Vojenský iljušin před šedesáti lety havaroval na Novojičínsku, zemřelo deset lidí

V následných plamenech zemřelo deset mužů, nebylo jim žádné pomoci. Od nepříliš známé tragédie právě dnes uplynulo šedesát let.

„Znal jsem řadu lidí, kteří tam zemřeli. Chybělo málo, aby se havárii vyhnuli, ale osud byl k nim nemilosrdný,“ zmínil už dříve Ladislav Jerguš ze Svazu letců České republiky.

Letoun 1. dopravního výsadkového leteckého pluku sídlícího na mošnovském letišti nedaleko Ostravy byl v Přerově na prohlídce po odlétaných 150 hodinách. Osudný den se měl vrátit do Mošnova. Podle pozdějšího vyšetřování velitel letky, major Emanuel Mikšík, chtěl být údajně co nejdříve doma a věřil profesionálním schopnostem jak svým, tak i dalších pěti členů osádky.

Z oblaků se najednou vynořil vrcholek kopce

Navíc v Přerově nebyly podmínky ještě tak špatné, na rozdíl od Mošnova, kde byla dohlednost dokonce pod limitem stanoveným pro tento letoun.

Přesto se Mikšíkovi podařilo přesvědčit mošnovského dispečera, aby let povolil. Na palubu vzal ještě další čtyři dohodnuté cestující, většinou letecké techniky, a v 10:10 stroj vzlétl na plánované trase Přerov–Hranice–Mošnov.

Iljušin letěl jen sto metrů nad terénem pod oblačností. Jenže za Hranicemi se počasí začalo zhoršovat, oblačnost zhoustla a držela se mnohem níže. Navíc jemně pršelo.

Velitel bohužel nevydal příkaz vystoupat výše a letět podle přístrojů, případně se vrátit do Přerova. Podle jejich zkušeností jim v cestě měl stát jen Starojický kopec se zříceninou (496 m n. m.).

Památník až v roce 1990

Jenže v 10:18 hodin, tedy osm minut po startu, se najednou z nízké oblačnosti vynořil nižší vrchol Hůrka (380 m. n. m. ) stojící vlevo od Starojického kopce.

Osádka ještě zoufale naklonila stroj do levé zatáčky, bylo však už pozdě. Letadlo trefilo vrcholky stromů a v lese udělalo průsek, přičemž dopadlo na druhou stranu a kopce směrem k obci. Poté Iljušin začal hořet. „Stačilo letět jen pět metrů výše nebo dříve trochu změnit kurz – a nic by se nestalo,“ povzdychl si Ladislav Jerguš.

Záchranná akce byla marná, všichni na místě zahynuli. Tehdejší režim sice nehodu vyšetřil, za viníky určil pilota a dispečera, ale na veřejnost proniklo jen málo. Jakékoliv oficiální vzpomínání na nehodu bylo nemožné.

Až v roce 1990 byl v Hůrce odhalen malý památník nehody ze čtyř kvádrů a fragmentu vrtule. Ještě dodnes je však na lese patrný průsek a při důkladnějším hledání údajně lze na kopci ještě nalézt drobné součástky ohořelého stroje.