Pětadvacetiletý Vojta Toman z Brna, jehož poznávacím znamením jsou jím oblíbené crocsy, vystudoval marketing a brand management. Přestože si našel snovou práci ve známé nadnárodní společnosti, rozhodl se jistotu zaměstnání opustit a naplno se věnovat tomu, co ho naplňuje a dává mu největší smysl. Dnes se označuje za brand buildera a režiséra vlastních projektů, jejichž společným cílem je dostat lidi z online světa zase zpátky k sobě.
Pod hlavičkou projektu Game of Life, jenž má na svých sociálních sítích přes sto tisíc sledujících, dnes pořádá originální akce po celé republice, které jsou pro účastníky zdarma. Ať už jde o společné karaoke na náměstích, vodní bitvy, veřejné tančení, závody na kancelářských židlích nebo další netradiční akce, které mají za cíl spojovat lidi. Největší úspěch zatím slaví právě společné zpívání pod širým nebem, se kterým letos znovu vyrazil na turné. Jednou ze zastávek byly i Pardubice, které podle Tomana předčily očekávání. Na třídu Míru totiž dorazilo výrazně více lidí než loni.
Chtěl bych, aby si lidé z našich akcí odnášeli stejný pocit, jaký jsme měli jako malé děti na táboře u táboráku. Prostě to, že společně někam patříme a je nám fajn.
Jak vznikl nápad založit projekt Game of Life?
Já jsem si říkal, že bych chtěl v životě dělat už jen to, co mě baví. Hlavní roli v tom hrál fakt, že moc rád zpívám. Jako malý kluk jsem jezdil na tábory a miloval zpívání u táboráku. Jenže dostat lidi někam do lesa a vytvořit tam stejné spojení by dneska nebylo snadné. Napadlo mě proto uspořádat zpívání na nějakém veřejném místě, kam to budou mít všichni blízko. Začali jsme v Brně na náměstí, tehdy nás bylo asi jen padesát, ale hrozně se nám to zalíbilo. Postupně jsme přidali Prahu a nakonec vznikla tahle skvělá tour po republice. Dnes objíždíme sedm měst za sedm dní. Nejdřív zpíváme takové ty klasické táborákové písničky v menším kruhu a pak se z toho stane velká párty s českými hity, které zná snad úplně každý.
Co chcete, aby si lidé z vašich akcí odnášeli?
Přijde mi, že se dnes všichni hodně pohybujeme online a jsme trochu izolováni od svých blízkých. Tady se lidé potkávají venku a společně zažijí něco skutečného. Něco, co si možná pamatují z dětství. Chtěl bych lidem prostřednictvím online světa doručit opravdový offline zážitek. Přál bych si, aby zažili stejnou atmosféru, jakou jsme jako děti cítili na táborech.
Co na to lidé?„Může mi někdo říct, co se to právě děje?“ křičela nadšeně jedna z dívek v dlouhé mašince lidí, která na moment zablokovala průjezd z ulice Pernerova na třídu Míru. Taxikáři na chvíli zastavili, netroubili a pozorovali, co se na plácku odehrává. „Vůbec jsem netušil, že něco takového existuje, ale je to sakra skvělý! Neměl jsem zrovna nejlepší den v práci, jdu z fitka domů a najednou jsem tady, zpívám si a tančím. Díky, že mladá generace dělá takové věci, nejsme tak v háji, jak jsem si myslel,“ řekl Petr, který se na akci ocitl úplnou náhodou. |
Jaké jsou reakce?
Převládají jednoznačně ty pozitivní. Negativní komentáře přicházejí většinou od lidí, kteří na akci ani nebyli a jen někde viděli video nebo slyšeli, že se jim zpívá pod okny. Přímo na místě jsem se ale nikdy nesetkal s tím, že by někdo přišel a stěžoval si, že zpíváme. Naopak je vidět, že si to lidé opravdu užívají a ti, co jen zrovna prochází kolem, se k nám přidají.
