V celé republice se do péče záchranných stanic dostalo více než 40 tisíc zvířecích pacientů, což je nejvíc v historii. Za poslední téměř dekádu se jejich počet zpětinásobil a to se odráží i na tom, že stanice na péči vynaloží téměř sto milionů korun.
Zvládat svůj provoz se jim daří především díky státu, který pokrývá čtvrtinu výdajů, zbytek si musí obstarat sami. Nyní však přišla alarmující zpráva, jež by mohla stanice dostat do existenční nouze.
„Poprvé po několika letech pravidelné podpory odmítlo péči o zvířata, respektive o zvěř v záchranných stanicích, dotačně podpořit ministerstvo zemědělství. Jeho dotace ve výši půldruhého milionu nyní bude citelně chybět,“ uvedl za Český svaz ochránců přírody (ČSOP) Petr Stýblo s tím, že ve hře je ještě dotace z ministerstva životního prostředí.
Někteří záchranáři, jako například ti ze Stránského, okamžitě požádali o zvýšenou podporu kraje, jiní spoléhají na štědrost dárců. „Každopádně pokud se nenajdou další finanční prostředky, bude stávající úroveň péče o zvířata v letošním roce ohrožena,“ varuje Stýblo.
21. května 2024 |
Ve Stránském, kde pokrývají území od Olomouce po Šumperk, Jeseníky a od Rýmařova až po Opavu, mají za sebou rekordní rok. Zatímco běžně tato stanice přijímá kolem tří set zvířat ročně, loni se tento počet zdvojnásobil.
„Byl to obrovský skok. Ten počet kromě toho, že o nás už lidé vědí a volají nás ke všemu, co najdou, ovlivnil také velký počet ubytovaných ježků. Ještě dnes na stanici zůstává kolem sedmdesáti zazimovaných jedinců, kteří jsou hodně malí a v přírodě by určitě nepřežili,“ přibližuje vedoucí záchranné stanice Petr Schäfr.
Jsou potřeba posily
Žebříčku nejčastějších druhů zde vévodí dravci, každoročně tu ošetří několik desítek káňat a poštolek. Záchranná stanice má vytvořených pět sběrných míst, jež jsou v neustálém kontaktu s veřejností, zajišťují první pomoc a soustředí se rovněž na osvětu.
„Není v našich silách být okamžitě u každého případu, bez záchytných stanic se neobejdeme. Musíme v nich však mít své lidi a musíme je zaplatit,“ poukazuje Schäfr.
Kvůli rostoucím počtům handicapovaných zvířat navíc stanice potřebuje další posily. „Také z toho důvodu jsem poslal na Olomoucký kraj a do Ostravy žádost o navýšení dotací,“ sděluje Schäfr s tím, že roční náklady na provoz se blíží milionu korun.
Čápice zbyla na čtyři mláďata sama, dvě odchovají v záchranné stanici |
Olomoucký kraj přispívá 75 tisíci, největším donátorem pro stanice je tradičně ČSOP, který podle velikosti území a množství zvířat přerozděluje peníze získané od ministerstva.
Krajský úřad Olomouckého kraje nyní informoval, že finanční podporu pro záchranné stanice s ohledem na trvalý růst cen zboží a služeb zvýší.
„V rozpočtu kraje je pro rok 2026 vyčleněno 600 tisíc korun na podporu péče o handicapované živočichy, což představuje navýšení o 300 tisíc korun oproti letům 2024 a 2025,“ uvedla mluvčí Eva Knajblová.
S holuby se nepočítá, zemřít je ale nenechají
Podle oficiálních statistik ČSOP bylo do záchranných stanic v kraji za loňský rok přijato bezmála dva tisíce zvířat, skutečné počty jsou však daleko vyšší. Do statistiky se totiž nezapočítávají například městští holubi a další druhy, které podle české legislativy nepatří do kategorie volně žijících. Většina stanic jim tak poskytla péči dobrovolně a zdarma.
„My řešíme všechny bez rozdílu, ať už se jedná o ptáky, uvíznuté srnče, šelmy, dravce nebo obojživelníky. Když jestřáb napadne městského holuba, nenechám ho zemřít a pomůžu mu. Je to tvor jako každý jiný,“ podotýká Ondřej Csik, vedoucí záchranné stanice v Pateříně u Litovle na Olomoucku, která spadá pod Stránské.
