Například Přerov loni vypravil 15 sociálních pohřbů, letos jich měl jen za první polovinu roku 12, což ho stálo 100 tisíc korun. Město proto s Pohřební službou Přerov muselo uzavřít dodatek, který zvedl roční finanční limit 130 tisíc korun ustavený v roce 2021 na 180 tisíc.
„V roce 2022 město zajistilo devět sociálních pohřbů, v roce 2024 jich už bylo 15, letos očekáváme další nárůst,“ podotkl k trendu náměstek primátora Vladimír Lichnovský (ANO).
Sociální pohřeb je zákonnou povinností města. Nastává ve chvílích, kdy se k vypravení posledního rozloučení nikdo nepřihlásí, nemajetný zemřelý nemá žádné blízké nebo pokud pozůstalí nejsou schopni pohřeb zaplatit.
„Když nám město zašle objednávku, je naším úkolem zjistit, kde se zesnulý nachází, a zajistit jeho převoz do areálu přerovského hřbitova. Tady je tělo oblečeno do smutečního rubáše a uloženo do neobřadní rakve, která je následně převezena do krematoria, kde dojde ke zpopelnění,“ přiblížil jednatel Pohřební služby Přerov Bohumír Střelec.
Přírodní galerie poskytne místo pro smutek i radost a vzpomínky na zemřelé děti |
„Popel je uložen do urny a ta pak skončí v kapličce určené k úschově uren, které si nevyzvedli rodinní příslušníci,“ dodal s tím, že radnici je pak zaslána faktura. Město následné žádá o náhradu nákladů ministerstvo pro místní rozvoj.
Prostějov loni řešil 22 sociálních pohřbů, letos zatím 18. Zatímco minulý rok měl vysoutěženou cenu zhruba 10 200 korun za pohřeb, v letošním roce je to zhruba 9 300 korun.
Na severu kraje jde převážně o lidi bez rodin
V Olomouci, kde bylo k začátku listopadu 42 posledních rozloučení tohoto typu, je cena kolem 17 tisíc korun. Jsou ovšem případy, kdy náklady nakonec uhradí dědicové či rodina, jež si chce převzít urnu s ostatky. I v krajském městě případů přibývá, například před třemi lety jich bylo 31.
Tehdy také olomoucký magistrát oznámil, že i lidé bez příbuzných si mohou zvolit pohřeb do země, pokud tedy jsou dostupné informace o jejich posledním přání. Praxí se to ale nestalo.
„Uložení do země se nevyužívá, jsou tak pohřbíváni jen cizí státní příslušníci, kde není ověřený souhlas od příbuzných ke zpopelnění, nebo pak osoby neznámé. Nejčastější forma sociálního pohřbu je tedy žehem,“ sdělil mluvčí olomoucké radnice Jan Horejš.
Na severu kraje jde převážně o lidi bez rodin. „Většina sociálních pohřbů se týká seniorů umístěných v různých sociálních zařízeních v rámci Jesenicka, kteří poté zemřeli v nemocnici,“ popsala České televizi situaci v Jeseníku mluvčí města Markéta Kaniová. Do letošního října tam zařizovali tři pohřby.
Smrtí naše práce nekončí, říká zakladatelka největšího mobilního hospicu |
Na rozloučení se svými klienty dbá například olomoucká charita. „Mezi skutky milosrdenství, které se v církvi tradují, patří odnepaměti pohřbívání zemřelých. Vnímáme ho jako důležité, i když může být okrajové z hlediska počtu nebo toho, jakým způsobem se realizuje,“ řekl v dušičkovém období ředitel Charity Olomouc Petr Prinz, jenž je také řeckokatolickým knězem.
„Když se pracovníci dozvědí o úmrtí některého z klientů, připraví parte a snaží se jej doručit příbuzným, a to i v případech, kdy rodinné vztahy byly přerušené. Pokud někdo zemře tragicky nebo v mladém věku, bývá potřeba rozloučit se a modlit o to silnější,“ podotkla za charitu Martina Foretová Pavlunová. Obřady se konají v kapli svatého Kosmy a Damiána a svatého Richarda Pampuri ve Wurmově ulici.
Otci odpustila, i když ji opustil
Důstojné rozloučení s lidmi, kteří zemřeli v chudobě či bez rodin, umožňuje organizaci pořízení vlastního pohřebního místa. Jeden hrob je na Ústředním hřbitově v Neředíně, druhý na hřbitově v Nové Ulici. Ten koupila charita před třemi lety za příspěvky z Tříkrálové sbírky.
Hrob kopou ve svém volnu pracovníci Střediska Samaritán, aby tak lidi, kterým pomáhali, doprovodili i na jejich poslední cestě. Popel klientů by jinak skončil anonymně v sociálních vsypech bez jména a bez rozloučení. Ukládání uren se děje jednou ročně. Skromné ceremonie se účastní zaměstnanci charity, známí i příbuzní zemřelého.
Umělec adoptoval hrob prvorepublikového letce. Zajímají mě lidské příběhy, říká |
Mezi jmény postupně přibývajícími na pamětní desce je od června i muž, který opustil svou rodinu v době, kdy jeho dceři byly tři roky.
„Dožíval v Domově svaté Anežky pro osoby se sníženou soběstačností v Olomouci na Svatém Kopečku, odmítl léčbu onkologického onemocnění a jeho jediným přáním bylo setkat se s dětmi. Pracovníci charity vynaložili nemalé úsilí, aby jeho dceru našli. Souhlasila se setkáním a otce pravidelně navštěvovala,“ vzpomněla Foretová Pavlunová.
Žena otci odpustila, přišla na poslední rozloučení a díky charitě má i místo, kam může chodit vzpomínat.
