V Pardubicích se v květnu 1945 nebojovalo. Okupanti opustili město 8. května, tedy dva dny předtím, než dorazily první sovětské jednotky. To však neznamená, že na ulicích nebylo rušno.
Obyvatelé města si začali vyřizovat účty s Němci. Skupina partyzánů vedla městem desítky zajatých Němců, kteří nesli velký obraz Adolfa Hitlera s propíchnutýma očima. Tehdy průvod míjel i šestnáctiletého Vladislava Ruleho, který mířil za babičkou, jež v centru města provozovala hotel. Sedmadevadesátiletý pamětník to vyprávěl ČTK.
Ozbrojené partyzány mladík potkal v místě, kde býval hotel U Rathouských. Pamětník si vzpomíná, jak byla před hotelem velká zahrada s kaštany. Na klidném místě najednou viděl, jak partyzáni na koních vedou skupinu zajatých Němců, zrovna šli po kolenou a nesli velký obraz německého vůdce.
„Kolem nich se shromažďovali lidi, pokřikovali, někdo sbíral dlažební kostky, možná jsem slyšel i střelnou ránu,“ řekl Rule. Pamatuje si, že situace byla emotivní a na místě se dlouho nezdržoval a šel za babičkou. Kolik bylo zajatců, přesně neví. „Možná kolem čtyřicítky,“ dodal.
Partyzáni hnali zajatce z Holic až do Pardubic
Příběh převyprávěla také Eva Kopecká z Pardubic, která zemřela v roce 2019 a jejíž vzpomínky zaznamenala Paměť národa. Podle ní šlo o Němce zajaté v Holicích, kde začalo povstání a kde německé jednotky připravily o život hodně povstalců. Přeživší partyzáni některé německé vojáky nejspíš zajali. „Šli těch 20 kilometrů pěšky, naboso, bez košil, jen v kalhotách a vepředu nesli velký obraz Hitlera s probodanýma očima,“ řekla pamětnice.
Šli směrem k nádraží, odkud zajatci nejspíš odjeli vlakem. Hitlerův rozměrný obraz visel v centru Pardubic na posádkovém domě v dnešní ulici 17. listopadu, odkud byl sejmut. Celá událost se stala na začátku květnových dnů, přesné datum si Rule nepamatuje.
Vladislav Rule pobýval v té době na pardubickém letišti, protože byl odveden přibližně v lednu 1945 na takzvané zákopy. Žil s rodinou v Hronově a měl to štěstí, že se dostal do Pardubic, kde bydlela rodina jeho otce.
„Naše dny se na letišti odehrávaly většinou kopáním kabelů. Bydleli jsme v dřevěných domcích na slámě. Mohl jsem po práci navštěvovat babičku, ostatní pocházeli odjinud a neměli tam rodinné zázemí,“ řekl Rule, který později vystudoval medicínu a dlouho byl primářem psychiatrického oddělení nemocnice v Pardubicích.