„Do hlavního města poneseme strašáka jako symbol kultury takové, jakou ji vládní politici a jejich voliči vidí,“ tvrdí organizátoři pochodu Matyáš Erban (ME), Magdalena Mänzelová (MM) a Vendula Holčáková (VH).
Celou cestu z Olomouce do Prahy chcete ujít za šestnáct dnů. Kolik celkově ujdete kilometrů?
MM: Zatím je v plánu 331,5 kilometru, pokud nezabloudíme. Snažili jsme se jít co nejkratší cestou, ale současně abychom nešli úplně po hlavních cestách. Chceme projít co nejvíc malých vesniček a dostat se do patnácti konkrétních měst, která jsou nějakým způsobem spjatá s kulturou. Plánujeme vycházet 31. května s tím, že budeme startovat v Olomouci před budovou Konviktu.
Jaký program plánujete ve městech na trase?
MM: V každém, například v Litovli, Litomyšli, Kolíně, bychom chtěli vést dialog s místními. Hodláme se s nimi pobavit o aktuální situaci, o jejich postojích a zkusit s nimi najít společnou řeč. Protože pokud ji najdeme, pak určitě dospějeme i k nějakému rozumnému řešení. Současně bychom chtěli také nechat vystoupit jednotlivé tvůrce, umělce a udělat akci trochu živější.
„Co to je tady za hnusnou Macinku?“ Tisíce lidí podpořily v centru Prahy ČT a ČRo |
Pochod bude jistě dost fyzicky náročný, trénujete předem?
MM: Na pochod se nepřipravujeme nějak konkrétně. Věříme, že ho zvládneme, přestože jsme se ještě podobné akce neúčastnili. Na co se ale chystáme, je ucelená a smysluplná argumentace, jelikož nám opravdu jde o to vést dialog s lidmi, které v průběhu pochodu potkáme.
Kolik lidí se zatím na akci přihlásilo?
ME: Zájemci se nám zatím nahlašují přes facebookovou událost a online formulář. Přes formulář se nám zatím přihlásili tři a přes událost dalších deset, což je nepoměr k tomu, co nám říkají lidi osobně. Máme ohlasy, že jsou nadšení, že určitě rádi půjdou, ale nikdo už není ochotný se „upsat“, ačkoliv by to bylo nezávazné. Budeme rádi, když se k nám kdokoliv přidá na jakoukoliv část trasy, byť třeba jen na krátký úsek.
Avizovali jste, že celou cestu chcete nést strašáka. Jak bude vypadat?
VH: Chceme vyrazit s tím, že strašák bude dokončený jenom částečně. Vyrobíme ho ze starého oblečení a oděvů ze second handů, bude mít slamák a v případě potřeby i pláštěnku. Náš koncept je, že budeme strašáka postupně dokončovat po cestě, ideálně se zástupci kulturních institucí, které po cestě potkáme, že nám pomůžou jeho části vyspravit třeba záplatou s nějakým vzkazem. Chceme tak ukázat, že kultura se nedělá jen v Praze, ale i dalších regionech.
Co bude pro vás úspěch?
MM: Určitě budeme považovat za úspěch, pokud se přidá spousta lidí a pochod zafunguje jako gesto, které projde českou společností a ukáže, jak se můžou nejen studenti, ale celá umělecká obec zmobilizovat, semknout a postavit takhle za věc, na které nám záleží.
ME: Na závěr pochodu chceme naši myšlenku podtrhnout také demonstrací, kterou plánujeme uspořádat v Praze. Zatím ještě není jasné, jestli to bude před budovou vlády, ministerstvem kultury, či Poslaneckou sněmovnou, ale chceme ukázat, co regiony mohou nabídnout.
Nával zájemců před branami univerzit. Silné ročníky se hlásí na vysoké školy |
Co vám vlastně vadí na aktuálním postoji vlády vůči kultuře?
ME: Vadí nám, že vládní koalice dělá kroky, které sice části voličů mohou připadat, že ušetříme spoustu peněz a vlastně o nic zásadního nepřijdeme. My tvrdíme, že to není pravda, že pokud přijdeme o živou kulturu, o její finanční podporu a pokud vláda ovládne i veřejnoprávní média, tak přijdeme o strašně moc. Vnímáme to jako základ občanské společnosti, jeden z pilířů demokracie.
V propagačních materiálech píšete, že se nechcete vydat slovenskou cestou. Co tím myslíte?
ME: Slovenskou cestou myslíme finanční škrcení kulturních institucí a personální změny, kdy si slovenská vláda dosazuje do vedení státem řízených kulturních institucí své přátele, kteří s vládou ideologicky souzní, a tím obrovské množství institucí a lidí, kteří v nich pracují, uvádí do nejistoty, že ztratí práci. Spousta nezávislých kulturních center přišla o granty a teď musejí pozastavovat svou činnost a omezovat své aktivity, což se projevuje na občanském a kulturním životě. A my nechceme, aby se tohle stalo i u nás.
