„Jde o pamětníky událostí, které se staly před osmdesáti a více lety. To znamená, že všichni by dnes měli devadesát a spíše ještě více let. Většina z nich bohužel již zemřela, další na tom nejsou zdravotně nejlépe,“ říká historik Slezského zemského muzea Ondřej Kolář.
To potvrzuje i vedoucí Národního památníku II. světové války v Hrabyni Kamila Poláková. „Bohužel, z lidí, s nimiž jsme byli v kontaktu, jsou již všichni po smrti. V posledních letech jich hodně odešlo právě kvůli vysokému věku,“ uvedla.
 |
Na Morávce na Frýdecko-Místecku, kde bylo v prosinci 1944 čtrnáct obyvatel za pomoc partyzánům odsouzeno k smrti, uchovávají poslední svědectví i díky kronikáři.
„Poslední pamětnicí těch událostí byla paní Štefková, která již ale bohužel zemřela. Už ne přímým pamětníkem je pak třeba náš kronikář, ale ten má ‚teprve‘ 72 let, narodil se až po válce,“ přiblížila situaci starostka Morávky Gabriela Daňková.
Byla jsem rozhodnutá, že neuroním ani slzu, vzpomíná vězeňkyně gestapa |
Venuše Štefková, rozená Madejová, byla v roce 1944 sedmnáctiletou dívkou. I s rodinou pomáhala partyzánům, za což byla v prosinci 1944 zatčena a odsouzena stanným soudem.
„Mně jako jediné z výsledného trestu slevili, dostala jsem dva roky. Odvezli mě do Ostravy, pak do Vídně, kde mě osvobodili vojáci Rudé armády,“ vzpomínala pro MF DNES v roce 2009.
Při výsleších v sále tehdejšího moráveckého hostince, kde dnes stojí Hotel Partyzán, zažila fyzické i psychické násilí.
„Mě vyslýchal takový mladý Němec, velitel gestapa z Bílé. Dostala jsem pár ran pěstí, měla jsem takový šátek, uvázaný pod bradou, tak ho začal pomalu utahovat...“ vyprávěla.
Mlácení smrkovými větvemi z vařící vody
Její matka Anežka dopadla ještě hůř. „Po výslechu měla obličej zelený, modrý, měla na něm všechny barvy. Tak ji zbili,“ vzpomínala Štefková. V sále byly postavené dvacetilitrové hrnce s vařící vodou. Do nich Němci namáčeli smrkové větve a těmi bili zadržené. „To si nedovedete představit. To nebyly lidské hlasy,“ uvedla.
Morávku tehdy ochromil strach. Všichni znali osud Lidic a Ležáků. „Nejvíc byli biti Polkovi. Starý pan Polka a jeho nejstarší syn toho zkusili,“ dodala Venuše Štefková. Poslední přímá pamětnice událostí na Morávce z roku 1944 zemřela 4. srpna 2019.
Na Morávce letos v září připomenou 81. výročí výsadku Wolfram. „Chtěli jsme ho připomenout už loni, ale kvůli povodním jsme to odložili,“ uvedla starostka. Prosincová vzpomínka na stanný soud se už ale musela obejít bez přímých pamětníků.
Vzpomínky na tragické události uchovává i další beskydská obec Čeladná. Tehdy čtrnáctiletá Miroslava Kaštovská vzpomínala v roce 2014 na ukrývání zraněného partyzána Dajana Murzina.
Přibitý průzkumník i záchrana ostravské pošty. Záhady válečné operace přetrvávají |
Velitel partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova se po zranění skrýval několik týdnů v improvizovaném bunkru nedaleko obce. Její otec Jindřich Tkáč mu nosil jídlo a pomáhal se zásobováním. Stejně, jako už dříve celá rodina pomáhala zásobovat partyzány v beskydských lesích.
Když začala akce Tetřev – rozsáhlý německý zátah na partyzány, kterého se účastnilo přes deset tisíc vojáků – Murzin zázrakem přežil.
Rodina Kaštovských však unikla zatčení jen dočasně. Jindřicha Tkáče Němci v lednu 1945, poté, co se z jednoho z partyzánů stal konfident, odvlekli a už se nikdy nevrátil.
„Zeptala jsem se maminky, co se tam dělo. Jen říkala: Neptej se,“ vzpomínala po letech pro MF DNES Miroslava Kaštovská, která zemřela na Štědrý den v roce 2021.
Na Čeladné během několika měsíců před koncem války nacisté popravili téměř tři desítky lidí, kteří se jakkoliv zapojili do pomoci partyzánům. Mezi nimi i Oldřicha Machandra a Karla Vinklera, které oběsili přímo u místního kostela.
Obec Morávka (červená značka) na Frýdecko-Místecku se málem stala beskydskými Lidicemi. Gestapo vraždilo i v Čeladné (černá značka).
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
