„Úhyny se týkají celé republiky, uhynulo mezi čtvrtinou až třetinou včelstev,“ uvedl Stanislav Volf, jednatel základní organizace ve Švihově a současně i jednatel okresní organizace Klatovy a člen Asociace profesionálních včelařů.
Podle šéfa základní organizace včelařů v Žákavě a místopředsedy okresní organizace Plzeň-jih Václava Hrubého by úhyny mohlo omezit dobré fungování základních organizací. „Zkrátka zkušenější členové by měli pomáhat méně zkušeným s péčí o včely, kam patří i ošetřování včelstev proti varroáze,“ popsal Hrubý.
Důkazem toho, že se dají úhyny ovlivnit, je právě fungování včelařů v Žákavě, kde i přes loňské extrémní počasí dokázali úhyny snížit na deset procent. „Organizace, které dobře fungují, mají úhyny nižší, ale jsou organizace, které mají v okrese ztráty 20 až 30 procent včelstev,“ říká Hrubý.
Ten apeluje na to, aby si včelaři vyměňovali informace, protože někteří si s léčením varroázy nevědí rady. „To je věc, s níž základní organizace může pomoci,“ říká učitel včelařství Hrubý.
Varroázu léčí najednou v celém katastru
„Včela není kráva, nedá se totiž uvázat, proto je velké riziko, že zalétne do jiného úlu neboli že se varroáza kvůli tomu přenáší mezi jednotlivými včelstvy,“ říká.
Včelaři, kteří varroázu neléčí, jsou pak zdrojem nákazy pro okolní včelaře. Proto v Žákavě léčí varroázu vždy najednou v celém katastru, kterých je v základní organizaci sedm. Patří sem vedle Žákavy i například katastry Želčany či Střížovice.
„Léčebných přípravků je spousta, my se domluvíme vždy na stejném a máme domluvený i jednotný termín, kdy do úlů vpravujeme léčivou látku. Pak se nemůže stát, že se někdo opozdí a jeho včely pak nakazí varroázou ostatní,“ vysvětlil Hrubý.
Sedmdesátiletý včelař Leopold Tikal z pernarecké základní organizace včelařů, který se oboru věnuje od 12 let, uvedl, že i ve včelařské organizaci Pernarec na Plzeňsku zaznamenali úhyny včelstev. „Já jsem přišel o dvě včelstva ze šesti už na podzim, kdy mi je zlikvidovaly včely jiného majitele,“ říká Tikal.
I další tři ze 14 místních včelařů o část včelstev přišli. „Někdo kvůli varroáze, někomu zašly včely kvůli špatnému přezimování. Zkrátka nepřežily tuhou zimu provázenou větrem,“ uvedl Tikal.
Vliv na úhyny včel má i takzvaná převčelenost české krajiny v některých místech. „V rámci celé ČR je to poměrně pestré, nejsou výjimky, kdy na kilometru čtverečním je 25 i 30 včelstev, přitom podle odborných studií je optimální počet osm až deset,“ popsal Volf. V intravilánu Švihova je na 1,5 kilometru čtverečním dokonce 885 včelstev.
Jeden úl vedle druhého
Právě kvůli tomu, že je v naší krajině často jeden úl vedle druhého, mají opylovači málo potravy. Ohrožené jsou včely samotářky, čmeláci a další hmyz, který hibernuje někde v lupení, pod kůrou či v nějaké díře, a když je jarní sluníčko vytáhne, musí vylézt a do určitého času se musí něčeho napít, musí si někde líznout nektaru. Ten jim ale zkonzumují přemnožené včely, které navíc vyletí dříve.
„A nám jako ´pánům tvorstva´ nezbývá než konstatovat, že pokud jsem se v 70. letech minulého století vracel večer v létě domů autem, bylo druhý den o radost postaráno, přední sklo a světlomety byly totiž černé od much, zatímco dnes si těch dvou mušek na skle ani nevšimnu,“ říká Volf.
Převčelení se ale netýká Pernarce. Dříve tu byli tři velkovčelaři, dva z nich měli dokonce kolem 120 včelstev, ale jak zestárli, už se včelaření v takovém rozsahu nevěnují, nebo zemřeli a mladí už nepokračují. „Věkový průměr včelařů je tu kolem 65 až 70 let. Někteří mladí dostanou žihadlo a v reakci na to řeknou, že včelaření se věnovat nechtějí,“ vypráví Tikal.
Ten prý také dostane deset i víc žihadel za sezonu. Je to ale i tím, že se nebojí, takže chodí k úlům bez rukavic i bez kukly. „Základem je vyndat žihadlo hned, pak není otok takový, ale když ho dostanete pod oko nebo do nosu, tak také oteču,“ poznamenal dlouholetý včelař.
