Nečekal jsem, že Perníkář bude mít takový úspěch, říká držitel Thálie Panzenberger

  16:32aktualizováno  16:32
Poprvé byl nominovaný na divadelní Cenu Thálie a hned významnou poctu získal. Petr Panzenberger přesvědčil porotu výkonem v hodinovém monodramatu Perníkář. Roli nastudoval v ostravském divadle Studio G pod vedením režiséra Vojtěcha Štěpánka.
Petr Panzenberger se stal držitelem Ceny Thálie v kategorii činohra (1....

Petr Panzenberger se stal držitelem Ceny Thálie v kategorii činohra (1. listopadu 2025). | foto:  Petr Topič, MAFRA

Jedná se o dramatizaci knihy Petra Motýla Perníková chaloupka, která vypráví skutečný příběh vařiče pervitinu Romana Pechy. Panzenberger podle kritiků ztvárňuje vášnivého narkomana, který prošel vězeními i léčebnami, s mimořádnou autenticitou.

Roman Pecha, jehož příběh divákům vyprávíte, je z Havířova a vy jste se v Havířově narodil. Hrálo to nějakou roli při vašem obsazení?
Spíše to všechno do sebe nějak zapadlo. Vojtěch Štěpánek si na tu knihu delší dobu myslel a při hledání vhodného komorního prostoru se spojil s Vláďou a Mirkou Georgievovými ze Studia G. Všichni se známe, oni vědí, že jsem z Havířova, tak je napadlo, že bych tu roli mohl hrát právě já. Měl jsem zrovna volno, tak jsem na to kývl. Uvědomil jsem si taky, že jsem Romana Pechu už viděl. Když nám na základní škole dělali lidé z Renarkonu přednášku o nebezpečí drog, pouštěli nám i videa s příběhy feťáků. A menší zpověď tam měl i on.

Havířov byl a asi stále je známý velkým počtem vařičů i uživatelů pervitinu. Zasáhlo vás to nějak?
Vnímal jsem to. Vyrůstal jsem na sídlišti Šumbark. Často jsem jezdil k babičce do centra Havířova a tehdy tam byl v každém druhém vchodě někdo závislý na pervitinu. Vyskytovaly se tam i komunity narkomanů, kteří spolu bydleli a vařili. Nejdříve jsem si myslel, že sdílejí byt, jako studenti, a jen paří… I jedna známá mojí maminky do toho spadla a nedopadlo to dobře.

Petr Panzenberger

  • Narodil se v roce 1985 v Havířově. Herectví vystudoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.
  • První angažmá získal v brněnské Polárce, poté působil v Národním divadle Brno a v HaDivadle.
  • Čtyři roky hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, pak přešel do ostravské Komorní scény Aréna a od roku 2018 působí v činohře Národního divadla moravskoslezského.
  • S komorním divadlem Studio G spolupracuje od jeho vzniku v roce 2019. Je rovněž filmový a televizní herec.

Vám někdo pervitin nabízel?
To víte, že ano. Naše partička z paneláku se od toho ale držela dál. Maximálně jsme si zakouřili trávu. Později, když jsem už byl na konzervatoři, jsme trochu experimentovali s lysohlávkami, ale to je všechno. Neštěstí jsem měl k drogám respekt.

Setkání s předlohou

Potkal jste se osobně s Romanem Pechou, kterého hrajete?
Setkali jsme se až v den premiéry. Okolnosti byly docela zajímavé. Zavolal Vláďovi Georgievovi asi den nebo dva předtím, představil se a zeptal se, jestli by nemohl dostat vstupenku na premiéru. V té době telefonovalo plno lidí a Vláďovi nedošlo, o koho jde, tak ho slušně odbyl, že je vyprodáno. Ale pak za námi přišel a řekl, že před chvíli zase někdo volal, nějaký Roman Pecha, že chce přijet na premiéru. A my: „Kdo volal? Vždyť to je on! To je jeho příběh!“ Tak mu hned zavolal zpátky a zařídil pro něj židli. A on skutečně přijel.

