Rektorem VŠB–TUO se Igor Ivan stal o pět let dříve než druhý nejmladší rektor této školy. Být nejmladším „šéfem“ si už ovšem zvykl. „Je to dvojsečné. S podobnou situací jsem se potýkal už dříve, byl jsem nejmladším vedoucím katedry, nejmladším prorektorem...“ vysvětlil.
Popsal i úsměvné okamžiky. „Často si mě lidé pletli s řadovým zaměstnancem, někdy i se studentem. Na vrátnici se mě ještě nedávno ptali, ke které zkoušce jdu. Dnes už se mi to nestává, věk se prostě pozná. Ale je to spíše výhoda. Člověk má více energie, nebojí se riskovat a okolí od něj očekává, že přijde s něčím novým, možná i odvážnějším.“
Co tedy budete jako rektor riskovat?
Například změny spojené s využíváním umělé inteligence (AI). Jsou různé přístupy. Někdo říká jít pomalu, krok za krokem, jiný by to udělal razantně. Já jsem spíš pro druhou variantu. Studenti AI používat budou a my je chceme učit, jak ji využívat co nejefektivněji. Firmy dnes očekávají, že absolventi budou mít alespoň dovednosti v této oblasti.
Doplácíme na demografický vývoj posledních dekád. A v Moravskoslezském kraji o to více. V 90. letech jsme měli zhruba tolik studentů jako dnes, pak jsme narostli až na 25 tisíc. Dnes jsme na 13,5 tisících a možná se dostaneme na patnáct. Pak ale česká demografie půjde znovu dolů.
Jak konkrétně chcete AI na univerzitě využít?
Mám dvě priority směrem ven. První je nástroj pro uchazeče o studium. Nabídka studijních programů je široká a názvy bývají složité. Než se je podaří zjednodušit, chceme studentům dát možnost ptát se chatu založeného na AI. Druhý chatbot by měl pomáhat současným studentům. Například s nabídkou stipendií, službami nebo řešením problémů, aby se nestávalo, že někdo zbytečně ukončí studium jen proto, že nevěděl, na které dveře zaklepat.
Už dříve jste hovořil o nutnosti snížit počet studijních programů. Jak to myslíte?
Chtěl bych, aby jich nebylo několik stovek. V absolutních číslech bych to rád snížil, aby se v tom studenti lépe vyznali. Musíme si ale uvědomit, že příprava a realizace studijních programů je v kompetenci fakult, nikoliv rektora. Mojí úlohou je spíše motivovat děkany, abychom šli tímto směrem.
Máte už konkrétní příklad?
Ano, na fakultě strojní se připravuje nový bakalářský program Smart Engineering. Bude obecnější, aby student získal přehled z více oblastí strojírenství. Je třeba si uvědomit, že za pět let studia může být znalost z prvního ročníku zastaralá. Proto chceme, aby bakalářské programy byly obecnější a teprve navazující studium směřovalo k větší specializaci.
Demografický vývoj je k vysokým školám neúprosný. Jak se na něj připravujete?
Je to tak. Doplácíme na demografický vývoj posledních dekád. A v Moravskoslezském kraji o to více. V 90. letech jsme měli zhruba tolik studentů jako dnes, pak jsme narostli až na 25 tisíc. Dnes jsme na 13,5 tisících a možná se dostaneme na patnáct. Pak ale česká demografie půjde znovu dolů.
Co s tím?
Máme dvě hlavní cesty: přilákat více zahraničních studentů a nabídnout kurzy celoživotního vzdělávání.
Co si pod celoživotním vzděláváním představujete?
Technologie se vyvíjejí tak rychle, že znalosti jsou po pěti, deseti letech zastaralé. Chceme proto nabízet jedno- či dvousemestrální kurzy pro firmy. Ty by měly být praktické, na míru, ale ne pro dva lidi – spíše pro desítky. A samozřejmě placené. To může univerzitě pomoci, a hlavně zaměstnancům firem udržet krok s vývojem.
