Dramatizaci slavného románu Emily Brontëové Na Větrné hůrce uvede v sobotu ve Velkém divadle v premiéře činohra Divadla J. K. Tyla v Plzni. V režii Jakuba Šmída vzniká inscenace, která balancuje na hraně romantické posedlosti a temného hororu. Ústřední dvojici Heathcliffa a Catherine ztvární Matyáš Darnady a Klára Kuchinková, řekla dnes ČTK mluvčí divadla Martina Drbušková.
Jediný román Emily Brontëové vydaný v roce 1847 pod pseudonymem Ellis Bell, je dnes považován za jedno z vrcholných děl anglické literatury. Zachycuje vášnivý, temný a sebedestruktivní vztah Catherine Earnshawové a nalezence Heathcliffa, jehož život je poznamenán vykořeněností, touhou po pomstě a tragickým osudem. Na pozadí nehostinné krajiny yorkshirských vřesovišť sleduje osudy dvou rodin, v nichž se dávné křivdy a posedlosti dědí z generace na generaci, uvedla mluvčí.
Pro Šmída je to první spolupráce s plzeňským divadlem. Inscenace podle režiséra přináší dvě zásadní výzvy. "První spočívá v tom, že postavy v příběhu stárnou, herci tedy musí ztvárnit své role od dětství až po stáří. Druhým úskalím je samotná doba, v níž se román odehrává - 19. století," řekl. Se scénografem Petrem Vítkem se tak pokusil najít současný vizuální jazyk, který by zachoval atmosféru, ale zároveň oslovil dnešního diváka.
Podle dramaturgyně Kláry Špičkové jde o romantické, syrové a místy až hororové dílo, které si psychologickou hloubkou nezadá s velikostí antických tragédií. "Posedlost zde překračuje pomíjivé hranice lidské existence. Příběh se může odehrát v jakékoliv době, v jakékoliv rodině. Není divu, že inspiruje už po mnoho let filmové tvůrce i světová divadla," uvedla Špičková.
Tvůrčí tým vychází z dramatizace Jana Mikuláška a Marty Ljubkové, která byla poprvé uvedena v roce 2012 v Divadle Petra Bezruče. Plzeňská úprava ale směřuje k větší stylizaci a lehkému nadhledu nad vyprávěním. "Postavy vystupují ze svých rolí, komentují dění i vlastní myšlenkové pochody," přiblížil režisér.
Scéna pracuje s přírodními živly včetně větru jako symbolu neklidu, proměny i destrukce. Inspirací se staly materiály jako igelity evokující déšť, zateplovací hmoty, větrníky či stylizované houpačky znázorňující dětství a vykořenění. "Postavy jsou extrémně propojené s krajinou, ve které žijí. Prostor je syrový, dominantním motivem je okno se závěsem, v němž se zjevuje Kateřina - připomínka lásky, která nikdy neskončila," popsal scénu výtvarník.
