Společně s vaším stranickým kolegou Ondřejem Prokopem jste upozornili na možnost, že průběh dražby nemovitostí Jaromíra Soukupa nebyl úplně v pořádku. Co konkrétně vás znepokojilo?
My jsme toto téma původně otevřeli už na prosincovém zastupitelstvu. Tehdy jsem ještě měla dost omezené informace. Nevěděla jsem maximální částku, kterou je hlavní město ochotno za nemovitosti pana Soukupa zaplatit. Tuto částku si dohodla rada na svém tajném zasedání. I bez těchto informací ta dražba působila podivně, což muselo být jasné každému, kdo něco takového někdy sledoval nebo se toho přímo účastnil. Zkrátka máte celkem šest dražitelů a čtyři z nich přestanou dražit kolem částky 370 milionů, což zhruba odpovídá odhadní ceně. Pak již draží pouze město Praha a neznámý dražitel a draží až do bodu, kdy se výsledný příklep liší od odhadní ceny o více než čtvrt miliardy korun.
Samozřejmě chápu, že rada se dohodla na nějaké maximální částce, ale podezřelé bylo právě chování toho posledního dražitele. Takže já chtěla, aby bylo odtajněno, kolik byla maximální částka schválená radou, celé to působilo podezřele už samo o sobě. Ta zjištění samotná byla pak už vyloženě alarmující.
650 milionů. Praha zaplatila za areál po Soukupovi dvojnásobek posudku znalců |
Alarmující v čem?
Hlavně ve dvou směrech. Od pána radního Zábranského (Piráti) jsme se takovým hodně úsporným a neochotným způsobem dozvěděli, že rada se dohodla na maximální částce 650 milionů korun a poslední příhoz města byl 649 milionů, v tuto chvíli neznámý dražitel přestal dražit. To mi zkrátka neříkejte, že je to náhoda. Většina dražitelů přestala dražit kolem odhadní ceny 370 milionů zřejmě proto, že jim to již nepřišlo smysluplné, a pouze jeden dražitel přihazoval i nadále a navíc se zastavil přesně na hranici toho, co bylo město ochotné zaplatit? To je jedna věc.
Druhá věc je přímo totožnost tohoto dražitele, což je něco, co jsme se opět dozvěděli až později a víceméně z médií. Šlo o společnost IFIS akvizice IV, s.r.o., což je dceřinka společnosti IFIS investiční fond, a.s., která byla náhodou příjemcem výtěžku z této dražby. Obě společnosti jsou personálně propojeny přes pana Patrika Knotka. A teď tedy se podívejte na tu absurditu – samotný příjemce výtěžku přihazuje jako dražitel a zastaví se prakticky na limitu schváleném radou hlavního města. To rozhodně není standardní a ani z psychologického hlediska to nedává smysl, pokud v IFIS nevěděli, kam až může Praha zajít.
Máte tedy podezření, že zde došlo k úniku tajných informací dohodnutých na zasedání rady hlavního města?
Výsledek dražby tento závěr logicky naznačuje. Podle mě je velice pravděpodobné, že druhý dražitel, tedy IFIS akvizice IV, mohl vědět, jaký je limit hlavního města, a vzhledem k tomu, že jeho mateřská společnost je příjemcem výtěžku, šlo o postup, jak na dražbě vyinkasovat co nejvíce. Vyvolává to důvodné podezření, že vše mohlo být předem domluveno. Opakuji, jednání rady bylo tajné, a tak okruh osob, které měly k této informaci přístup, byl velmi omezený. Ve výsledku jsem ráda, že se celou věcí už zabývají orgány činné v trestním řízení .
Mohlo by se minimálně jednat o trestný čin zneužití informace v obchodním styku dle § 255 trestního zákoníku. Také mi nepřijde úplně fér, že některé subjekty se ještě před aukcí vyjadřovaly do médií ve smyslu, že tyto nemovitosti pana Soukupa mají hodnotu řádově mezi 600 až 700 miliony, přičemž ale byl k dispozici posudek společnosti Deloitte, který jasně stanovil cenu na něco málo přes 300 milionů. To je rozdíl více než dvojnásobek, takže otázky samozřejmě vyvolává i postup, jak se rada na své maximální částce dohodla.
Budovy Empresy a TV Barrandov se vydražily za 759 milionů, část získala i Praha |
Tvrdíte tedy, že odhad společnosti Deloitte byl schválně ignorován a radní se rozhodovali jen podle toho, co se dozvěděli z médií?
To bych si tvrdit nedovolila, ale radní Zábranský nám ve čtvrtek na zastupitelstvu sdělil, že se rozhodovali na základě odborného stanoviska Pražské developerské společnosti a znalce Pavla Vorlíčka ze společnosti B.I.R.T. GROUP, a.s., v podobě ústní informace prezentované na jednání RHMP , to považuji za naprosto skandální, těžko říct co tam zaznělo.
