Na paralympijských hrách vyhrál Kratochvíl zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili v plavání. Do malé vesničky kousek od Tachova doprovázela slavného rodáka hasičská auta s houkačkami.
Nevidomého Davida Kratochvíla v obci čekalo zhruba 150 místních, aby jeho výkony ocenili. Starosta je svolal smskovou místní poštou. Ta se používá většinou při negativních událostech, tentokrát ale posloužila výjimečné věci.
Poté, co se ozvaly ovace, se David Kratochvíl radoval. „Jste úplně skvělí, protože já jsem vůbec nečekal, že by mě tady mohla přivítat skoro celá Halže. Je to obrovský dárek, protože zítra se ještě něco připravuje, ale tohle je boží, protože jste to připravili bez toho, abych o tom věděl. Moc vám děkuji za dort, protože se konečně najím, je to super, konečně pořádný dárek,“ uvedl sportovec s připomínkou, že teď má tři týdny volna, ale že lenošit určitě tak dlouho nevydrží.
„Navíc za týden máme gymnaziádu, takže s klukama poběžím štafetu,“ uvedl šampion. Holčičky, které na uvítání dorazily, se těšily, že si nechají od Davida podepsat ruku a budou si podpisy neustále obtahovat. Místostarostka Halže Kateřina Škrabalová předala šampionovi dva dopisy od místních. „Jeden je v Braillově písmu, takže si ho budeš moci přečíst sám,“ sdělila.
Plavec Kratochvíl se stal v 16 letech paralympijským vítězem |
Že obecní drží pospolu je znát i z toho, že místního sportovce finančně podporují z obecní kasy. „Z příspěvků paralympijského svazu se tréninky i dojíždění či lety na závody totiž nedají zvládnout, proto rodině našeho slavného rodáka přispíváme a sháníme sponzory,“ říká starosta František Čurka, který doufá, že paralympijské medaile přitáhnou další podporovatele třeba z řad firem. Udržet se na absolutní světové špičce totiž bude stát paralympionika ještě víc peněz než dosud. „Výkony našeho slavného rodáka jsou pro nás navíc reklamou, že nějaká Halže existuje. Trošku se zlobíme, když někdo píše David Kratochvíl z Tachova,“ říká s nadsázkou starosta.
To, že lidé občas píší „Kratochvíl z Tachova“ má však své opodstatnění. Studuje tam totiž gymnázium a tamní radnice jej také podporuje. „Aby David Kratochvíl mohl trénovat na paralympiádu, byl letos o letních prázdninách otevřený náš krytý bazén, jindy je od začátku prázdnin zavřený,“ říká mluvčí tachovské radnice Tereza Kořínská s tím, že radnice chtěla udělat vše pro to, aby tréninkový plán Davida Kratochvíla nebyl ničím omezen. „Změna prostředí by mohla tréninky narušit a byla by to komplikace i pro rodiče, kteří by museli se synem dojíždět třeba do Plzně,“ řekla mluvčí.
Nevidomý šampion totiž nemůže trénovat sám, protože ho musí před obrátkou někdo v určité vzdálenost ťuknout tyčkou do hlavy, aby věděl, že otočka je v té chvíli nutná. „Věřili jsme tomu, že jedna medaile cinkne, protože David měl neskutečnou formu, ale trojnásobný paralympijský úspěch je nad očekávání,“ hodnotí Kořínská.
Taťko, už mě klepni! Tak těžkou medaili ještě nemám, zářil zlatý Kratochvíl |
Starosta Halže je na šampióna hrdý i proto, že při rozhovorech různým médiím je vidět, že „to má v hlavě srovnané“. To potvrzuje i Irena Volkovinská, ředitelka tachovského gymnázia, kde je David ve ve čtvrtém ročníku šestiletého studia. „Je velmi inteligentní, schopný, nadaný v různých směrech. Nemá individuální vzdělávací plán, takže jede jako všichni ostatní. Pomáhá mu asistentka, má speciální učebnice, některé v Braillově písmu, některé má elektronické podobě v pdf, takže speciální program v notebooku mu přeříkává text, který je v učebnici, má i další pomůcky pro nevidomé, jako jsou třeba slepé mapy,“ říká ředitelka.
Na Kratochvílových výsledcích mají podle Volkovinské obrovskou zásluhu rodiče i bratr. Jisté ale je, že když na paralympiádě v Paříži plaval, fandila mu celá škola.
Fandila mu i sousedka Kratochvílových Marie Peroutková z Halže, která Davida zná od mala. Rodiče se do vesnice přistěhovali, postavili si tu dům. „Je to ten oranžový,“ říká Peroutková a ukazuje na dům, který stojí přímo proti radnici a kulturnímu domu, kde konalo uvítání šampiona pod zastřešením vyzdobeném balónky.
Peroutková byla i u toho, když David kvůli rakovině přišel v útlém dětství o jedno a za několik let i o druhé oko. Jeho rodiče se ale podle sousedky nenechali srazit k zemi – a o to víc se i přes handicap snažili, aby jejich syn žil jako ostatní. Nyní tedy vedle plavání hraje na klavír a další nástroje, zvládá šachy a ze svého hendikepu si dokáže dělat i legraci. „Když se přijde o jeden smysl, ty další se rozvíjejí o to víc,“ hodnotí sousedka.
