Lidé se vracejí k ovčí vlně, která stále více získává na oblibě. Řemeslníci, kteří s vlnou pracují, často sami i chovají ovce. ČTK to řekl vedoucí Centra tradičních technologií (CETRAT) v Příboře na Novojičínsku Václav Michalička. Konala se tam dnes akce Za tradiční rukodělnou výrobou, která se na ovčí vlnu a tradiční pletení zaměřila.
Několik žen předvádělo, jak se vlna zpracovává. Lidé se mohli také dozvědět, jak se s touto surovinou pracovalo v minulosti. "Také nám to koresponduje s naší současnou aktuální výstavou, která se jmenuje Aby nohy nezábly a je o punčochách a ponožkách," řekl Michalička.
Přístup k vlně se podle něj nejenom v Česku, ale i v celé Evropě oproti minulosti velice změnil. "Od 90. let se z vlny stal, když to nazveme hruběji, v podstatě odpad. Přestala se vykupovat a začal to být problém, který nějakým způsobem nebyl řešitelný. V dnešní době můžeme sledovat návrat k vlně, hledání různých způsobů, ať už alternativních nebo tradičních, jak vlnu zpracovávat," řekl Michalička. Vlna podle něj začíná mít poměrně velkou oblibu, ale nějaký velký komerční dopad to zatím nemá.
"Převážně ženy vyrábí z vlny tradiční, ale i, řekl bych, současné době přizpůsobené výrobky. Samozřejmě jsou to tradiční pletené ponožky, další teplé věci, šály, svetry a tak dále, ale potom také různé dekorativní výrobky. Škála od toho užitečného až po to pěkné je poměrně široká. Říkaly, že zejména ve vánočním období byl o jejich výrobky obrovský zájem," řekl Michalička. K výchozímu materiálu od chovatelů podle něj ženy často mají bezprostřední přístup nebo ovce chovají přímo jejich rodiny.
To je i případ Lenky Koždoňové z Košařisk na Frýdecko-Místecku - chovu ovcí se teď věnuje její syn. "U mě byly nejdřív ovečky a potom přišlo i na zpracování toho, co nám ty ovečky dávají," řekla Koždoňová.
Práci s vlnou se věnuje přes 30 let. "Bavilo mě to. Když jsem měla možnost, tak jsem se vždycky něco naučila - něco od mojí babičky, něco od tchyně. Prostě jak jsem něco viděla, co se mně líbilo, tak jsem to chtěla umět," řekla.
Z vlny dělá krojové součástky, jako jsou třeba lemovací šňůry, a všechny možné pletené, háčkované i tkané výrobky. Nic ale neprodává. "Všechno dělám jenom pro své nejbližší. Jednak když potřebují nějakou tu krojovou součástku, anebo potom jako dárek, ale na prodej v žádném případě. Mám to prostě jako koníček. Je to takové hobby nebo spíš možná až droga. Když se toho člověk chytí, tak prostě už nepřestane," řekla Koždoňová.
Součásti z vlny využívá Ivana Di-Giustová z Jablunkova, která se zabývá výrobou krojů a dnes převzala ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Moravskoslezského kraje. "Přijde zákazník, domluvíme se, co chce, poměřím si ho, potom si posháním látky, dělám střih na míru zákazníkovi, vyrábím ten kroj a vyšívám. Mezitím ještě posháním komponenty, které nevyrábím, to znamená třeba kožené výrobky," popsala postup výroby kroje Di-Giustová.
Vyrábí, případně vyspravuje hlavně goralské, těšínské kroje. "Krejčovinou se zabývám od doby, co jsem se vyučila dámskou krejčovou. A ke krojům jsem se dostala přes kluky, chodili do folklorního souboru a tam bylo potřeba nějak s těmi kroji pracovat, opravovat je," řekla Di-Giustová.
Teď připravovala například kroje na goralský bál. "Tam šlo pět šest kusů kompletních pánských krojů, to znamená košile, vesty vyšívané, ponožky ručně pletené, nějaké dámské kroje tam šly, něco do tomboly. Mezitím se pracovalo na replice štramberského kroje pro Muzeum Těšínska a taky se pracuje na renovacích krojů, které vytahují lidé z našeho regionu z truhliček po babičkách. Většinou to jsou těšínské životky, které je potřeba opravit, došít k nim nové sukně a zbylé části kroje," řekla Di-Giustová.