Rektorem ostravské VŠB-TU se stal Igor Ivan, ze čtyř kandidátů získal většinu hlasů |
Co jste jako prorektor dělal?
Měl jsem na starosti strategii a spolupráci. Tedy dokumenty určující směřování univerzity, spolupráci s firmami i veřejným sektorem. Díky tomu jsem se účastnil řady jednání a získal přehled o připravovaných projektech.
Vnímáte tuto zkušenost jako výhodu při volbě rektora?
Ano. Byl jsem sedm let členem vedení univerzity, často jsem zastupoval rektora při jednáních. Díky tomu jsem věděl, co se děje, jaké jsou plány i jejich úskalí. Věřím, že právě to mi pomohlo jasně prezentovat, kam chci univerzitu dál směřovat.
Průmyslová rada
Říkal jste, že obory musíte modernizovat. Kde berete jistotu, co už je zastaralé a co naopak bude potřeba?
Nemyslím si, že máme zastaralé obory. Ale technologie se rychle vyvíjejí a my je musíme neustále zavádět do výuky. Nejlepším rádcem je praxe a byznys. Proto jsou ve schvalovacím procesu studijních programů zastoupeni i lidé z firem. Měli jsme i Průmyslovou radu složenou ze zástupců podniků, tu chci inovovat, zmenšit a učinit dynamičtější.
Nemůže se stát, že si garanti budou chtít držet jen „to svoje“?
Teoreticky ano, ale garanta nemůže dělat kdokoliv. Musí mít publikační a vědecký „výtlak“, zkušenosti a respekt. Není to člověk, který jen přijde, odučí si své předměty a nic víc. Standardy kvality se navíc zpřísňují, takže garant musí mít jasně prokazatelné výsledky.
Jak bude do budoucna fungovat „nejslavnější“ hornicko-geologická fakulta? OKD skončilo, zůstávají spíš jen lomy a menší těžba.
Jsem jejím absolventem, vystudoval jsem geoinformatiku, a už to samo ukazuje, že fakulta dávno není jen o těžbě. Těžba tvoří část fakulty a tvořit bude, ale „těžba“ neznamená pouze uhlí. OKD neskončilo v tom smyslu, že by těžba zmizela; spíš se proměňuje. Klíčové jsou dnes kritické suroviny. Pokud má být Evropa konkurenceschopná, musí být v surovinách soběstačnější. A někdo je musí vytěžit a zpracovat. To vyžaduje kvalifikované lidi, kterých je málo a stárnou.
To asi nebude samo o sobě stačit.
Zároveň má fakulta široké programy zaměřené třeba na vodu. Průmyslové nakládání s vodou, její čištění, problematika kontaminace, mikro- a nanoplastů... Naši odborníci byli třeba součástí výzkumu, který jako první na světě identifikoval mikroplasty v plodové vodě. A vše, co těžba poškodila, je třeba rekultivovat. A nový život krajině nejlépe vracejí ti, kdo přesně vědí, co ji zatížilo.
Často slýchám, že mladí nechtějí na zahraniční pobyty, přestože nabídka je obrovská. Co s tím?
Máme dvě výzvy. Motivovat studenty, aby vyjeli, a pak je motivovat, aby se vrátili. Kdo vyjede, zjistí, že obavy, že se nedomluví, nebo že to nezvládne všeobecně, jsou zbytečné. Podle čísel už se dostáváme do stavu, kdy je poptávka po výjezdech vyšší než nabídka, studenty si vybíráme. Pomáhá nám i členství v konsorciu evropských univerzit U!REKA s partnery napříč Evropou. Není to dokonalé, ale jdeme správným směrem.
Jak vypadá spolupráce s průmyslem? Můžete říct konkrétní čísla?
Spolupráce s průmyslem, to byl sedm let můj „denní chleba“. Čísla s výjimkou covidu dlouhodobě rostou. Příjem z čistě kontraktového výzkumu a zakázek pro firmy je zhruba 180 milionů korun ročně a letos očekáváme ještě více.
