„Olda byl velice dobrý kamarád, na svůj věk velmi vitální člověk, vždy s ním byla radost spolupracovat, nikdy nezkazil žádnou legraci,“ vzpomíná pro iDNES.cz Švancarův dlouholetý kolega Pavel Ženožička.
„Ještě na jaře jsem Oldu vzal na zápas partnerů Sigmy Olomouc. Hráli exligoví fotbalisti. Janotka, Zlámal, Kovář... Chtěl jsem, ať si Olda užije zápas na Andrově stadionu. A musel jsem mu říkat: Oldo, nehoň se tak! To je jenom přátelský zápas. On to bral vždy všechno poctivě,“ přidává další vzpomínku předseda Komise rozhodčích Okresního fotbalového svazu Olomouc Ladislav Rosskohl.
Okresní fotbalový svaz Olomouc nominoval Oldřicha Švancaru na prestižní cenu Václava Jíry.
Fotbalový rozhodčí Oldřich Švancara byl aktivní i v 89 letech.
Švancara byl rozhodčím přes 40 let. Celou tuhle dobu se pohyboval výhradně v soutěžích okresu Olomouc, čili od osmé ligy a níž. Soudcoval ovšem i žákovské a dorostenecké soutěže. Na jaře například s Ženožičkou řídil mimo jiné žákovskou ligu děvčat.
„Kvůli práci jsem nikdy netoužil posouvat se výš. Nemohl jsem, protože jsem dělával služby, takže jezdit delší vzdálenosti, to by šlo obtížně skloubit. A ani mě to moc nelákalo,“ prozradil před časem Švancara Deníku.
Fotbalová rozhodčí: Ženy jsou tvrdší než muži, ze souboje neuhnou. A sprostší |
Zarputilého rozhodčího neodradila ani bolest zad, dokonce ani lehčí forma mrtvice, kterou prodělal po šedesátce. Jak se dovedl i v pokročilém věku udržet v kondici?
„Nebyl to žádný sprinter, ale zápas vždycky, jak já říkám, uťapal,“ uměje se Ženožička. „Udržoval se. Dvakrát týdně chodil do sauny, rád plaval, jezdil do termálů. Držel se v psychické pohodě, do toho měl pravidelný pohyb,“ podotýká pětapadesátiletý arbitr.
„Za osm let, co dělám rozhodčího, se Olda ze všech zápasů omluvil jenom jednou. Bylo to právě, když jel se svojí paní do termálů do Mederu. Sauna mu pomáhala i s bolavými zády. Byl nesmírně spolehlivý. Olda byl prostě borec. S nikým se nikdy nepohádal, byl bezkonfliktní. Mohli se s ním bavit mladí, staří, a to úplně o všem. Po cestě na zápasy jsme vždy probrali všechno, co šlo. Poslední dobou tedy hůř slyšel, ale to je na fotbale občas výhoda,“ usmívá se Rosskohl.
Pane Švancara, to já ve vašem věku...
Rozhodčí Ženožička si dobře vzpomíná, jak v roce 2023 řídil zápas 8. ligy mezi Příkazy a béčkem Bohuňovic. Na lajnách měl asistenty Jana Kenšu a právě Oldřicha Švancaru. „Dohromady nám bylo neuvěřitelných 213 let!“ kroutí hlavou Ženožička.
„Jindy jsme zase byli na zápase a na jedné lajně jsem měl Oldu a na druhé šestnáctiletého kluka. A ten mu říká: Pane Švancara, to já ve vašem věku už určitě nezvládnu. Mladí rozhodčí byli rádi, že vedle sebe měli takovou osobnost. I kluci na hřišti Oldu respektovali. I když udělal chybu, nikdo mu nic nevytkl. Všichni ho brali jako velkého odborníka,“ líčí Ženožička.
Fotbalová rarita. Rozhodčí Ladislav Rosskohl (uprostřed) se svými asistenty. Jednomu je patnáct let, druhému, Oldřichu Švancarovi, devětaosmdesát.
A tak Švancara svojí vitálností neustále překvapoval jak hráče, tak i kolegy z branže. „Několikrát jsem mu říkal. Ty vole, Oldo, to není možné! Jak to děláš? Normálně na lajně s praporkem běhal víc než někteří padesátníci. Vždy dělal všechno proto, aby situaci posoudil naprosto správně,“ říká šéf olomouckých rozhodčích Rosskohl.
Okresní fotbalový svaz Olomouc nominoval Švancaru na prestižní Cenu Václava Jíry. Jde o nejvyšší ocenění tuzemského svazu pro osobnosti, které se významně zasloužily o rozvoj českého fotbalu. Švancara si měl ocenění převzít v Praze od představitelů Fotbalové asociace ČR v úterý 7. října. O pár dní to ovšem nestihl. Nakonec byl oceněn in memoriam.
Není se co divit, Švancara zasvětil fotbalu drtivou část svého života. „Sauna, křížovky. A vnoučata! To byly jeho koníčky v důchodu. Jinak byl ale pořád na fotbale. Žil pohodově a klidně, i to mu pomáhalo k vitálnosti,“ přemítá Rosskohl.
Poslední slova: Ať to mladé kluky baví!
Přál by si, aby se se svým kolegou ještě na fotbalovém pažitu ve svítivě žlutém trikotu potkal. V srpnu Švancara vyťukal Rosskohlovi SMS zprávu, ve které psal, že potřebuje od pískání chvíli pauzu. Aby se dal zdravotně do pořádku.
„Nevím, co přesně ho trápilo, ale bylo to pak hrozně rychlé. Na konci září mi z Oldova čísla volala jeho manželka: Chce s vámi ještě jednou mluvit,“ odmlčí se Rosskohl. „To mě sebralo,“ přiznává.
„Když jsem viděl jeho číslo na displeji, myslel jsem, že si chce už domlouvat další zápas. Že už ho pauza přestala bavit. Ale v telefonu už bylo slyšet, že mluví špatně. Říkal, že nám chce všem popřát pevné zdraví a hlavně, ať u pískání vydržíme. Ať se mladí kluci tolik neomlouvají a ať to mají rádi,“ vykresluje Rosskohl.
Švancara se k rozhodcování dostal náhodou, a to v sedmdesátých letech minulého století. Na zápas žáků Sigmy Olomouc – kde měl Švancara syna – s ostravským Baníkem totiž nedorazil rozhodčí. Oldřich Švancara tak vzal píšťalku do ruky.
A nepustil ji prakticky až do své poslední chvíle na světě.
