Historii a osudy 338 zaniklých venkovských škol Plzeňského kraje mapuje cyklus čtyř knih, které postupně vydalo plzeňské hejtmanství. Jejich autorem je vedoucí odboru regionálního rozvoje krajského úřadu Miloslav Michalec, jenž se zabývá také historií zaniklých obcí a dalšími zajímavostmi kraje. Čtvrtý díl, který přibližuje osudy 56 zaniklých venkovských škol, vyšel nyní, dva roky po předchozím díle, řekl Michalec ČTK.
"Ve třetím díle jsem avizoval, že jde o zmapování posledních zbylých škol v kraji. Odezva veřejnosti na sebe nenechala čekat a dostal jsem řadu podnětů o dalších školách," uvedl. Minulé díly popisovaly situaci, kdy v obci škola zanikla a jiná budova již postavena nebyla. "Do tohoto dílu jsem zařadil i několik budov, které jako školy již neexistují, ale obec postavila novou školní budovu na jiném místě," řekl.
"Školy patří vedle kostelů a radnic k výrazným budovám, které určují charakter vesnice. V jejich výstavbě se mnohdy zrcadlí doba vzniku, rozvoj lokality, hospodářský úpadek, ale i národnostní vlivy. Budovy svou funkčnost postupně výrazně měnily a často v důsledku velkých demografických změn postupně zanikly. Proto nás zajímalo, jakým způsobem jsou školní budovy využívány dnes, zda se podařilo zachovat jejich původní ráz, nebo byly zmodernizovány do nového kabátu, nebo byly zbourány a v obci již neexistují," řekl náměstek hejtmana pro regionální rozvoj Petr Vanka (ANO).
Školský zákon z roku 1869 podle Michalce ukládal, že škola má být zřízena v každé obci, kde je alespoň 40 dětí. "Praxe však byla jiná. Hlad po vědění byl takový, že vznikly školy i s menším počtem dětí. Naopak v řadě vesnic se v té době tísnilo i osmdesát dětí ve třídě," zmínil Michalec. Mnohé školní budovy zažily dobu Rakouska-Uherska a první světovou válku, kdy byl nedostatek učitelů, otcové rodin byli na frontě a v zimě se kvůli nedostatku uhlí nemohlo vyučovat. Za první republiky se školy postupně modernizovaly, zaváděla se do nich elektřina, voda a nová technika. "Co zůstává téměř až do 70. let minulého století, byla velká učebna s kamny, ve kterých se muselo denně zatápět. Za socialismu byly školy opravovány a vybaveny podle potřeby. Menšina z nich přežila i revoluční změny roku 1989. Další demografický vývoj měl za následek rušení základních škol na vesnicích. Z řady bývalých škol jsou dnes mateřské školy, obecní úřady, knihovny, obecní byty nebo slouží k rekreaci. Budovy se pronajímají, je zde zajišťována činnost místních spolků, některé budovy byly prodány do soukromých rukou. Některé školy však již nestojí a byly zbourány," uvedl Michalec.
Na území Plzeňského kraje je kolem 200 základních škol. Neúplné základní školy zřizované obcemi tvoří více než 35 procent z celkového počtu a jsou významným stabilizujícím prvkem školství na venkově. Od roku 2000 zaniklo v kraji 24 základních škol, dodal Michalec.
