Zařízení v Neředíně má oficiální kapacitu na 80 psů, deset koček a jednu fretku. V praxi ale záleží na velikosti zvířat a jejich snášenlivosti. „Když přijde 150 malých psů, je to něco jiného než osmdesát velkých,“ objasnila Dědochová.
Specifickou kapitolou jsou zásahy v množírnách. Ty přinášejí nárazově desítky zvířat. „Veterinární správa řekne: Tady v množírně je deset pejsků, které je potřeba převézt. Přijedete tam a najednou jich odvážíte třicet nebo čtyřicet. Nikdo totiž neví, kolik jich tam skutečně je,“ popsala vedoucí útulku.
Podle ní má řada provozovatelů množíren tendenci schovávat psy třeba na půdu nebo do sklepa, navíc se některé případy řeší až po mnoha letech fungování a počet zvířat tak naroste do extrémních čísel.
Obecně se ale útulek už nemusí zabývat tolika psy jako dříve, kdy přicházel nový téměř každý den. Dnes jde spíše o jednotky měsíčně. Statistiky přitom naznačují, že nalezených psů celkově ubývá. Jedním z důvodů může být povinné čipování, i když systém evidence má stále mezery.
„Když vlastník psa nezaregistruje, jako by čip neměl. Majitele pak stejně nedohledáme,“ upozornila Dědochová.
Štěňata jsou pryč hned, někteří psi tu čekají roky
Osud psů v útulku je různý. Pokud se nepřihlásí majitel, mohou jít po karanténě a zákonné lhůtě do adopce. Někteří najdou nový domov velmi rychle.
„U malých nebo mladých psů máme klidně sto zájemců. Kdybych dnes zveřejnila, že štěňata z množírny mohou do adopce, do týdne tu nejsou,“ přiblížila vedoucí útulku.
Vedoucí olomouckého psího útulku Hana Dědochová.
Naopak velcí nebo problémoví psi mohou v Neředíně zůstat roky. Důvodem je náročnější výchova i menší zájem o adopci.
„Problémového psa navíc nemůžete dát každému. Už se stalo, že nám volali z nemocnice, že si pro psa máme přijet, protože nového majitele pokousal,“ nastínila Dědochová.
Zájemci o psa se musejí přijít představit
Také proto podle ní není výběr nových majitelů náhodný a v útulku zavedli jakési výběrové řízení.
„Máme takový dotazník, kde zájemci zodpovídají základní otázky. Kde pes bude – zda v bytě, nebo venku, jestli počítají s pojištěním nebo jaký mají názor na kastraci. Pak jim posíláme doplňující dotazy s tím, že už dáváme vědět nějaké informace o konkrétním psovi – co jsme vysledovali a co od něho můžou očekávat,“ popsala proces výběru.
Vlastní psí útulek se Šumperku nevyplatí. Byl by drahým azylem, rozhodlo město |
Tím vzniká filtr, na jehož základě se vybírají konkrétní zájemci, kteří mohou dorazit na osobní schůzku. „Znovu pak adopci probereme ústně, jdeme psa ukázat, případně se vystaví smlouva, že si dotyčný může psa vzít na procházku, aby se s ním seznámil,“ shrnula vedoucí útulku.
Jen výjimečně se stává, že si zájemci mohou psa odvést i bez takzvané zvykací lhůty. Běžně je potřeba za konkrétním zvířetem přijít víckrát.
„Se psem jdeme na procházku a vysvětlujeme, jak se k němu chovat, co dělat, nebo naopak nedělat. Zájemce si ho pak může půjčit i domů, třeba na půl dne, a vidí, jak se zvíře chová a co by tak mohl očekávat,“ objasnila Dědochová.
Shánění peněz ztížila ztráta smlouvy s městem
Útulek funguje především díky soukromým darům a příspěvkům obcí za umístěná zvířata. Přesto je financování dlouhodobě náročné. „Dárců není nikdy dost. Lidé si často myslí, že jde jen o koupi krmiva, ale náklady jsou mnohem vyšší,“ upozornila vedoucí útulku.
Jen za elektřinu zaplatí zařízení v zimě kolem 30 tisíc korun měsíčně, další tisíce stojí odvoz odpadních vod. K tomu je nutné připočíst mzdy zaměstnanců, veterinární péči nebo opravy.
Rekordní počty zvířat, ale peněz ubývá. Záchranné stanice samy volají o pomoc |
Materiální dary, třeba granule, sice pomáhají, ale mají rovněž svá úskalí. „Dostaneme velké množství různorodého krmiva, jež musíme skladovat a hlídat expiraci. Ideální jsou proto peníze, abychom mohli nakupovat cíleně,“ vysvětlila Dědochová.
Pomoci lze nicméně i jinak. V útulku ocení odbornou práci – loni šlo například o bezplatné pokácení stromů, jindy řemeslníci opravili střechu jen za materiál.
„To jsou věci, jež nám ušetří desítky tisíc,“ podotkla vedoucí s tím, že situaci by zároveň mohla výrazně pomoci větší zodpovědnost chovatelů. „Lidé by si měli dobře rozmyslet, jestli si psa pořídí. Není to jen radost, ale i závazek a nemalé náklady,“ uzavřela.
Útulek dříve spolupracoval i s městem Olomouc, jeho roli však v uplynulých pěti letech převzalo zařízení z Čech pod Kosířem na Prostějovsku, které v roce 2020 vyhrálo výběrové řízení. To znamenalo ztrátu podstatné části příjmů. Magistrát pak čelil kritice, mimo jiné kvůli nepraktičnosti tohoto řešení. Od letošního června tak radnice spolupráci s neředínským útulkem obnoví.
