O zhruba pět set lidí v kraji se musí starat města. Zástupci samospráv, jako jsou Opava, Frýdek-Místek či Ostrava, upozorňují na podfinancování systému, chybějící psychiatry a administrativní bariéry, které péči o nejzranitelnější obyvatele regionu výrazně komplikují.
Případ seniora z Třince, jemuž bylo město ustanoveno opatrovníkem a podle sousedů mu pomohlo až zveřejnění jeho problému, poukázal na složitost současného systému opatrovnictví.
Nemohoucího starce týrali bezdomovci. Chránit ho mělo město, tvrdí sousedé |
Města si stěžují nejen na nedostatek financí, ale i vhodných opatrovníků, míst v sociálních službách či nevyhovující zákony.
Města v kraji mají v soudem uloženém opatrovnictví desítky i stovky lidí. Třinecký magistrát se takto stará o 56 lidí, Bohumín jich zaopatřuje 42, Nový Jičín 53, Orlová 65, Karviná 86, Krnov 91, Frýdek-Místek 135 a Opava 154. Samotná Ostrava se takto rozhodnutím soudu stará o 494 lidí, z toho například městský obvod Poruba o 57.
O další tisíce lidí se pak v kraji starají jejich rodinní příslušníci. „Počty osob, kterým byla opatrovníkem ustanovena obec, neustále narůstají, jelikož soudy nenajdou nikoho z řad rodinných příslušníků či blízkých osob, kteří by byli ochotni anebo schopni opatrovnickou funkci vykonávat,“ ukázala na jeden z důvodů mluvčí Frýdku-Místku Jana Musálková Jeckelová.
Když odpovědnost končí na obci
Města se stále častěji stávají opatrovníkem i lidem, kteří nejsou zcela osamělí. Jejich blízcí ale někdy úlohu opatrovníka převzít nechtějí a odpovědnost přenášejí na obce.
Veřejné opatrovnictví přitom podle zástupců měst neznamená jen občasnou návštěvu nebo podpis dokumentu. Opatrovníci řeší peníze, dávky, dluhy, bydlení, smlouvy, zdravotní péči, návštěvy lékařů i kontakt se soudy.
Podpora státu je nedostačující, říká žena pečující o svého bratra |
Například v Orlové provedli loni opatrovníci z města u 65 opatrovaných 4 989 úkonů. „Šlo mimo jiné o výplaty kapesného, platby nájmů a dluhů, nákupy osobních potřeb, sociální šetření, návštěvy odborných lékařů či zajištění hospitalizace,“ přiblížila rozsah služeb mluvčí orlovské radnice Andrea Vargová.
Pětadvacet svěřenců na jednoho pracovníka
Právě množství práce je jedním z největších problémů. Třeba v Opavě nyní agendu veřejného opatrovnictví vykonává sedm pracovnic. Na jednu tak připadá zhruba 25 svěřenců.
„Vzhledem k množství a náročnosti úkonů, onemocnění psychiatrickými chorobami či mentálním postižením opatrovaných osob je patnáct až sedmnáct klientů maximálním počtem na jednoho pracovníka,“ upozornila Helena Kozáková, pověřená řízením opavského odboru sociálních věcí.
Podobné potíže popisují zástupci Nového Jičína. „Někteří, zvlášť nároční klienti, potřebují vyšší míru individualizované podpory, což s ohledem na počet klientů na pracovníka nelze mnohdy poskytnout. Pracovníci jsou následně přetížení, demotivovaní,“ vysvětlila mluvčí tamní radnice Marie Machková.
Města zároveň upozorňují na nedostatek lékařů a sociálních služeb. „Kapacity pobytových sociálních zařízení jsou nedostatečné, v pořadnících jsou desítky žadatelů, přijetí zájemce se protahuje na měsíce,“ vysvětlila mluvčí Frýdku-Místku s tím, že problém představuje třeba i zajištění chybějících psychiatrů, zubařů či praktických lékařů.
Alkohol a drogy
Velkou pracovní zátěž představují také lidé s kombinací duševního onemocnění, závislostí, dluhů a problémů s bydlením. Přibývá osob omezených ve svéprávnosti se závislostí na alkoholu nebo drogách. Takoví klienti navíc mohou být agresivní a představovat riziko i pro pracovníky.
Podle zkušeností z Opavy část klientů volá svým opatrovníkům i několikrát denně a požaduje okamžité řešení problému.
„Vlivem své nemoci konají často nepředvídatelné věci, berou si půjčky, uzavírají kupní smlouvy na drahé zboží, páchají přestupky, někteří ve zvýšené míře požívají alkohol,“ doplnila Helena Kozáková.
Vedle nedostatku lidí a služeb zástupci měst upozorňují i na právní a administrativní paradoxy. Například při jednání s bankami či úřadem práce.
„Přestože opatrovníkem je vždy ustanovena právnická osoba, obec, při jednání s těmito úřady musí sociální pracovnice uvádět své osobní údaje, rodné číslo, bydliště, čísla dokladů,“ uvedl jeden z příkladů mluvčí Bruntálu Jiří Ondrášek.