A přímo před premiérou jste se potkali?
Ano. Vojta Štěpánek chtěl, ať se potkáme, což se ukázalo jako velmi důležité. Jsem trémista, vždycky před premiérou bývám hodně nervózní. A když jsem se najednou dozvěděl, že má přijet člověk, který má za sebou takovou šílenou etapu, včetně zkušeností s polskou mafií a kriminálu, byl jsem totálně rozhozený. Setkali jsme se asi dvě a půl hodiny před představením. Přiznal jsem, že jsem nervózní. A on řekl: „Neboj, to dáš. Vypadáš jako já.“ Tím mě rozesmál a uklidnil. Viděl jsem, že je to veselý člověk, který se nebere nějak vážně, a že mě asi nebude peskovat, když něco neřeknu úplně správně. A ta absolutní nervozita ze mě spadla.

Jak se mu představení líbilo?
Užil si to náramně. Dokonce říkal, že jsme mu přidali tak tři roky života. Věřil jsem mu to. Říkal, že je šťastný, že může naším prostřednictvím ten svůj příběh předat dál a varovat lidi.

Jak se má teď Roman Pecha?
Je to vzácný příběh s happy endem. Roman žije v Praze, má rodinu, děti. Vypadá trochu starší, než je, ale mentálně je to velice živý člověk, který má rád lidi a rád si povídá. Po premiéře se dal do řeči také s mojí maminkou. Jsou skoro stejně staří a vyskytovali se ve stejné havířovské lokalitě.

Znovu si Cenu Thálie odnesly Tereza Dočkalová a Monika Absolonová

Víte, jak na něj přišel spisovatel Petr Motýl, který jeho příběh sepsal v Perníkové chaloupce?
Bydleli v Praze vedle sebe. Jako sousedé se prý dali jednou do řeči. Petr Motýl mu řekl, že je z Ostravy, Roman řekl, že je z Havířova, a když se Motýl zeptal, co tam dělal, přiznal, že vařil pervitin a povyprávěl mu, co všechno má za sebou. A Petr Motýl to napsal.

Jak se vám učil text?
Bylo to pro mě jednodušší než třeba Richard III., ale mělo to taky svoje. Docela mě potrápily názvy látek a léků, které Roman používal. Některé se učily hrozně. Třeba perchlorethylen jsem nemohl vyslovit správně asi týden. Pak je tam dolzin, dormogen nebo triphenidyl, což taky není jednoduché slovo. A navíc jsem podprahově vnímal to, že je to monodrama, a že nebudu mít vedle sebe kolegu, který mi pomůže, když něco zapomenu. Měl jsem ale štěstí na ideální podmínky v době zkoušek, takže se mi ten text dostal hodně pod kůži a napovídat zatím nepotřebuji.

Kdy vás napadlo, že chcete být hercem?
Moje maminka tvrdí, že jsem to říkal od čtyř let. Já si uvědomuji, že někdy v první nebo druhé třídě jsem začal hlásat, že chci být jako Vlasta Burian. Maminka nebyla nadšená, říkala, že bych taky mohl skončit u cirkusu.

Chodil jste do nějakých kroužků?
Zpíval jsem jako dítě ve sboru a chodil jsem do dramatického kroužku, ale byla tam moc přísná paní učitelka, tak jsem tam dlouho nevydržel. Na Janáčkovu konzervatoř, kam jsem se nakonec přihlásil, mě navedl kamarád, který tam už chodil na housle a řekl mi, že se tam učí i herectví. To jsem totiž ani nevěděl. Sehnal mi od spolužáků nějaké texty, které jsem se učil, a pomohl mi s notami a stupnicemi, protože se jednalo o obor hudebně-dramatický. A ono to vyšlo.

Pochyboval jste někdy, že jste si zvolil správně?
Skoro pořád. Věděl jsem, že herectví chci dělat a chci tomu dát úplně všechno, ale nevěděl jsem, jestli to dělám správně. Nebyl jsem si jistý. A když v roce 2014 skončilo v Ústí nad Labem Činoherní studio a já se ocitl bez zaměstnání, uvažoval jsem i o tom, že bych se měl živit něčím úplně jiným.

