Úmrtí potvrdil mimo jiné rodinný přítel Jan Balcar, který v Západočeském muzeu připravil velkou retrospektivní výstavu s názvem Plzeňské tváře objektivem Jiřího Plzáka. K vidění byla od konce května a končit bude shodou okolností tuto neděli.
Jiří Plzák, pamětník časů, kdy fotografování bylo výlučným řemeslem zdaleka nedostupným všem, se narodil 19. listopadu 1933 v Plzni. V roce 1945 se s rodinou přestěhoval do Mariánských Lázní, kde si jeho otec Václav Plzák, do té doby šéfkuchař v Měšťanské besedě v Plzni, hodlal otevřít vlastní rodinnou restauraci. Jiří měl proto studovat na hotelové škole. Otcovy sny se po převratu v únoru 1948 rozplynuly.
Když družstvo Fotografia vypsalo požadavek na pět učňů, tak se rodiče Jiřího Plzáka rozhodli, že nechají syna vyučit fotografem. Do roku 1954 působil v provozovně družstva Fotografia ve Smetanových sadech. Téhož roku byl ateliér zrušen a přestěhován do domu v Šafaříkových sadech č. 1. V roce 1960 převzal Jiří Plzák vedení provozovny.
„Věnoval se především portrétní fotografii, ve které dosáhl významných úspěchů a získal řadu ocenění doma i ve světě. Byl oceněn na výstavách v Budapešti, Bukurešti a Varšavě, ale i v Bratislavě, Praze a ve Zlíně. Ateliér U Zvonu získal pod jeho vedením získal vynikající pověst špičkové portrétního závodu,“ připomněl Jan Balcar.
Další oblastí Plzákovy činnosti byla ateliérová fotografie svateb, kterých vyfotil téměř 19 tisíc. Pořizoval fotografie žáků základních a mateřských škol a fotografie na maturitní tabla. Věnoval se i technické a produktové fotografii. Pro obuvnické družstvo Snaha pořizoval snímky bot, kabelek či opasků, pro Kovopodnik fotografoval antény a čerpadla, pro restaurace a jídelny obložené mísy, zákusky a dorty. Zvládal veškerou fotografickou práci a ve volném čase se věnoval i fotografii reportážní. Zaznamenal mimo jiné majáles a okupaci v roce 1968 nebo první Slavnosti svobody v roce 1990.
Nafotil okupovanou Plzeň, za týden snímky prodal německému Der Spiegel |
Kromě těchto prací Jiří Plzák svými fotografiemi ilustroval řadu publikací s nejrůznější tématikou. „Významným tvůrčím počinem bylo nasnímání portrétů herců plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla pro knihu, vydanou v roce 1965 ke 100 letům českého divadla v Plzni. Jiří Plzák pořizoval fotodokumentaci pro Národopisné muzeum v Plzni a pro řadu dalších kulturních institucí. Dokumentoval tvorbu plzeňských malířů, sochařů, grafiků a keramiků,“ napsal Jan Balcar v průvodním slově k Plzákově výstavě.
V roce 1993 bylo Jiřímu Plzákovi šedesát let a odešel do důchodu. Po roční pauze se k fotografické práci vrátil a působil společně s manželkou Janou v ateliéru družstva Fotografia v Dobřanech, kde setrval až do jeho privatizace v roce 2006. Zemřel v sobotu 26. října 2024 po krátké těžké nemoci.
