V ilegalitě vzniklý Národní revoluční výbor předpokládal, že lidé v Plzni povstanou v pondělí 7. května. Jenže vše odstartovalo o dva dny dříve, když hlasatel Československého rozhlasu Zdeněk Mančal v sobotu ráno oznámil: „Je právě sechs hodin.“
Plzní projel rekordně velký Konvoj svobody, sledovaly ho desetitisíce lidí![]() |
Historik Petr Tolar vysvětlil, že tato kombinace slov byla impulsem, kdy si mnoho posluchačů řeklo, že němčina už není na prvním místě. „Vzali to jako signál a strhla se z toho lavina,“ říká k začátku povstání v Praze i Plzni.
„Když v rozhlase zazněla v sobotu 5. května ráno ona věta, členové výboru se rychle sjeli do města, někteří v té době byli v ilegalitě, a krátce nato obsadili radnici. Povstání začalo kolem osmé hodiny ráno. Delegace se pak odebrala na německé velitelství v Plzni, na Klatovskou 19. Tam pak hráli o čas. Blufovali. Bylo jim jasné, že velitel nepodepíše kapitulaci do jejich rukou. On s ní chtěl počkat na příchod spojeneckých armád, ideálně Američanů. Delegace proto jednala o podmínkách příměří. Povstalci tvrdili, že mají na 20 tisíc lidí, přitom ve skutečnosti jich zbraň k dispozici mělo kolem šesti stovek. Říkali, že jsou ve spojení s Američany, to také nebyla pravda,“ popisuje historik, co se dělo 5. května 1945 v Plzni.
Slavnosti svobody začaly. Poprvé od války se do Plzně vrátil 99letý veterán Humason |
Revoluční výbor poslal z Plzně motospojky do všech směrů, ze kterých byl očekáván příchod spojeneckých armád do Plzně. Motospojky měly za úkol spojit se s Američany. Cíl splnil 5. května Jaroslav Stoklasa, který jel směrem na Přimdu a v Boru u Tachova se spojil s 16. obrněnou divizí. Ta dorazila 6. května do Plzně.
Američané věděli, že demarkační linie je dohodnutá na ose Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice, že na východ se nedostanou dál než do Borku u Rokycan a Plzeň bude největší české město v jejich zóně.
Zatímco motospojky vyjely směrem k Američanům, v Plzni obsadili českoslovenští policisté vysílač u soutoku Radbuzy a Mže v místě zvaném Obcizna. Němci dřevěný barák u soutoku využívali jako místo, odkud dostávali obyvatelé Plzně varování před blížícími se letadly a bombardováním. Fungovalo to jako vysílač městského rozhlasu.
„Když obsadili budovu, přivolali na místo připravené radiotechniky. To bylo dopředu naplánované. Ti vysílač upravili tak, že se mohlo vysílat do části západních Čech. Němci se v noci z 5. na 6. května pokusili vysílač umlčet, ale obránci jim to znemožnili,“ připomněl historik.
Zatímco při boji o Obciznu nepřišel o život žádný z obránců, v Plzni v době povstání zemřelo více než 20 lidí, kteří se postavili proti Němcům. U většiny obětí zná historik jejich jména i příběhy.
Pamětní desky nejsou jen v centru Plzně, ale i v Černicích. Tam zemřeli dva mladí kluci, kteří se jako motospojka jeli podívat, kde jsou Němci. „Narazili tam na německou kolonu, která před tím projela Starým Plzencem. Už tam zastřelili jednoho Čecha. Když se kluci na motorce před kolonou otáčeli a chtěli se vrátit do Plzně, zastřelili je tam,“ popsal Tolar. Upřesnil, že většina zabitých byli mladí lidé.
V sadech Pětatřicátníků má na budově právnické fakulty pamětní desku četník Jaroslav Strádal. Ten tam padl 6. května. Šel jako parlamentář vyjednávat do kasáren, Němci ho ale zabili. U další vysokoškolské budovy poblíž Pattonova muzea je deska připomínající smrt Ludvíka Procházky. „Byl to dělník ze Škodovky, který tam dělal v kantýně. Chtěl rozvážet chleba oddílům povstalců po Plzni. Když jel kolem kasáren, zabili ho střelbou z oken,“ přidal Tolar podrobnosti.
Nejmladší obětí lidového povstání byl patnáctiletý hoch
Nejmladší obětí povstání byl patnáctiletý Jaroslav Roztočil. S partou nasedl na korbu náklaďáku, který jel do Škodovky pro zbraně. Když projížděli před německou komandaturou na Klatovské 19, někdo z budovy vystřelil protitankovou střelu. Ta zasáhla auto. „Tři lidé na korbě byli mrtví, jeden člověk v kabině auta přišel o nohu,“ uvedl Tolar.
Když 6. května do Plzně přijeli první američtí vojáci po silnici od Kozolup, povstalci měli obsazenou radnici, ústřední poštu, ve které telefonistky přepojovaly telefonní linky, rozhlas, nádraží i Škodovku. První průzkumná část odřadu americké armády byla překvapená, že se dostali tak hladce až na náměstí Republiky.
„Nemůžeme říct, že to, co pak udělali Němci, bylo dopředu naplánované. V různých podkrovních bytech a kostelních věžích byli ukrytí němečtí střelci. Pravděpodobně v nich byli už od 5. května. Počkali, až se sjely armádní jednotky do centra Plzně, a pak Němci zahájili střelbu. Pálili na Američany, Čechy a někdy i na Němce, kteří se vzdávali. Stříleli i civilisté. Zřejmě šlo o fanatismus v jejich poslední chvíli, kdy se jim zhroutil svět i idea tisícileté říše,“ poznamenal Petr Tolar, který je zároveň členem plzeňského Klubu vojenské historie Tommy & Yankee.
Američané společně s českými průvodci hledali Němce schované v domech. Nejvíce jich bylo v oblasti mezi centrem a areálem Škodovky. I nadále docházelo k přestřelkám. Dodnes zůstaly zachované stopy po střelách na fasádě jednoho z pivovarských domů u hlavní silnice z centra Plzně směrem k dálnici D5 u Ejpovic. „Takhle poznamenaných omítek domů bylo v Plzni mnoho, při opravách budov byly opravené,“ dodal Petr Tolar.
Plzní projel Konvoj svobody (4. 5. 2025)