Pan radní Zábranský tvrdí, že by Praha tyto nemovitosti chtěla využít pro potřeby nového školského kampusu, což je sice obecně záměr, proti kterému nic nemám, ale na druhou stranu mám pochybnosti o vhodnosti zrovna těchto prostor. Koalice nám sice tvrdí, že náklady na vybudování úplně nového školského zařízení vyjdou na zhruba 750 milionů, ale už nám nikdo pořádně nevysvětlil, jak se k této částce dostali. Navíc nebyla umožněna prohlídka vnitřních prostor, takže nikdo neví, jak to uvnitř vypadá, jaký je technický stav nemovitostí. A podle nich je právě tato konstrukce důvodem, proč byli v aukci ochotní jít až na 650 milionů.
Chtěla bych také připomenout, že už předtím se zvažovaly jiné alternativy, které byly nakonec zamítnuty s tím, že nejsou pro záměr vhodné. Mluvilo se třeba o bývalé radnici Prahy 10, což je ale také kapitola sama pro sebe. Nikdo z koalice nevysvětlil, v čem jsou nemovitosti pana Soukupa tak úžasné a jedinečné pro budování nového kampusu. S tou lokalitou jsem obeznámena a dovolím si tvrdit, že minimálně z hlediska dopravní obslužnosti to žádné terno nebude a naopak to obyvatelům Braníku přidělá víc vrásek kvůli zvýšenému provozu.
TV Barrandov (17. března 2019)
Ozývají se ale hlasy, že Praha nemá moc na výběr, nové školské zařízení zkrátka potřebuje...
Já tu potřebu nijak nezpochybňuji. Na tom se v zastupitelstvu, myslím, shodneme všichni. Nicméně fakt, že souhlasím s motivací, ještě neznamená, že musím souhlasit i se zvoleným postupem. A pokud si navíc nějaký externí subjekt uvědomuje, že se Praha kvůli nedostatku školských kapacit dostává do úzkých a rada je tedy ochotná přistupovat na nějaká nesmyslná řešení, znamená to pro něj příležitost tuto situaci zneužít.
Ale opět, to už je teď na orgánech činných v trestním řízení. I když si odmyslím všechna ta podezření, tak za mě pořád platí, že mi zkrátka 649 milionů za nemovitost oceněnou na 302 milionů přijde hodně, to ať se na mě nikdo nezlobí. Jsou to peníze, které mohou chybět třeba v sociálních službách pro občany, ale dají se i mnohem smysluplněji využít ve školství.
Praha 10 nabízí k prodeji bývalé sídlo. Zastupitelé to ale neschválili, říká opozice |
Radní Adam Zábranský vám ale nakonec dal za pravdu, že aukce v pořádku nebyla. To nepovažujete za dostatečný projev přijetí odpovědnosti?
Bohužel ne. Pan radní Zábranský se ohradil jen proti průběhu dražby, podle mě je podezřelé i stanovení maximální částky. Pan Zábranský trestní oznámení nepodal, učinili tak jiní radní Jana Komrsková a Jiří Pospíšil, i když po dražbě sliboval, že tak udělá. O tom už ale teď nemá smysl se dohadovat, to bude předmětem vyšetřování. V politické rovině my jako opozice jsme požadovali odpovědi na zásadní otázky: podle čeho stanovila rada maximální cenu, jaké kroky provedla rada k zajištění finančních prostředků tak, aby nedošlo ke způsobení škody k tíži hlavního města.
To jsou podle mě zcela zásadní kroky, na které ale musí navázat debata o metodice účasti hlavního města Prahy na dražbě s minimalizací rizika úniku informací, protože způsob, jež teď máme nebo spíše nemáme, považuji za nedostatečně transparentní a jednoduše zneužitelný. A co se týče toho plánu, bylo by do budoucna dobré, aby město před tak velkou akcí jasně vědělo, k čemu chce získané nemovitosti využít. To si myslím, že jsou vcelku logické požadavky.
Takže jde tedy podle vás o osobní, či systémové selhání?
Do určité míry o obojí. Rozhodnutí bylo učiněno na tajném jednání, kterého se účastnil pouze úzký okruh lidí. I pokud proběhlo vše podle pravidel, velkou důvěru výše popsaný výsledek neskýtá. To, jak s opozičními zastupiteli komunikuje radní Zábranský, považuji vyloženě za ostudné. Informace, které jsme požadovali, nám byly poskytnuty v takovém formátu, kterým nám pan radní jasně sděluje, že s námi nehodlá o ničem diskutovat nad rámec toho, co s námi konzultovat musí. V podstatě poskytl zastupitelům vyjádření o dvou krátkých odstavcích, což při sporné investici v hodnotě skoro tři čtvrtě miliardy korun považuji až za neuvěřitelné.
Výše řečené je ale umožněno tím, že pravidla pro limity a kontrolu účasti města ve veřejných dražbách jsou nedostatečná a nejasná. To je systémová chyba, která, jak vidíme, může mít velmi závažné dopady na správu městského majetku.