Nejčastější druhy zachráněných zvířat v kraji v loňském roce
(zdroj: ČSOP, oficiální údaje nezohledňující zachráněná zvířata nespadající do kategorie volně žijících) |
Aktuálně se tam starají mimo jiné o několik netopýrů, pro které zřídili provizorní netopýrium.
„Musíme jim topit a krmit je, aby nabrali sílu. Lidé nám je nosili poté, co zesláblí zimou v Litovli a Libině popadali na chodníky,“ popisuje Csik.
Právě netopýři jsou ve statistikách nejčastěji přijímaných druhů na druhém místě hned po ježcích, jichž ochránci přírody evidují na čtyři stovky. Následují poštolky, holubi hřivnáči a káňata.
„850 zvířat nepřežilo a skoro sedm set jich bylo vypuštěno zpátky do přírody. Zbytek se nadále léčí v záchranných stanicích,“ vypočítává Stýblo.
Díky dotaci postavili voliéru pro veverky
Do péče se dostaly i rarity jako oceánský pták buřňák severní, jenž byl na území Česka zaznamenán vůbec poprvé, nebo další velmi vzácný mořský druh chaluha malá. Ošetření však potřebovali i orel královský, orel skalní, bobři, bukáčci malí, netopýr Saviův či vodouč bahenní.
„O orla mořského jsem se staral snad jako první v republice. Byl nalezen na Libavé a skončil u nás na léčení. Poté dostal vysílačku a vypustili jsme ho, podle záznamů si nyní spokojeně létá někde v Polsku,“ líčí Csik.
Podívejte se, jak to vypadá v pateřínské záchranné stanici:
13. května 2024 |
Vzácnou labuť zpěvnou zapletenou do ohradníkové sítě u koní museli zase vysvobozovat v záchranné stanici v Němčicích nad Hanou na Prostějovsku.
„Zřejmě se sem zatoulala celá labutí rodina, která přes naše území jen přelétala. Když jsme zjistili, že není zraněná, dostala kroužek a byla vypuštěna do volné přírody,“ přibližuje vedoucí stanice Lidmila Kňourková.
Aktuálně zde mají osm káňat sražených autem a přes padesát ježků. Za loňský rok přijali skoro šest stovek zvířat, i díky štědré státní a krajské podpoře zatím zvládají vše ufinancovat.
„Loni poprvé přispěl na provoz i sousední Moravskoslezský kraj, ten Olomoucký přispívá pravidelně. Díky němu se podařilo zafinancovat stavbu nové voliéry pro veverky,“ pochvaluje si Kňourková.
Právě veverčí mláďata, která osiří nebo vypadnou z hnízda, jsou na stanici pravidelnými hosty. „Často jsou slepá a hledají pomoc u lidí. Krmíme je mlíčkem, postupně přidáváme oříšky, semínka, okurky, houby, jablka, mrkev. Teprve až po třech měsících jsou roztomilí tvorečkové schopni se o sebe postarat sami,“ říká tamní vedoucí.
Manželé provozují stanici při zaměstnání
Rekordních více než 700 přijatých zvířat překvapilo záchrannou stanici v Rudě nad Moravou na Šumpersku. Po dlouhé době tam řešili i srny otrávené řepkou.
„Bohužel, řepka je sama o sobě pro zvířata nadýmavá, a když je ještě chemicky ošetřená, hrozí oslepnutí nebo úhyn,“ upozorňuje vedoucí Jitka Maixnerová.
Krkavec Čenda kraluje záchranné stanici, straší cyklisty a žertuje s pošťačkou |
Na stanici, jež na roční provoz potřebuje půl milionu korun, se často dostanou také liščí mláďata, srnky, psíci mývalovití nebo divočáci sražení autem. Ve stájích mají svou ubikaci i tři desítky ježků, dvě sovy pálené, puštík, čáp nebo výr.
„Výra našel myslivec na louce, tři dny tam seděl a nelétal. Zjistili jsme, že měl poničené peří, zřejmě ho někdo věznil v králíkárně. Naštěstí dnes už je v pořádku a stejně jako čáp brzy poputuje do volné přírody,“ zmiňuje Maixnerová.
Stanici má s manželem jako hobby k zaměstnání, spolehnout se může na štědrost dárců. „Přibývá jich úměrně s narůstajícím počtem zachráněných zvířat, tady na Šumpersku máme štěstí na hodné lidi. Peníze od dárců tvoří čtvrtinu našich příjmů,“ vyčísluje Maixnerová. Dalších 350 tisíc dává stát, 70 tisíc posílá kraj a hodně pomáhá i město Zábřeh.
15. srpna 2025 |
