Na dohled nádraží je Klíčová socha od října 2024. Autor Jiří David si přál, aby stála tam, kudy proudí lidé. Může je tak přivést k úvahám o její symbolice. Zhruba sedmimetrové dílo váží několik tun a je stočené do tvaru šroubovice DNA.
David ho při tvorbě v letech 2009 a 2010 popisoval jako nestabilní sestavu v pohybu, které hrozí rozpad, kdy jednotlivá písmena drtí ta pod sebou. Takový byl i jeho pocit ze společnosti. Nejde tak o pomník revoluci ani atrakci.
„Na jednu stranu je to hold lidem, kteří revoluci dělali a vyšli do ulic zvonit klíči, ale zároveň jde o deziluzi z toho, jak to v České republice vypadá teď,“ řekl tehdy pro server iDNES.cz.
Drží se také myšlenky, že nadužíváním ztrácí slovo revoluce svůj význam, který ovšem může časem opět získat. „Vyprázdněním zkorumpovaná slova mohou v cyklech nabývat původní autentický význam. Myslím, že je navíc socha otevřena mnoha různým výkladům dle toho, kdo se na ni dívá a kdo ji hodnotí,“ uvedl umělec.
Už když se dílo objevilo v Olomouci v roce 2019 natrvalo, byly klíče rezavé. I to může být jedním ze symbolických výkladů, tedy jak se daří naplňovat myšlenky sametové revoluce.
Dílo tvoří 85 tisíc klíčů sehnaných přes sbírku
Reakce potvrzují, že sochu lidé vnímají různě. „Do sběru. Lituju turisty, co přijedou na nádraží,“ byl například jeden z odmítavých názorů.
Na facebookovém účtu města ale zazněla i kladná hodnocení, například že je skulptura překrásná. Někomu pak symbolicky více vyhovovalo její předchozí umístění na Palachově náměstí, kde do roku 1990 stál pomník sovětských vůdců Lenina a Stalina.
Do Jeseníků výtvarníka přivedla náhoda, pak stvořil ikonickou sochu |
Dílo je specifické tím, že ho tvoří přibližně 85 tisíc klíčů. Terčem nenechavců se však nestává. „Pokud jde o vandalismus, město v současnosti neeviduje žádné závažné incidenty,“ potvrdil mluvčí olomoucké radnice Jan Horejš.
Klíče před lety pomohl sehnat mobilní operátor Vodafone, který vyhlásil veřejnou sbírku. Jednotlivá písmena slova revoluce odkazují na reálie z doby socialistického předrevolučního Československa.
Například písmeno O má předlohu v obalu žvýkaček Pedro, U pochází z tuzexových bonů, tedy odběrních poukázek směnitelných za valuty, jimiž se platilo ve speciálních obchodech s dovozovým a luxusním zbožím.
Soch si město zaslouží víc, tvrdí milovník umění
Skelet sochy vznikl v Olomouci a poprvé ji autor představil v Praze. Následně byla kromě místa vzniku k vidění v Ostravě, Brně, Košicích a Mikulově na Břeclavsku. Mezitím ji koupil Robert Runták, který stojí za olomouckou galerií Telegraph. Pořídit sochu se rozhodl proto, aby ji mohl následně darovat městu.
Na vrchol Pradědu usadí novou sochu vládce hor, autor vyřezal rovnou tři |
„Přibývá velmi málo uměleckých děl ve veřejném prostoru, rozhodl jsem se jít pozitivním příkladem,“ vysvětlil v roce 2019.
Stejný názor má i dnes. „Myslím, že Olomouc a Olomoučané stále úplně nepochopili, jak pozitivní roli může umění ve veřejném prostoru sehrát. Dokola se setkávám od obyvatel s reakcemi, že to vše stojí zbytečně moc peněz, které se dají použít lépe. A když už se lidem něco líbí, jde celkem často o díla sporné umělecké hodnoty,“ domnívá se Runták.
Výtvarník David odhalil plastiku z 85 tisíc klíčů: Revoluce požírá sama sebe |
Všímá si, že přestože Češi rádi cestují a v zahraničí se s dobrým uměním mohou potkávat, ve vlastním městě ho odmítají.
„Kromě Klíčové sochy jsem ještě zavedl praxi umisťování soch před budovu Telegraphu. Momentálně je tu práce od výborné mladé české umělkyně Sabiny Knetlové. Ale je to málo. Objektů a soch, zejména těch kvalitních, bychom měli mít v Olomouci určitě více,“ je přesvědčený milovník umění.
