Světelná instalace s názvem Pod hladinou až do konce sezony zpestří návštěvníkům Zbrašovských aragonitových jeskyní v Teplicích nad Bečvou na Přerovsku prohlídku jejími útrobami. Výstava v podzemí, která má v jeskyních dlouholetou tradici, je věnována dílu Tomáše Skalíka. Podle vedoucí jeskyní Barbory Šimečkové je součástí stých oslav zpřístupnění jeskyní.
"Právě světelné umění je v tomto smyslu velmi příhodné, protože zpřístupnění jeskyní v podstatě znamená vnést do ní světlo," sdělila ČTK Šimečková. Místo instalace si autor vybral záměrně. "Uměle vytvořená, laserem přesně definovaná svítící hladina Tomáše Skalíka vstupuje do přímého dialogu s přírodní neviditelnou hladinou oxidu uhličitého. Zatímco geologická hladina CO2 představuje fyzickou hrozbu, Skalíkova světelná hladina otevírá prostor pro psychologickou kontemplaci, interakci diváka a myšlenkový přesah," uvedl kurátor výstavy Emil Mezera.
Sedmačtyřicetiletý opavský rodák Skalík se věnuje restaurátorství uměleckých děl, především z kamene. Vyučuje na Slezské univerzitě v Opavě a jeho dalším profesním zaměřením je navrhování a realizace výstav a muzejních expozic. Ve vlastní volné tvorbě se zaměřil právě na oblast light art - světelného umění. "Tento typ moderního výtvarného umění využívá současných nejnovějších technologií, kterými vytváří umělecký záměr. Něco podobného je videomapping, ale ten bývá povrchnější, často je jen vizuálně efektní, bez hlubších myšlenek," doplnil Mezera.
Zbrašovské aragonitové jeskyně ožívají v létě současným výtvarným uměním již více než 40 let. Díla jsou pro tyto výstavy vybírána tak, aby bez újmy odolala téměř stoprocentní vlhkosti vzduchu a čtyřměsíční instalaci v podzemí. Nejčastěji jsou to tedy věci z laminátu, plastu, umělého kamene, skla nebo keramiky. Loni se v krasovém podzemí nad řekou Bečvou prezentovala projektem Postmineral skupina čtyř sochařů a tří sochařek s osobní vazbou na Ostravu. Letošní světelná instalace obohatí prohlídku 375 metrů dlouhé návštěvní trasy až do konce října.
Jeskyně byly v místním kamenolomu objeveny na přelomu let 1912 až 1913. Jako první do nich pronikli bratři Josef a Čeněk Chromí a následně se věnovali jejich průzkumu. V roce 1914 byl vytvořen pohodlnější vchod z údolí Bečvy. Od roku 1926 jsou elektricky osvětleny a jako jediné jeskyně hydrotermálního původu v Česku zpřístupněny turistům. Celková délka známých chodeb je 1,4 kilometru.
