Kasejovice na Plzeňsku postavily památník botanikovi a cestovateli Václavu Bojerovi, který se proslavil na Mauriciu a Madagaskaru. Dodnes je tam uznáván a je po něm pojmenováno několik druhů rostlin i zvířat. V rodné vlasti i vesnici Řesanice byl Bojer, narozený 23. září 1795, téměř zapomenutý. Kasejovice mu teď zřídily kamenný památník před jeho domem, který stojí na místě bývalého ovčína, kde se narodil. Botanik zkoumal po desetiletí flóru i faunu na Madagaskaru a Mauriciu, kde se podílel na zaloení přírodovědné společnosti a byl tam ředitelem botanické zahrady ve městě Pamplemousses, zjistila ČTK.
"Ve své rodné vlasti včetně roditě byl prakticky zapomenut. O jeho 'znovuobjevení' pro veřejnost se zaslouili nezávisle na sobě na přelomu druhé a třetí dekády tohoto století Miroslav obr, zástupce vedoucího odboru ivotního prostředí strakonické radnice, a Tomá Pe, tehdejí náměstek ředitele plzeňské zoo," řekl Frantiek Hyke ze Sdruení přátel plzeňské zoo IRIS, který prosadil zviditelnění jeho jména. Bojerovo nejznámějí botanické dílo se věnuje právě Mauriciu, kde v roce 1856 zemřel a je pochován v hlavním městě.
"Je důleité si uvědomit, e člověk, který se narodil v tak malé obci, dokázal něco velkého. Je to jen o píli," řekl starosta Václav Jakubčík (nezávislý, Pro Kasejovicko). Kasejovičtí nechtěli ádný velký monument, protoe uznávaným botanikem se Bojer stal a ve světě. Chtěli ale místní kámen, který je nakonec z bývalé obecní tvrze. Na něm je pamětní deska se základními daty.
"Jsou po něm pojmenovány větinou keře a exotické květiny - třeba mauricijský kosatec. Byl tam velmi váeným člověkem, dokonce přítelem tehdejího vládce na Mauriciu. V odborných kruzích je tam modla. A o to víc mě mrzelo, e ho tady neznají," řekl Hyke, který v letech 2018 a 2019 zjioval, jestli o Bojerovi místní vědí a zjistil, e vůbec. "Snail jsem se něco dohledat, ale nenael jsem nic. Tehdejí starostku Kasejovic to nezajímalo," řekl Hyke. Později poádal o pomoc archiváře z Klátera u Nepomuka Vladimíra Červenku a z archivů zmapoval Bojerovo mládí do odchodu do Vídně, doplnil.
"Jeho rodný dům byl zbořen. Byla to ovčácká chalupa. V roce 1806 mu zemřel otec a museli ji vyklidit. Rodina se odstěhovala do Černic u Chanovic," řekl archivář. Pak se Bojer dostal na zámek v Liblíně na Rokycansku, kde se vyučil zahradníkem u svého bratra. Poté odeel do sousedního panství Plasy a odtud, asi ve dvaceti letech, do Vídně. "Tam nastoupil do muzea a potom byl zařazený do expedice, která vedla na Mauricius a odtud ho poslal místní guvernér také na Madagaskar," dodal.
