V centru Klatov začal festival současného umění ve veřejném prostoru Sochy v ulicích. Představuje deset prací devíti absolventů a pedagogů Akademie výtvarných umění v Praze (AVU), kteří v letech 1990 až 1995 prošli sochařskou školou vedenou profesorem Hugem Demartinim, který zemřel v roce 2010. ČTK to řekla ředitelka Galerie Klatovy / Klenová Hana Kristová.
"Záměrem bylo dostat současné umění z kamenných budov do venkovního veřejného prostoru. Můj kolega, kurátor Petr Krátký se svoji ženou a sochařkou Zuzanou Kantovou vymysleli představit každoročně jeden ateliér a absolventy, kteří jsou činnými umělci," uvedla. Před čtyřmi lety začali ateliérem Jana Hendricha a pak následovaly ateliéry Kurta Gebauera a Jindřicha Zeithammla.
Dvouhodinová vycházka s komentářem autorů začala v Hostašových sadech. Další sochy jsou třeba u refektáře, knihovny, Na Rybníčkách a v sadech Pod Valy. V kostele sv. Vavřince je desetimetrová socha Rockyho od Jana Kadlece sestavená z 50.000 videokazet. "Místa si vybrali sami výtvarníci. Nabídli jsme jim širší okolí centra, aby je vidělo co nejvíce návštěvníků," řekla Kristová. Autoři často díla navrhují přímo pro Klatovy. Galerie podporuje i tvorbu nových věcí autorů, uvedl Krátký. Po čtyřech ročnících už se ateliéry na další roky samy hlásí.
"Začínáme dnem zahájení turistické sezony a výstava trvá do 31. října," uvedla ředitelka. Podle Krátkého je expozice v Klatovech velmi populární a navštíví ji desetitisíce lidí. "Je to také vidět na jadrných diskusích sociálních médií během trvání celé výstavy," uvedl. Na popiskách soch jsou QR kódy s mapkou soch a k hlasování o tom, co lidi nejvíc zaujalo.
Podle vystavujícího multimediálního umělce Milana Caise byl Demartini skvělým výtvarníkem i pedagogem, což nebývá časté. "Vždycky jsem se na sezení s ním hrozně těšil. Podíval se, co jsme za týden udělali, a každému dal korekturu. Pak jsme si sedli do kroužku, on si zapálil dýmku a začal vyprávět fantastické zážitky, pocity z věcí, které zažíval," řekl. Jednou třeba řekl, že za svůj život už viděl tolik věcí z vizuálního umění - od Picassa, Braquea, Giacomettiho, ale nejsilnější zážitek měl ráno za svítání u rybníka na Vysočině, kde pootevřel dveře auta, koukal na hladinu a pouštěl si Stravinského. "A to bylo tak silné, že všechno bledne, řekl tehdy," dodal Cais.
Podle sochaře Štěpána Málka byla v ateliéru velká benevolence. "Pokud jsme byli naše směřování schopni obhájit, tak se nebránil žádnému způsobu projevu. Říkal nám ale, že pokud se umělec smysluplně nepopasuje se zobrazováním figury panáka, tak že se to za geometrii neschová a to je pravda. Lidská figura nám dává, pokud si ji osvojíme, cit pro určitou uměřenost, ať už vědomě nebo podvědomě," uvedl.
Lukáš Rittstein uvedl, že měl to štěstí, že zastihl AVU v nejlepší formě v 90. letech, kdy tam Milan Knížák přizval hvězdy všech oborů. "To byli lidé, kteří celý život strávili v ateliérech, byli neoficiální a věhlasní a šli učit pro radost," řekl. Demartini měl podle něj všechny vlastnosti velkého profesora. Dbal na řemeslo a na balanc mezi myšlenkou a hmotou. "Dodnes balancuji mezi konkrétním a abstraktním uměním. A pro mě bylo zásadní, že mě uvedl do světa umělecké svobody," dodal.