Příjmy a výdaje
Na kolik si tak univerzita „vydělá“ na vlastní provoz?
Celkový roční příjem univerzity je okolo 4,2 miliardy korun. Zhruba 55 procent tvoří prostředky na vědu a 45 procent jde na vzdělávání. Pokud z toho vydělíte oněch cca 180 milionů, je to významné číslo, ale v kontextu celku samozřejmě ne zásadní podíl.
Jak se v tomhle srovnáváte s ostatními univerzitami?
Proti netechnickým školám jsme jinde už z podstaty věci. Ve srovnání s ostatními technickými univerzitami předpokládám, že ČVUT a VUT budou díky velikosti o něco výš v absolutních číslech. Přepočtem na lidi jsme srovnatelní.
A s Evropou?
Všude se posouvá chápání role univerzit, primárně vzdělávat a posouvat poznání. A stále častěji dotahovat objevy do ověřených aplikací a přenášet je do byznysu. To už ale nejsou jen „kontrakty za 180 milionů,“ kde firma zadá úkol a univerzita ho splní. Jde o skutečný transfer a zhodnocení výsledků. V Česku žijeme v daném ekosystému financování, který dlouho tlačil hlavně na publikační výkon. Debata je, zda financovat „na studenta,“ na granty, či jinak.
A jak by to mělo být podle vás?
Každý logicky prosazuje model, který jeho instituci vyhovuje. Já si nemyslím, že je efektivní brát nekonečná množství studentů do nekonečna programů. Stát by měl jasně říct, kam směřuje, a podle toho nastavit financování.
Co by tedy univerzita typu VŠB měla dělat?
Ve výzkumu jsou různé role. Ústavy AV ČR (Akademie věd České republiky – pozn. red.) primárně dělají základní výzkum. Univerzity by je neměly kopírovat, mají vzdělávat a více než AV se zaměřovat na výzkum a vývoj, s aplikacemi pro praxi. I nová metodika hodnocení se tomu blíží.
Moravskoslezské vysokoškolské koleje většinou zdražily, i tak bývají už zadané |
Máte ambici vytvořit na VŠB něco, jako je ústav pana Holého s miliardovými zisky?
Netroufám si mít takové ambice. Ale samozřejmě budu rád, pokud se nám bude ještě více dařit uplatňovat výsledky výzkumu v praxi. Už teď máme konkrétní příklady. Třeba firma ABB koupila licenci v oblasti kvality svařování, vznikl nový startup zaměřený na využití kontaminovaného dřeva. Vyvíjíme nové materiály pro solární panely, baterie a další energetické aplikace.
V regionu končí velcí hráči, OKD, Liberty, bojuje i Třinec. Není to pro rozvoj univerzity velký problém?
Používám přirovnání z přírody. Když v lese padne obrovský strom, dlouho pod ním nic nerostlo. Ale jakmile zmizí, vyroste spousta menších stromků a některé z nich se časem stanou velkými. Tak je to i tady. Jako univerzita potřebujeme strategické partnery – firmy s vlastním vývojem, kde můžeme spolupracovat nejen na zaměstnávání absolventů, ale i na široké paletě projektů. Už to nejsou jen Třinecké železárny, přibývá menších firem s vlastním výzkumem, jež hrají v dodavatelských řetězcích klíčovou roli. A z velkých jmenujme třeba Tatru. Ta prochází velkým rozvojem a celé odvětví obranného průmyslu má obrovský tlak na inovace.
Mandát rektora je čtyřletý. Znamená to, že skončíte v padesáti?
Pokud dostanu podporu na dvě období, končil bych kolem padesátky. Co bude dál? Nevím. Do důchodu budu mít daleko. V manažerském pohledu jsem na univerzitě dosáhl vrcholu. Další „vyšší hora“ tady není, superrektora nikdo nevymyslí. Možná se vrátím více ke své odbornosti, kterou jsem dlouhé roky rozvíjel, možná přijdou jiné výzvy. Nechávám to otevřené.
