Kolona pěti autobusů vyjela z místního muzea dopravy minulý víkend v půl čtvrté odpoledne. Malý konvoj pak asi půl hodiny křioval Straicemi. Na zastávkách mohli cestující přestupovat z jednoho autobusu do druhého.
Na výjezd autobusů z muzea se přily podívat i dvě starí eny. Ten první kulatý, to je krása. S takovým jsem jezdila v roce 1970 do koly, to mi bylo osm let. Díky vám se mi zase oivily vzpomínky z dětství, říkala ena éfovi muzea Zdeňku Kresovi, který pomalu jedoucí kolonu fotografoval.
Tři z pěti autobusů patří straickému muzeu, které zaloili nadenci do městské dopravy. Větina autobusů a trolejbusů, které mají ve sbírce, v minulosti vozily Plzeňany. Z Plzně pocházejí i obě jejich kompletní tramvaje.
Původně mělo na projíďku přijet mnohem více majitelů bývalých plzeňských autobusů, kteří je udrují v provozuschopném stavu. Nakonec se omluvili. Podle Michala Kouby z vedení muzea jsou někteří na dovolených, dalí parta je s dětmi v táboře.
Kouba seděl za volantem celočerveného a kompletně zrenovovaného historického autobusu koda 706 RTO Plzeňských městských dopravních podniků, které jim ho zapůjčily. Jetě dopoledne s ním Kouba ve staré autobusácké uniformě jezdil na svatbě.
Plzeňský erák tu zatím jetě chyběl. Kromě něj jede jetě L (koda linkový), Karosa i nízkopodlaní autobus koda 21 Ab. Provozní máme asi dvě třetiny naich exponátů, zhruba třetina je na číslech, má platné technické a zaplacené pojitění, můe kdykoli vyjet. Druhá třetina můe vyjet v sezoně, kdy se udělá technická a zaplatí pojitění. Poslední část sbírky jsou zachráněná a opravovaná vozidla, vypočítal Michal Kouba.
Kulturní autobus se proměnil v obytňák
Pátým autobusem v koloně byla Karosa z roku 1990, která původně měla u plzeňských dopravních podniků evidenční číslo 401. Ta prola v roce 2012 přestavbou na speciální kulturní autobus v rámci projektu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015. Dnes je z něj plně pojízdný obytný autobus, se kterým současný vlastník z Plas jezdí nejen za kulturou.
Mezi ostatními větinou červenobílými městskými autobusy se hranatá karosa vyjímala nejen světle zelenou barvou, ale i nezvyklými různě velkými kulatými okénky po stranách.
O autobusu jsme věděli, viděl jsem ho i na svatbě, kam jsme byli pozvaní. Mám kamarády, kteří se pohybují v oblasti kulturních památek a kultury, dozvěděl jsem se, e po konci hlavního projektu evropského města kultury se autobus bude prodávat, přiblíil aek, jak se k vozu dostal.
Původní autobus pro přepravu cestujících koupily plzeňské dopravní podniky v roce 1990, pasaéry vozil po plzeňských ulicích a do začátku roku 2012. Pak ho dopraváci vyřadili a podstoupil náročnou přestavbu podle plánů výtvarníků Petra Nikla a Ondřeje Smeykala.
Z klasického autobusu se stalo pojízdné kulturní centrum. Kdy se vyklopila zadní stěna, ven se tudy vytáhla a nafoukl stan, rázem bylo k dispozici kryté podium a hleditě. V autobusu je místo pro osm cestujících, po první přestavbě v něm vznikla i kuchyňka.
Rudolf aek řekl, e nedávno byli s autobusem za Petrem Niklem, který měl podle jeho slov radost, e ho zase viděl. Trochu jsme ho ale uvnitř upravili. V zadní části autobusu se vyspí osm dospělých, přidali jsme i toaletu. Je to teď velký obytný vůz, kadý rok ale musí na technickou, popsal Rudolf aek.
Michal Kouba z muzea doplnil, e například hranatých karos řady 700 nebo nízkopodlaních koda 21 Ab mají více kusů. Explzeňské kody 21 Ab máme dvě. Jedna jezdí, druhá podstupuje karosářskou a lakýrnickou opravu. Tenhle typ hodně rezne, pořád se na něm musí dělat, podotkl Kouba.
Muzeum dopravy sídlí v bývalých kasárnách po tankistech. Kromě bývalých plzeňských vozů tu mají například jeden ze kodováckých trolejbusů, který roky jezdil v americkém Daytonu, i prototyp trolejbusu 17Tr z roku 1989, kdy se kodovka a Karosa pokusily společně vyrobit trolejbus.
Cílem bylo, aby plánovaný trolejbus a autobus měly hodně společných dílů. Mylenku později dotáhla do konce kodovka řadou svých nízkopodlaních autobusů 21 Ab a trolejbusů 21 Tr.