„Čestně se přiznávám, že mě nenapadlo, že se vrhnu do opravy zámku, nedokázal jsem si představit, že mě budova tak chytne, že se v takřka šedesáti letech budu zabývat třeba dřevem na krovy,“ popisuje Židek.
Když nemovitost koupil, prý byla pět minut po zániku. „Všechny střechy byly propadlé, do všech stěn teklo, nebylo tu nic funkční, nedalo se říci, že se jedná o zámecký areál, to byla soustava zřícenin. Dva měsíce po nákupu spadla jedna z nosných zdí zámku, při poryvu větru spadla i jedna krajní zeď u hospodářských nemovitostí a zavalila nám toitoiku pro hlídače,“ vzpomíná Židek, který nemovitost koupil za šest až sedm milionů korun poté, co se zde od sametové revoluce střídali majitelé a po každém z nich se její stav ještě zhoršil.
„Když jsme sem přišli, všechna nádvoří byla zasypaná haldami nepořádku. Firma vlastníka sem vyvážela odpad z budov, které bourala a opravovala v Plzni, místo aby si platila skládku. Na haldách už rostly veliké stromy, ty se musely vykácet a vše odvozit,“ vzpomíná zaměstnanec Omexomu Marek Dobrý, který bydlí naproti zámku a svému zaměstnavateli doporučil, aby zámek koupil.
Ve vodě se bude odrážet opravená nemovitost
„Firma totiž sháněla místo, kde by skladovala materiál a současně tam měla zázemí. Naposledy nemovitost používalo JZD za komunistů, byli tu býci, krávy, prasata, v zámku byly byty, zkrátka po revoluci by se tu dal natáčet film Černí baroni,“ vzpomíná Dobrý.
Dnes už jsou ve všech hospodářských budovách, až na jednu, nastěhovaní inženýři a další pracovníci Omexomu, zastřešený je i zámek, který by měl do pěti až deseti let sloužit pro kongresovou turistiku.
Podle architekta Přemysla Kokeše z architektonické kanceláře Kokeš'Ambro, ověnčené cenami, který má obnovu komplexu na starosti, by vedle zámku měla být vodní plocha, v níž se bude opravená nemovitost odrážet. To má připomínat dobu, kdy zde od roku 1358 stála gotická tvrz obehnaná vodou. Tepajícím centrem zámku by mělo být zasklené atrium, namísto zříceného schodiště bude stát takzvané levitující schodiště. To připomíná Židkovo heslo, že to, co zaniklo, se nemá kopírovat a stavět znovu, ale má se toho využít ke kombinaci moderní a historické architektury.
Zahradu má protínat řada zurčících fontán, které podle Kokeše mají připomínat energii oboru, který Omexom provozuje, což je budování a opravy energetických sítí.
„Všechny objekty jsou památkově chráněné – bývalý pivovar, bývalý lihovar, bývalý prasečák, bývalé stodoly a hospodářský dvůr, samozřejmě zámek. Hodnota nemovitosti je v komplexnosti těch budov a v prostoru, který se tu nachází,“ vysvětluje Židek, který Omexom založil, ale postupně ho prodal francouzské společnosti Vinci Energies, která po celém světě zaměstnává 110 tisíc lidí.
Vše co vydělá, dává do zámku
Židek však zůstal generálním ředitelem Omexomu pro Českou republiku a Slovensko. Ta sídlí částečně právě i v Nekmíři a z nájmu, který Omexom platí Židkově společnosti Reks-nem, se vlastně financují opravy zámku. „Vše, co vydělám, dávám sem,“ říká Židek.
Prvotní myšlenka při koupi komplexu v Nekmíři bylo ušetřit na nájemném. Omexom totiž sídlil v pronájmu v bývalé pěstírně a skladu zeleniny v Třemošné. „Pronajímatel nám neustále zvyšoval nájem a nebyl tam servis, který bychom potřebovali,“ říká Židek. Omexom podle něj dnes za pronájem pracovních a skladovacích prostor v Nekmíři platí mnohem méně, než když sídlil v Třemošné.
Zakladatel Omexomu se raduje z toho, že zámek má střechu, je zpevněný a stabilizovaný. „Už vím, že ho zvládneme zachránit. Ještě letos bychom chtěli osadit veškeré otvory okny, zastřešit poslední hospodářskou nemovitost, protože střecha je záruka, že nemovitosti zachráníme,“ uvedl Židek. Odhadl, že celkové náklady na opravu komplexu by mohly dosáhnout 200 milionů korun.
V zámku vznikla expozice, která připomíná všechny vlastníky zámku, tedy pány z Nekmíře působící zde mezi lety 1358 a 1414, následovali do roku 1526 Ebrzvínové, pak do roku 1622 Markvartové, krátce do roku 1662 Vřesovci a páni z Götzu, do roku 1707 Marie Isabela z Götzu a Trčkové, do roku 1830 Vrtbové, do roku 1895 Lobkowitzové a páni ze Schönbornu, do uchvácení komunisty zde rozvoj zajistil rod Wopršálků. Zámek jim byl vrácen po roce 1989, ale v takovém stavu, že neměli peníze na opravy, proto zámek prodali.