Petr Panzenberger v hodinovém monodramatu Perníkář. Za roli vařiče a uživatele pervitinu získal Cenu Thálie. (11. listopadu 2025)

A teď už si věříte?
Je to lepší. Asi od pětatřiceti jsem začal přemýšlet jinak. Souvisí to i s narozením dětí. Člověk jim musí věnovat všechno, přitom musí být trpělivý a nesmí věci uspěchávat. Tento přístup přerostl i do mého pracovního života. Našel jsem větší klid na přemýšlení o postavách. A s nově nabytou harmonií přišla i lepší melodie práce.

Míváte herecké noční můry?
Teď už ani ne, ale míval jsem. Jednou se mi zdálo, že jsem přišel na scénu v kostýmu a všichni kolegové byli nazí. Říkali, co děláš, režisér to změnil. Viděl jsem všechny kolegyně a kolegy nahé. Měl jsem se taky svléknout a styděl jsem se.

Proč jste vlastně odešel z Komorní scény Aréna?
Ne, že by se mi tam nelíbilo, ale potřeboval jsem změnu. Najednou jsem pocítil zvláštní touhu po něčem obrovském a doufal jsem, že to někde jinde najdu. Chtěl jsem jít na volnou nohu, ale Vojta Štěpánek mi nabídl místo v souboru Národního divadla moravskoslezského a řekl, že se mnou možná zkusí i něco většího.

Překvapil vás úspěch Perníkáře?
Nikdo z nás to nečekal. Osobně jsem to představení nevnímal jako nějak výjimečné, i když jsem cítil, že jsme to s Vojtou udělali dobře. Pak ale začaly přicházet pozitivní reference, a to i od lidí, kterých si velmi vážím. A když se k nám začali sjíždět kritici z Prahy, přijelo jich postupně asi deset, říkal jsem si, že se něco děje.

Co vám zatím přinesla cena Thálie?
Radost, spousty objetí, krásných zpráv, podporu a lásku.

Co si přejete jako herec? Máte nějaké role, po kterých toužíte?
Docela rád bych si zahrál třeba Cyrana z Bergeracu. Nos prý na to mám.

Nejčtenější

Fotky metra, které vás dostanou: Vyhlásili jsme výherce fotosoutěže

Podzemní poetika zaujala stovku fotografů. Tento snímek jsme vybrali jako...

Pražské metro se proměnilo v galerii. Alespoň tedy v očích desítek fotografů, kteří se zapojili do naší výzvy a poslali své snímky – plné světla, stínů, architektury i nečekané poetiky, kterou dokáže...

KVÍZ: Kdo ví víc o Vánocích? Otázky, které prověří i Ježíška

Na plzeňském náměstí Republiky opět září vánoční strom. (1. prosince 2024)

Zazvonil zvoneček! Je čas zjistit, jestli máte srdce vánočního elfa, nebo duši lehce kyselého Grinche. Pusťte se do kvízu a uvidíme, kdo je tady skutečný znalec Vánoc.

Prahu ovládla vánoční flotila. Galerie na kolech svítí víc než strom na Staromáku

Po celý advent až do Tří králů, tedy do pondělí 6. ledna 2026, mohou cestující...

Pražské ulice se krátce před první adventem proměnily v netradiční galerii. Jen místo obrazů po nich jezdí tramvaje, autobusy a dokonce i nový tříčlánkový trolejbus. Dopravní podnik (DPP) totiž opět...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...} {LABEL}

Kde mají nejlevnější burger? Porovnali jsme pět největších fastfoodů v Česku

Five Guys burger

Už za pár dní rozvíří vody českého fastfoodového rybníčku příchod nového, dlouhé měsíce očekávaného člena. Americký Five Guys však milovníky cenově dostupné stravy příliš nepotěší, mezi pěticí...

Dvorecký most či most Anežky České? O anketě slibované náměstkem Hřibem zatím není rozhodnuto

Ve středu se uskutečnila prohlídka finální fáze stavby Dvoreckého mostu v...

Hlavní město Praha se připravuje na rozhodnutí o oficiálním názvu nového mostu přes Vltavu, který má už v březnu příštího roku spojit Podolí a Zlíchov. Nebo je vše jinak a bylo o něm již v tichosti...

Vlak srazil dnes večer mezi Valašskou Polankou a Vsetínem člověka, provoz stojí

ilustrační snímek

Vlak srazil dnes večer na železniční trati mezi Valašskou Polankou na Vsetínsku a Vsetínem člověka. Provoz na mezinárodní železniční trati 280, která spojuje...

