Pro hovězí si lidé jezdí přímo na farmu. Terčovi jinak prodávat nechtějí

„Nedodáváme do řetězců, ani do hotelů, chceme, aby naši zákazníci jezdili k nám na farmu, viděli prostředí, v kterém zvířata žijí a mohli s námi promluvit třeba o tom, jak jim naše maso chutná a co z něj uvařili,“ říká farmář Jindřich Terč, nejstarší syn z farmářského rodu.

Symbolem farmy jsou zvlněné pastviny na kraji obce a na nich se pokojně pasoucí stádo černých a bílých chundelatých zvířat plemene Galloway, což je masné plemeno původem ze Skotska.

Díky vztahu k přírodě a způsobu hospodaření Terčovi skončili loni v prosinci na třetí příčce v soutěži Farma roku, kterou každoročně pořádá Asociace soukromého zemědělství.

9 fotografií

Farma začínala v roce 1992, kdy ji otec Jindřicha Terče založil na pozemku o výměře 1,8 hektaru, který rodina zdědila po předcích. Strategické rozhodnutí, zda se farma bude rozrůstat, padlo o osm let později, v roce 2000, kdy se sešla rodina a synové kývli, že do toho s otcem půjdou.

Výsledkem je stádo čítající zhruba stovku kusů a pastviny o výměře 150 hektarů, které jsou z části vlastní, ale z většiny pronajaté. „Někteří majitelé pozemků se přesvědčili, že farma je životaschopná, že hospodaříme ekologicky a rozhodli se nám pozemky svěřit,“ říká Jindřich Terč – farmář a učitel základní školy v jedné osobě.

Na farmě má na starosti hlavně administrativu a prodej plemenných zvířat. Je také členem výboru Klubu chovatelů plemen Galloway, Highland, Texas longhorn a Shorthorn při Českého svazu chovatelů masného skotu, jeho bratr Luděk Terč zajišťuje pravidelný chod farmy a jeho doménou je technika na farmě.

Láska na první pohled

„Farma a výuka dětí je ideální kombinace, aby člověk nevyhořel,“ říká farmář a učitel v jedné osobě, který o chundelatých zvířatech na své pastvině říká, že mají dobrou povahu a některé kravky či býčci jsou dokonce přítulné. O tom se přesvědčila i redaktorka iDNES.cz, když překročila ohradník a k ní se zvědavě vydala část stáda. Kravky a býčci se jen klidně shlukli kolem, pomrkávali, pozorovali, jak je natáčí nebo konzumovali rohlíky, které jim chovatel nabízel.

„Před revolucí se v České republice téměř žádná masná plemena nechovala, dnes jich je 25 a každé má své specifické vlastnosti. Zvířata plemene Galloway jsou strašně milá, kravky jsou dobré matky, jejich povaha je dokonce důvodem, proč si je někteří chovatelé pořizují a mladá zvířata od nás nakupují,“ líčí Terč.

I u něj to prý byla láska na první pohled. Farmaření v podobě, kterou rodina zvolila, se dá podle něj nazvat ne zaměstnáním, ale spíš životním stylem, srdeční záležitostí. „To je také důvod, proč jsou majitelé pozemků ochotní pronajmout svoje drahocenné pozemky malé farmě namísto velkému podniku. Výměra velkých podniků se proto zmenšuje a pozemků, které získávají rodinné farmy, naopak stále přibývá,“ vysvětluje Terč.

„Hospodaříme okolo vodních toků, které pak tečou do Úhlavy a následně do Plzně, která je vodou z řeky napájená. Přispíváme k její čistotě, protože jsou kolem toků jenom pastviny, navíc nepoužíváme žádné postřiky, žádnou chemii,“ vypráví farmář.

Zákazníkům, s kterými chce mít blízký vztah, by chtěl vzkázat i to, že by neměli dotace považovat za důvod, proč farmář hospodaří. „Dotace se staly jakýmsi červeným hadrem dráždícím veřejnost, ale je třeba pochopit, že dotace, které konkrétně my získáváme, jsou kompenzací za to, že jinak by naše hospodaření bylo ztrátové,“ vysvětluje farmář.

Jako správný učitel uvádí i názorný příklad. „My hospodaříme na písčitých a kamenitých pozemcích. S výkyvy počasí si umíme poradit, ale s trvale neúrodnou půdou je to horší. Jde ale také o péči o krajinu a zajištění potravinové soběstačnosti pro region. Dotace kompenzují ztráty, nižší výnosy a podporují hospodaření v méně lukrativních podhorských oblastech. Díky tomu můžeme prodávat maso a plemenná zvířata, nepotřebujeme žádného zaměstnavatele,“ vypráví farmář.

Může se pak radovat z příběhů svých zákazníků. Ti se mu totiž svěřují třeba s tím, že se díky balíčkům z farmy naučili zpracovávat hovězí maso. „Spousta lidí se ho bojí, neví jak ho zpracovat, někteří si pamatují na to, že se za minulého režimu v masně dalo koupit jen maso ze starých vyřazených krav, které pak hospodyňky musely hodiny vařit v papiňáku, aby nebylo tuhé,“ vypráví Terč.

Farmář potřebuje prodat celé zvíře

To se prý o masu ze Štěnovického Borku říci nedá. „Do balíčků putuje jen maso z mladých zvířat, které se jen pasou nebo jsou krmeny jenom senem a ničím jiným. Díky tomu jsme si snad získali důvěru a lidé zjistili, že maso je kvalitní, navíc se mohou stát svědky toho, jak se zvířata pasou, jak žijí,“ popisuje.

Je vděčný i za to, že zákazníci pochopili, že farmář potřebuje prodat celé zvíře, takže do balíčku dostanou maso z různých jeho částí. „Maminky dětí si pak pochvalují i hovězí s kostí na polévku, kterou vaří dětem, aby byly zdravé,“ vypráví.

Pro ty, kteří nestíhají na farmu dojet, jsou k dispozici v okolních obcích dva automaty na maso, kde si milovníci hovězího mohou klidně i v noci koupit kousek zadního či kližky.

Učitel Terč popsal i cestu masa z pastviny na stůl. Zvířata se odvezou na jatka do Nýřan, kde se z nich připraví půlky, ty skončí ve zpracovně a bourárně ve Štěnovickém Borku, kde je zakladatel farmy Jindřich Terč starší naporcuje a připraví balíčky. Když si pro ně zákazníci přijedou, u vstupu na farmu spatří desky se znaky Evropské unie, která na stavbu farmy přispěla.