Vybíráte města náhodně, nebo k nim máte nějakou vazbu?
Spíš jsme hledali města, která mají krásná náměstí nebo jiný prostor vhodný pro pohodové setkání. Samozřejmě se ozývají lidé i z dalších měst, proč nepřijedeme zrovna k nim. Třeba lidé z Hradce Králové mi píší, proč jezdíme jen do Pardubic, že by si naši akci zasloužili také. Ale museli jsme někde udělat čáru a věřím, že když lidé opravdu chtějí podobný zážitek, rádi za námi přijedou.
Proč jste si vybral právě Pardubice?
Do Pardubic jsem dřív jezdil hrát volejbal a také pracovně, když jsem ještě působil v Red Bullu. Město je mi sympatické a přijde mi, že i lidé tady mají příjemnou energii. Kamarád z Pardubic mi doporučil třídu Míru. Vyzkoušeli jsme ji už loni a byla to jedna z nejhezčích zastávek celé tour. Letos jsme se proto rádi vrátili a samotného mě účast mile překvapila.
Řešíte předem povolení města, nebo to necháváte náhodě?
Všechno si řešíme dopředu. Každé město to má ale nastavené trochu jinak. Musím říct, že zrovna v Pardubicích jsou velmi vstřícní. Nikdy jsme zde neměli problém ani s městem, ani s městskou policií, což se o některých jiných městech říct nedá.
Stalo se někdy, že vám městská policie akci ukončila?
S městskou policií komunikuji skoro každou akci a většinou je to bez problémů. Občas ale vznikne nedorozumění, kdy mají pocit, že už nejde o nahlášené shromáždění, ale o koncert. Za celou dobu se nám stalo jen dvakrát, že jsme museli odejít. Nechtěl jsem ale lidi, kteří za námi přijeli, poslat domů. Vždy jsem proto rychle našel náhradní místo, kde jsme akci dokončili.
Vojta Toman (vleže) a jeho crew (7. července 2026)
Financování podobného projektu musí být náročné. Jak to zvládáte?
V první řadě musím říct, že Game of Life není ziskový projekt. Obrovskou podporou je pro mě Česká spořitelna, která nám pomáhá s financováním celé tour. Loni jsem všechno platil ze svého, což opravdu nebylo dlouhodobě udržitelné. Kromě dalších partnerů mám kolem sebe také skvělé kamarády, kteří mi s organizací pomáhají. Je za tím spousta práce, ale když pak vidíme radost lidí, stojí to za to.
Game of Life ale není jen o společném zpívání, je to tak?
Přesně tak. Už samotný název vyjadřuje myšlenku, že život je jedna velká hra a měli bychom ji hrát naplno. Pořádáme třeba vodní bitvy, nahou míli, kdy v Brně a v Praze běháme ve spodním prádle, závody kancelářských židlí nebo společenské tance na náměstích. Když mě napadne něco bláznivého a kamarádům to přijde fajn, prostě to zkusíme uspořádat. Největší úspěch má ale dlouhodobě právě karaoke, proto jsme přišli s tour.
Jak o svých akcích dáváte lidem vědět?
Nejvíc funguje Instagram, pak ještě Facebook a WhatsApp skupinka pro ty, kteří už na akci byli. To je podle mě takový novodobý newsletter. Tvorba obsahu na sociální sítě mě neskutečně baví a díky tomu mají naše projekty i větší dosah a lepší šanci dlouhodobě fungovat.
Běh ve spodním prádle, svíčková v kelímku. Otrlý mladík rád testuje hranice |
Co byste vzkázal lidem, kteří třeba váhají přijít?
Aby byli odvážní a šli do toho s námi. Ať chodí mezi lidi a zkouší nové věci. Na začátku nás často brzdí stud nebo obava z toho, co si pomyslí ostatní. Přitom právě ve chvíli, kdy tu odvahu najdeme, vznikají ty nejhezčí zážitky.
