Soupeřem jim bude švédský Team Thorengruppen IBK, toho času faktický nástupce IKSU, se kterým odehrály finále v Gävle v roce 2019. O pět let dříve se v Curychu postavily ve finále celku Djurgardens. Jaké cesty a turnaje to byly?
2014: První zlatá jízda a legendární porady u kulatého stolu
ve švýcarském hostelu
V roce 2014 to byla velká vítkovická paráda. Ženy získaly svůj první titul v novodobé historii a zadařilo se také mužskému týmu, který porazil Tatran Střešovice 3:1.
Oba týmy tak v brzkých ranních hodinách vydaly na cestu autobusem do Curychu, dnes tolik populární u ženského týmu, při jeho pravidelných účastech v soutěži.
Organizátoři nemile překvapili týmy ubytováním v jednom z tamních hostelů, ovšem zatímco například Falun vyhrožoval tím, že turnaj opustí, svou náturou tvrdí Ostraváci naopak tuto nepříjemnost, kdy některé pokoje ani neměly vlastní koupelnu, využili ve svůj prospěch.
Turnaj se tehdy hrál ještě skupinovým systémem za účasti šesti týmů, Vítkovice měly ve skupině tehdy elitní švédský tým Djurgardens, v čele s tehdy nejlepší florbalistkou na světě a švýcarský Zug.
Centrem celé výpravy se stal kulatý stůl, u kterého se velmi dlouho a intenzivně řešily taktické plány na jednotlivé zápasy, další nepříjemností pak byla místní veřejná doprava, kterou se týmy musely dopravovat. Členové výpravy tak občas skončili místo na hotelu na hřbitově, prim pak držel jeden z účastníků, který ze zastávky zamířil na opačnou stranu, než byla hala a svou chybu si uvědomil v obchodním centru zhruba za dva kilometry chůze.
Bylo jasné, že cesta do semifinále vede přes Švýcarky, se kterými Vítkovice turnaj začínaly. Už po dvou třetinách vedly 6:2 a mířily za vítězstvím, které nakonec získaly poměrem 9:3 a s tím téměř jistotu postupu do semifinále.
Ještě předtím bylo třeba odehrát duel ve skupině s Djurgardens a přišla vysoká škola florbalu. Je třeba si uvědomit, že Vítkovice byly tehdy ještě stále v úvodní fázi procesu, ve kterém jsou tolik úspěšné dnes a hráčky jako Ferenčíková, Ratajová, Klapitová anebo Laitinen ještě neměly takové penzum zkušeností.
Přišla tak porážka 2:9, přičemž za Vítkovice skórovaly Hana Sládečková s Denisou Ferenčíkovou.
Doslova památným zápasem se stal duel s celkem pirannha chur, jehož nástupcem je mimochodem dnešní Floorball Chur United, který Rytířky vyřadily v letošním čtvrtfinále.
Tehdy to byl tým plný hvězd, na začátku své kariéry byla brankářka Lara Heini, v obraně řádilo finské duo Mia Karjalainen – Tiia Ukkonen a v útoku pak Češka Hanka Lacková. Nechyběly ani elitní švýcarské florbalistky jako Seraina Ulber a Flurina Marti nebo další loňská mistryně světa Chiara Gredig.
Právě Lacková otevřela skóre a dlouho se zdálo, že to Churu bude stačit. Jenže ve třetí části přišlo nejprve pětiminutové vyloučení Putzi po faulu na Ratajovou, na které navázal dvouminutový trest Karjalainen ještě v úvodní výhodě.
Vítkovice nakonec přesilovou hru těsně využily a Niemcová srovnala na 1:1. V čase 58:11 pak poslala Vítkovice do finále Kamila Palocynová. Legendární je dodnes záběr na trenéra Dušana Dudeška, který freneticky slaví postup do finále, zatímco hráčky ještě bojují o míček poté, co už skončila třetí třetina, protože neslyšely signál časomíry.
Také finále, ve kterém čekal opět Djurgardens, vstoupilo do historie. Oba týmy totiž původně nastoupily v bílých dresech a jelikož byl švédský tým hostující, musel se jeho kustod sbalit a přivézt pomocí MHD sadu modrých dresů.
Dvě třetiny samotného finále se Vítkovice držely. Po první třetině sice prohrávaly 0:3, ale ve druhé třetině udržely čisté konto, a ještě měly kousek přesilové hry.
Jenže ve třetí třetině se Švédky rozjely, nasázely osm branek a zvítězily. Za Vítkovice se prosadily Hana Sládečková s Denisou Ratajovou.
2019: Debut Kubečkové s Buczek přinesl strhující finálovou bitvu s IKSU, dnešním Thorenem
O pět let později se konal novoroční Champions Cup ve švédském Gävle. Pro celý tým Vítkovic to znamenalo, že se musel držet zkrátka už při novoročních oslavách, protože do Švédska se vyráželo už 1. ledna, kdy tým čekala zastávka v Praze. Poté následoval přesun do Frankfurtu, kde měl tým několik hodin na obdivování místního masivního letiště a přelet do Švédska.
Po jednom tréninku v tamní nádherné hale, která sousedí s hokejovou halou místního
Brynäs, za které nyní válí obránce Michal Kempný se šlo do akce.
Turnaj se hrál systémem Final Four, a tak v semifinále čekaly finské mistryně z SB-Pro. Ty zahájily zápas lépe a dostaly se do vedení 2:0, Vítkovice ale dostal do hry doslova buldočí gól kapitánky Ďuríkové a po úspěšném brejku Justyny Krzywak bylo srovnáno.
Vítkovice pokračovaly v krasojízdě a po gólech Zuzany Šponiarové s Huskovou to bylo rázem 4:2, nicméně finský celek dokázal srovnat.
Muselo se tak prodlužovat a Vítkovice vytasily svou zbraň: díky regulím florbalových mezinárodních zápasů totiž do turnaje mohly nasadit Michaelu Kubečkovou s Dominikou Buczek, které jinak nemohly nastupovat v nejvyšší české ženské soutěži.
A právě polská útočnice předvedla společně s celou formací dokonalé uštknutí soupeře: rozvážnou rozehrávku dvojice Theimerová – Ďuríková totiž křižným pasem rozčísla Enenkelová a následná střela Buczek z první byla úspěšná.
Ve finále Vítkovice čekal celek IKSU, jehož nástupcem je právě Thorengruppen, protože právě do struktur tehdejšího nováčka SSL se kádr IKSU přesunul.
Byla to velká bitva, za kterou si Vítkovice vysloužily uznání také ze švédské strany, která si do notýsku zapisovala jména jako Justyna Krzywak, anebo Alžbeta Ďuríková.
Vítkovice vydržely přímo vzdorovat polovinu utkání, Bol’ová s Enenkelovou je dvakrát dostaly na dostřel jediné branky, ale padly 3:8. Jen pro zajímavost, IKSU šlo tehdy do utkání jako přes rok neporažený tým, který naposledy zapsal červené políčko 17. prosince 2017.
