V rodné vlasti i vesnici Řesanice byl Bojer, narozený 23. září 1795, téměř zapomenutý. Kasejovice mu teď zřídily kamenný památník před jeho domem, který stojí na místě bývalého ovčína, kde se narodil.
Botanik zkoumal po desetiletí flóru i faunu na Madagaskaru a Mauriciu, kde se podílel na založení přírodovědné společnosti a byl tam ředitelem botanické zahrady ve městě Pamplemousses.
„Ve své rodné vlasti včetně rodiště byl prakticky zapomenut. O jeho znovuobjevení pro veřejnost se zasloužili nezávisle na sobě na přelomu druhé a třetí dekády tohoto století Miroslav Šobr, zástupce vedoucího odboru životního prostředí strakonické radnice, a Tomáš Peš, tehdejší náměstek ředitele plzeňské zoo,“ řekl František Hykeš ze Sdružení přátel plzeňské zoo IRIS, který prosadil zviditelnění jeho jména.
Bojerovo nejznámější botanické dílo se věnuje právě Mauriciu, kde v roce 1856 zemřel a je pochován v hlavním městě. „Je důležité si uvědomit, že člověk, který se narodil v tak malé obci, dokázal něco velkého. Je to jen o píli,“ řekl starosta Václav Jakubčík.
Přelidněné samoty. Tady cestovatelé hledají konec světa, narážejí na davy |
Kasejovičtí nechtěli žádný velký monument, protože uznávaným botanikem se Bojer stal až ve světě. Chtěli ale místní kámen, který je nakonec z bývalé obecní tvrze. Na něm je pamětní deska se základními daty.
„Jsou po něm pojmenovány většinou keře a exotické květiny - třeba mauricijský kosatec. Byl tam velmi váženým člověkem, dokonce přítelem tehdejšího vládce na Mauriciu. V odborných kruzích je tam modla. A o to víc mě mrzelo, že ho tady neznají,“ řekl Hykeš, který v letech 2018 a 2019 zjišťoval, jestli o Bojerovi místní vědí, a zjistil, že vůbec.
Zemřel cestovatel Leoš Šimánek, po stopách Jacka Londona objevoval svět |
„Snažil jsem se něco dohledat, ale nenašel jsem nic. Tehdejší starostku Kasejovic to nezajímalo,“ řekl Hykeš. Později požádal o pomoc archiváře z Kláštera u Nepomuka Vladimíra Červenku a z archivů zmapoval Bojerovo mládí do odchodu do Vídně, doplnil.
„Jeho rodný dům byl zbořen. Byla to ovčácká chalupa. V roce 1806 mu zemřel otec a museli ji vyklidit. Rodina se odstěhovala do Černic u Chanovic,“ řekl archivář.
Pak se Bojer dostal na zámek v Liblíně na Rokycansku, kde se vyučil zahradníkem u svého bratra. Poté odešel do sousedního panství Plasy a odtud, asi ve dvaceti letech, do Vídně. „Tam nastoupil do muzea a potom byl zařazený do expedice, která vedla na Mauricius a odtud ho poslal místní guvernér také na Madagaskar,“ dodal.