V jakém stavu univerzitu přebíráte?
Během posledních pěti let jsme zdvojnásobili počet přihlášek, máme nejrychlejší růst ve vědě a výzkumu mezi českými univerzitami. Úkolem vedení bylo univerzitu stabilizovat a rozjet, to se povedlo. Teď je správný čas hlasitě říkat: Jsme dobří, máme evropské partnery, jsme na špičce. I proto mě, myslím, akademický senát zvolil.
Chcete oslovit i studenty z Polska nebo Slovenska?
Slovensko je pro nás přirozené, jezdíme tam na střední školy, spolupracujeme s tamními univerzitami. Ale nechceme působit jako Vikingové, kteří přijedou vyplenit tamní školy a univerzity. Nabízíme alternativu a studenti se sami rozhodnou, kde chtějí strávit další roky života.
Jak je to v Polsku?
V Polsku už spolupráce existuje, například s univerzitou AGH v Krakově (Akademia Górniczo-Hutnicza im. Stanisława Staszica w Krakowie – pozn. red.). Ta je v jistých ohledech dál než my a můžeme se od ní učit. Ale přitáhnout polské studenty k nám je těžší, kvalita jejich škol je vysoká a jazyková bariéra zbytečně komplikuje studium. Studentů z Polska i proto máme minimum.
Jaké nové programy připravujete, nebo naopak?
Nejde jen o rušení, chceme zavádět i nové obory. Bavíme se například o jaderné energetice, univerzita musí reagovat na vývoj v regionu. Za kopcem je Onsemi (firma v Rožnově pod Radhoštěm – pozn. red.), tedy oblast polovodičů. Připravili jsme nový program, ale jsou to náročné obory.
Společnost Witkowitz říká, že chystá modulární reaktor.
Ano, také jsem to slyšel, i když nikdo zatím neviděl oficiální dokumenty. Ale obecně platí, že univerzita je součástí ekosystému. V minulosti tu byla silná tradice jaderného výzkumu, ale odborníci, kteří stáli u stavby Temelína nebo Dukovan, už jsou často v důchodovém věku. Přesto máme stále lidi, kteří tu dobu pamatují.
Jak je využijete?
Nechceme kopírovat ČVUT nebo VUT, ale využít vlastní silné stránky. Máme kvalitní strojaře, stavaře, odborníky na bezpečnost i energetiku. Nechceme vytvářet specializovaný program čistě na jadernou fyziku, to by nedávalo smysl. Ale chceme nabídnout studium jaderné energetiky v širším kontextu, aby absolventi dostali přehled a byli připraveni pro praxi.
Co podle vás může být hlavním oborem VŠB za osm let?
Těžko předpovědět. Před osmi lety by nikdo nečekal, že největší nárůst zaznamená fakulta bezpečnostního inženýrství. A stalo se. I díky covidu, válce a důrazu na energetickou a kybernetickou bezpečnost. Myslím, že i v příštích letech budou nosné programy v informatice, kybernetice a energetice. Nepřijde-li nějaký nepředvídaný faktor, ten trend bude pokračovat.
Univerzita změnila vizuální identitu a logo. Jak se k tomu stavíte?
Nový vizuál vznikl ještě za předchozího vedení a univerzita ho bez problémů přijala. Často se ozývají hlasy, proč tam pořád máme to VŠB. Na to říkám, podívejte se na AGH Krakov nebo univerzitu ve Freibergu v Německu, v Leobenu v Rakousku. Všechny si historický odkaz ponechaly. Ani my nechceme zapomenout, odkud jsme vzešli. Vznikli jsme díky energetice a materiálům a u toho zůstáváme. Jen se mění podoba: dnes jde místo uhlí o obnovitelné zdroje, slunce, vítr, vodík a o moderní materiály, nanotechnologie, kompozity, nové slitiny. Ale uhlí a ocel stále zůstává součástí naší práce.
28. února 2017 |
