„Podchod není hezké a bezpečné místo. S manželem jsme se rozhlíželi , jestli někde neuvidíme nějaké rodiče. Začala jsem se dítěte vyptávat, kde má rodiče. Jak byl maličkej, moc ještě nemluvil. Vydolovala jsem z něj jméno, jmenoval se Máťa, dál pokračoval podchodem směrem do města. Ptala jsme se ho, jak vypadá jeho maminka. Říkal, že má batůžek, ale ten na nádraží mají skoro všichni. Když se delší dobu po dítěti nikdo nesháněl, bylo mi to už divné a zavolala jsem na policii,“ popisovala Jana Šopovcová nenadálou situaci.
Tenkrát šla s manželem a jejich dětmi k tamní umělecké škole. Upoutalo ji, že dítě, které stěží zdolává pro něj vysoké schody, tam bylo úplně samo.
Ocenění v projektu Ztracená pomněnka získávají lidé, kteří výrazně pomohli při hledání zejména ztracených dětí nebo seniorů. Jednačtyřicetiletá Jana Šopovcová je desátou oceněnou v České republice.
Tím, že na malé dítě upozornila policisty, předešla tomu, aby se malému uprchlíkovi ve městě cokoli stalo, a také velké pátrací akci, do kterých bývají nasazené desítky policistů, hasičů, dobrovolníků, drony a mnohdy i vrtulníky.
Velké pátrání po čtyřletém chlapci ztraceném u nádraží skončilo nečekaně |
Policejní pátrač Tomáš Kohout doplnil, že tříletý chlapec vyrazil do světa od prarodičů, kteří ho v té chvíli měli na starosti. „Hlídali ho poctivě, jen mu zakázali hrát si s jednou hračkou. On se naštval a v nestřeženém okamžiku si otevřel branku a odešel. Sám nevěděl, kam míří. Asi jim chtěl z trucu ukázat, že když mu něco konkrétního nepovolili, že odejde. Jeho cíl cesty nebyl jasný,“ popsal důvod útěku Kohout.
„Chtěl bych poděkovat zachránkyni za rychlou reakci, protože to vše mohlo skončit i tragicky. Pohyboval se v oblasti nádraží, je tam komunikace. Nevíme, kam by došel, jestli by se ve své naštvanosti dostal třeba až mimo město. Opravdu to mohlo skončit i tragicky,“ dodal Kohout.
Když policisté přijeli na místo, kde na ně s klučinou čekala Jana Šopovcová, všechny překvapila jeho odmítavá reakce. „Máťa uviděl pány v uniformě a začal utíkat. Byl to takový dramatičtější závěr. Pánové ho nakonec přesvědčili, že s nimi pojede hledat rodiče. Asi po dvou hodinách mi volali z policie, že rodiče už mají chlapce zpátky,“ vzpomíná s úsměvem Šopovcová.
Nejdelší půlhodina v životě, vzpomíná na hledání ztraceného chlapce oceněná žena |
Náměstek policejního ředitele Plzeňského kraje Michal Krejbich uvedl, že v loňském roce bylo v kraji vyhlášené pátrání po 144 pohřešovaných. „To jsou případy, kdy policie už konala, nebyly to tyhle šťastné události, kdy pohřešovaný je nalezený díky všímavým lidem dříve, než je vyhlášené pátrání. Z toho dvě pohřešované osoby byly vedené v režimu pohřešované dítě,“ vypočítal Krejbich.
Ocenění Jany Šopovcové je symbolicky těsně před 25. květnem, který je Mezinárodním dnem pohřešovaných dětí, takzvaným Pomněnkovým dnem. Je připomínkou události z 25. května 1979, kdy se v New Yorku ztratil cestou do školy šestiletý chlapec a ani přes velké pátrání nebyl nikdy nalezen a jeho případ objasněn.
V Plzeňském kraji má ocenění Ztracená pomněnka druhá žena – před třemi lety je získala Barbora Rýdlová z Rokycan za pomoc při nalezení tříletého chlapce, který se ztratil rodičům v lese.
