V neděli časně ráno v atmosféře přirozeně zanikl první český satelit VZLUSAT-2. Skoro čtyři roky ve vesmíru monitoroval radiační prostředí a zaznamenával jedny z energeticky nejsilnějších jevů, takzvané gama záblesky. Byl také první českou družicí schopnou pořizovat snímky Země s vysokým rozlišením. Poslední obousměrný rádiový kontakt s ním navázali vědci ze Západočeské univerzity v Plzni (ZČU), kteří také dopočítali, kdy a kde mimo signál shořel v atmosféře, řekla dnes ČTK mluvčí univerzity Andrea Čandová.
Tým ze ZČU komunikoval se satelitem VZLUSAT-2 více než osmtisíckrát. Poslední komunikaci se podařilo zachytit v sobotu večer jen několik málo hodin před jeho zánikem. "Obousměrné spojení se podařilo v momentě, kdy se satelit pohyboval ve výšce přibližně 180 kilometrů nad Zemí. V této kritické fázi, kdy již zbytková atmosféra satelit výrazně brzdí a zahřívá jeho povrch, jsme dokázali stáhnout závěrečný balík telemetrických a vědeckých dat," uvedl Ivo Veřtát ze ZČU. S kolegou Jiřím Masopustem a týmem univerzitních pracovníků se po dobu čtyřleté mise starali o provoz plzeňské stanice, která zajišťovala fungování satelitu. Do vesmíru ho vynesla v lednu 2022 raketa Falcon 9 společnosti Space X.
VZLUSAT-2 během své mise poslal na Zem mnoho fotografií, včetně snímků Prahy, Slovenska, Maďarska či Alp. Kromě toho také zjišťoval, jaké je kosmické počasí, tedy stav vesmírného prostoru v 500 kilometrech nad zemí. Monitoroval množství radiace, množství částic, vlhkost nebo rentgenové záblesky, které jsou pozůstatky vesmírných katastrof či hroucení hvězd.
Shromážděná data se sbíhala na ZČU, odkud je výzkumný tým posílal dál dalším vědcům. "Není zde čas na chyby. Jakýkoliv delší výpadek naší pozemní stanice by znamenal méně stažených dat. Největší výzvou bylo zajistit nonstop provoz během přeletů v denních i nočních časech pomocí nízkonákladových řešení, protože podobné mise na národních úrovních musí operovat s řádově nižšími rozpočty, než jakými disponují velké agentury jako NASA nebo ESA," uvedl Masopust.
Zmapování posledních okamžiků satelitu podle vědců připomínalo detektivní práci. Malé družice nejsou na nízkých oběžných drahách pod neustálým dohledem radarů. Často se proto stává, že satelity shoří v atmosféře nad oceánem, mimo dosah a místo jejich zániku je nutné matematicky dopočítat. Poslední kontakt navázal s Plzní v 21:48, poté ještě data přijala a dekódovala stanice na Aljašce, signál jako poslední zachytila stanice v Antarktidě, kdy výška klesla na 170 kilometrů. Tyto datové pakety se ale už nepodařilo automaticky dekódovat. Matematické modely odhadují zánik satelitu kolem 5:30 našeho času v oblasti mezi Antarktidou a Jižní Amerikou.
Projekt VZLUSAT-2 vedl Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLU) a do vývoje a výroby se zapojily české technologické firmy. Zásadní roli v komunikaci se satelitem měli vědci ze ZČU s vlastní pozemní stanici, ze které byl satelit po celou dobu mise řízen.