7. prosince 2025  19:46,  aktualizováno  19:46

Mezi Valašskou Polankou a Vsetínem srazil vlak člověka, provoz stojí

REKLAMA NA TICHO. Pardubické hlavní nádraží ve čtvrtek ráno v době stávky.

Vlak v neděli večer na trati mezi Valašskou Polankou na Vsetínsku a Vsetínem srazil člověka, který nehodu nepřežil, uvedl policejní mluvčí Petr Jaroš. Provoz na mezinárodní trati 280 spojující...

7. prosince 2025  20:42,  aktualizováno  20:42

VIDEO: Muž v Jenštejně pořezal mladíka na krku, jen těsně minul tepnu

Krvavé zranění krku si z napadení odnesl muž v Jenštejně

Krátce po jedné hodině ráno zasahovali policisté a záchranáři v Jenštejně u napadení třiadvacetiletého muže, který byl pořezán na krku. Útočník měl dle slov svědka následně vyhrožovat pobodáním...

7. prosince 2025  19:42,  aktualizováno  19:42

Pražské metro,trasa A

Pražské metro,trasa A

Mikulášské jízdy v pražském metru historickou soupravou EČS na lince A v úseku Želivského-Dejvická.

vydáno 7. prosince 2025  18:46

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...} {LABEL}

V kostele v Klení na Českokrumlovsku by mohly v příštím roce opět zvonit zvony

ilustrační snímek

V římskokatolickém kostele svatého Vavřince v Klení u Benešova nad Černou na Českokrumlovsku by mohly v příštím roce opět zvonit zvony. V kostele jsou uložené...

7. prosince 2025  16:37,  aktualizováno  16:37

V kostele v Klení na Českokrumlovsku by mohly v příštím roce opět zvonit zvony

ilustrační snímek

V římskokatolickém kostele svatého Vavřince v Klení u Benešova nad Černou na Českokrumlovsku by mohly v příštím roce opět zvonit zvony. V kostele jsou uložené...

7. prosince 2025  16:37,  aktualizováno  16:37

Vánoční strom na kruháči na pražském Žižkově. Gerilová akce místních se proměnila v oficiální akci

Vánoční strom uprostřed kruhového objezdu u Nákladového nádraží Žižkov. Tento...

Děkuji touto cestou neznámému, který nám opět ozdobil kruháč Ambrožova/Šrámkové krásným vánočním stromkem, napsal do facebookové skupiny Praha 3 Žižkov - Mí(ě)sto, kde žijeme Bohuslav Rejda. Radnice...

7. prosince 2025  18:10

Krkonoše přivítaly tisíce lyžařů, na svazích jsou desítky centimetrů sněhu

ilustrační snímek

O víkendu vyrazilo do Krkonoš v hradeckém kraji několik tisíc lyžařů. Na svazích leží desítky centimetrů převážně technického sněhu. Velké areály pokračují v...

7. prosince 2025  16:14,  aktualizováno  16:14

Strašnice-ulička u Sokola

Strašnice-ulička  u Sokola

Ulička u Sokolovny ve Strašnicích má vánoční výzdobu.

vydáno 7. prosince 2025  17:36

Strašnice-ulička u Sokola

Strašnice-ulička  u Sokola

Ulička u Sokolovny ve Strašnicích má vánoční výzdobu.

vydáno 7. prosince 2025  17:35

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

„Zvuk musí bouřit i šeptat.“ Mistr zvuku Jiří Klenka o filmu Neporazitelní

Zvukař Jiří Klenka při natáčení ruchu na hokejovém stadionu

Česká kina právě baví i dojímá film Neporazitelní, jenž sbírá velmi povzbudivé kritiky. Zaujal i diváky – ve filmové databází čsfd.cz jej prozatím hodnotí 80 procenty. Deník Metro obzvlášť zaujala...

7. prosince 2025  17:01

Lupáčova ulice

Lupáčova ulice

Tlačítko pro chodce v Lupáčově ulici v Praze 3 na Žižkově.

vydáno 7. prosince 2025  16:54
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.