Pietním shromážděním ve Staré synagoze si dnes Plzeň připomněla 84. výročí odjezdu tří transportů, které v lednu 1942 odvezly do koncentračního tábora v Terezíně Židy z Plzně a okolí. Setkání Světla na kolejích, kterého se kromě členů židovské obce účastnili i zástupci města, kraje i katolické církve, mělo připomenout památku a osudy plzeňských obětí holokaustu i těch, kteří ho přežili a mohli o něm vydat svědectví.
Šest řečníků po proslovech zapálilo jednu svíci na šestiramenném svícnu. "V židovské tradici symbolizuje číslo šest šest milionů obětí šoa (holokaustu). Dnes je však věnujeme zvlášť židovským spoluobčanům z Plzně, kteří byli v lednu 1942 deportováni do Terezína," řekl předseda plzeňské židovské obce Jiří Löwy.
Po setkání uvnitř synagogy se několik desítek účastníků přesunulo na vedlejší Zahradu vzpomínek k položení svící a k modlitbě s vrchním zemským rabínem Karolem Sidonem. Zahrada vzpomínek je pietní místo s kameny, na každém je jméno všech plzeňských obětí holokaustu.
V lednu 1942 byli Židé z Plzně a okolí postupně povoláváni na shromaždiště v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. "Odtud pak odjeli ve třech transportech do ghetta v Terezíně. Celkem bylo v Plzni deportováno 2613 židovských obyvatel, více než 1200 z nich bylo krátce po příjezdu dále převezeno do ghett v okupovaném Polsku," řekl Löwy. Konce války se dožilo pouze 209 lidí, kteří z Plzně v transportech odjeli. Dnes už žije poslední z nich, poznamenal Löwy.
Holokaust se v Plzni dotkl každé židovské rodiny. "Za těmi čísly se skrývají konkrétní lidské osudy, roztržené rodiny, prázdné domovy a životy násilně ukončené nebo nenávratně poznamenané. Židé, kteří zde zůstali, byli, dá se říct, pod ochranou svých rodičů nebo prarodičů, když jeden z nich nebyl židovského původu a nerozvedl se s židovským partnerem. To je i případ mojí maminky, které bylo v době transportů 13 let," uvedl Löwy.
Zapálená světla připomínají lidské osudy, tváře a příběhy - sousedy, spolužáky, obyvatele města, kteří byli systematicky vymazáváni jen proto, kým byli, řekl náměstek hejtmana Petr Vanka (ANO). "Dnešní setkání není jen vzpomínkou na minulost. Je také výzvou k přítomnosti. Připomíná nám, kam může vést nenávist, rasismus a postupné oslabování lidské důstojnosti. A připomíná, že zlo začíná mlčením, přehlížením a v tom, když si zvykneme, že se někomu ubližuje," uvedl.
Plzeňská radní Eliška Bartáková připomněla, že tři vlakové soupravy s označením R, S a T vyjely z plzeňského nákladového nádraží 18., 22. a 26. ledna 1942. "Zcela nevinní lidé, kteří byli násilně vytrženi ze svých domovů jen proto, že je nacistický režim označil za Židy. Byli nuceni nastoupit do transportů. V rukách zavazadla s posledním zbytkem osobního majetku, v nevědomosti toho, co je čeká. Pocity, které musely provázet muže, ženy i děti na jejich cestě do Terezína, jsou pro nás dnes naprosto nepředstavitelné," uvedla.
