milice
Podobně o událostech mluví i frýdecko-místecký patriot Miloš Habrnál, který se o místeckou historii dlouhodobě zajímá.
„První informaci o tom, že se něco takového po válce dělo, jsem měl od svého otce. Ten byl ročník 1916 a za války spolupracoval s partyzány. Poválečné řádění revolučních milic zažil a vždy je odsuzoval. Později jsem sám začal pátrat v archivech, co se tehdy dělo. Řada těchto zabitých a zavražděných lidí nebyla nacisty, ničím se neprovinili. Jen tím, že byli Němci,“ řekl.
Jako ve výsledku brutálnější záležitost, než byla poprava v Elzerově hliníku, označuje Habrnál dění v Šestnáctce: „Tam mučili zajaté Němce, hlavně úředníky místních továren. Což byl dost paradox, protože velká část milicionářů byli dělníci z Karlovy huti v Lískovci, kteří vlastně po celou válku sami vyráběli pancéřové plechy pro wehrmacht.“
Pamětní nápis u vily Jaro Čermáka, Čecha, který byl 10.6.1945 zavražděn i s Němci během odsunu z Frýdku Místku. (10. červen 2025)
O samotném řádění revolučních milicí v Místku se příliš dokladů nedochovalo. Někteří účastníci se dokonce postarali, aby zmizely i zápisky z místecké kroniky.
Podle Miloše Habrnála stál za vymazáním stránek z místecké kroniky tehdejší velitel milicí Lubomír Videtič, který se ve Frýdku-Místku objevil až těsně před koncem války.
„Měl tak silné politické krytí, že jej dlouho nešlo ani odvolat. Potrestán nebyl nikdo, jen někteří byli stíháni za jiné věci, krádeže a podobně. Všechno skončilo do ztracena,“ shrnul tehdejší dění Habrnál.
Vyšetřování nařízené v roce 1947 ministerstvem vnitra dopadlo stejně. Došlo k názoru, že se určité excesy staly, za činy z tohoto období ale nebyl nikdo potrestán.
